Tip na výlet: Žumberk, nevelká zřícenina s násilnickou historií

Ve tvrzi je muzeum, v obci pivovar s dobrým mokem. Oblast pod Novohradskými horami je turisticky oblíbená.

Existuje ale další Žumberk ležící jihovýchodně od Slatiňan. Je to městys, u něhož na ostrožně nad potokem Ležák stával hrad, nyní romantická rozvalina. Obec poskytovala majitelům hospodářské zázemí.

Leží v rovině

Na ruině je sympatické, že se za ní nemusíte vydávat někam do kopce, leží takřka v rovině a na dosah autobusové zastávky i parkoviště, pokud sem, a to asi ve většině případů, zavítáte autem.

Nečekejte žádné rozsáhlou pevnost jako je Rabí, hrad nebyl nijak velký, ale zbytky zdí, které obklopují bývalé nádvoří, jsou dost romantické.

Než se vydáte k hradu, měli byste si přečíst něco z historie. V mobilu toho také najdete dost, ale tady mají otočný panel s mnoha zajímavostmi. Najdete ho kousek od sousoší Jana Nepomuckého, dozvíte se i nějaké informace o kostelu, kam se nedá nahlédnout, a je škoda, že zde není ani infotabule s fotkami interiéru.

Obecní majetek a značná starost

Ale buďme rádi, že se podařilo obci, za to zastupitelům díky, zříceninu zakonzervovat a udržet ve stavu, v jakém se nachází.

Obec hrad získala v roce 1990, tehdy byly jiné starosti, než se zabývat ruinou. Když se konečně našly finance na opravu, zase nebyla firma, pro kterou by to bylo zajímavá zakázka. Až v roce 2009 se oprava rozeběhla, přispívá jak Pardubický kraj, tak i ministerstvo kultury, pomáhají památkáři. Bez nich by už renesanční sgrafita na zdech asi nebyla.

K ruině půjdete pěšinou podle dlouhé opravované hospodářské budovy.

Nepokojný vladyka

Žumberk se vyskytuje v písemných pramenech roku 1318. Podle stručného textu u hradu ho vlastnil nepokojný(!) vladyka Pilunk, kterého pro škůdcovství sousedům pohnali před zemský soud.

Majitelů se tu vystřídalo opravdu hodně, hlavně z řad nižší šlechty. Průchodem v hradbě se dostaneme na rozsáhlý prostor, zdi jsou poměrně vysoké a ohraničují hmotu Žumberka, původně snad Sonnenberka. Hrad patřil i pánům z Boskovic, za zmínku stojí další držitel Jan Kavalec ze Žumberka, který v roce 1415 podepsal stížný list, ve kterém česká šlechta protestovala proti Husově upálení.

Renesanční podobu mu dal po roce 1590 Václav Záruba z Hustířan, z té doby jsou na zdech paláce sgrafita.

Zárubovi potomci se o majetek začali soudit, hrad měl být rozdělen mezi dva majitele, tahanice to asi byla velká, ale ve hře byl docela slušný majetek.

Nakonec panství, tehdy už připojené k blízkým Nasavrkům, získal v roce 1700 hrabě Josef František ze Šenfeldu, to Žumberk byl již ve značně zchátralém stavu. Ztratil rezidenční funkci a postupně ho začali rozebírat na materiál.

Zánik hradu a jeho devastace

Ale bydlet se tu dalo, v letech 1760 a1770 tu je uveden jako obyvatel doktor Devoty, po deseti letech pozůstatky hradu kvůli špatnému stavu opustil.

Co se dalo zužitkovat včetně stavebního kamene zmizelo.

Na přelomu minulého století zde hospodařili Auerspergové, ti zbudovali to dlouhé hospodářské stavení, probíhají zde velké úpravy, a v hradním jádru vodojem. Když v roce 1926 zakoupil ruinu Klub českých turistů, držba trvala až do roku 1948, nový majitel nechtěl výletníky do objektu pustit přes hospodářský dvůr, takže se sem museli drápat po cestičkách nahoru kopcem.

Klub mínil ruinu opravit, ale nebyly prostředky, tak se podařilo jen zabezpečit, aby bývalé sídlo nespadlo. Také lidské zdroje bylo třeba jinde. Po roce 1948 Žumberk krátce vlastnili sokolové, pak správa přešla na Pardubický kraj.

Ostatní je na začátku článku.

Ty šelmy Žumberské

O poměrech na Žumberku napsal rozsáhlejší text hradolog a archivář A. Sedláček: Žumberské věci o výtržnostech a nesvornosti rodinné (kráceno)“….Příčinami výtržností bývaly zvláštní výklady cti nebo poctivosti, někdy nešťastné náhody, jindy opilství. Pravou ctí nazvati lze to, co vždy a ode všech ctným, čestným a poctivým nazýváno bylo, ale mnohé věci pokládaly se a pokládají posud za ,věc cti´, ačkoli se jen v jistém věku aneb u jistého národa za takové považují. Za našeho věku může každý píti ve veselé společnosti, jak se mu vidí anebo kolik snese. Za starých dob bylo jinak. Staročeský byl například způsob, pití na půlky nebo polovice, přítel nalil sklenici do vrchu, připil svému příteli a podal mu sklenici, aby dopil. I piják dosti cvičný konečně podlehl, jsa nestřídmým požíváním silného nápoje přemožen. V 16. století přišly do Čech s mnohými věcmi nehezkými také „truňky“ a „vilkumy“ rozličné. Tu se množilo připíjení, s ním také opilství a hádky.

Svatební veselí a jiné schůzky, které okvasovány bývaly, se skončily výtržností krvavou. Ten, v jehožto žilách okamžitý vztek krev rozproudil, uchytil obyčejně předmět, kterýž mu byl po ruce, a neměl-li na tom dosti, dobyl zbraně a jí sekal. Tak se stalo na Žumberce roku 1596 při kvasu. Mikuláš ze Skuhrova hodil po Vácslavovi Amchovi z Borovnice sklenici i s vínem, víno Amchovi vylil mezi oči a sklenicí jej okrvavil. Na tom dosti nemaje, hodil na něho korbel, tak že mu tvář pivem polil a jej v bradu poranil. Konečně zbraně dobyv, chtěl mu na zdraví škoditi, ale jest mu vtom od jiných překaženo.

Osobní nechuti a nevole začasto dávaly příčinu k výtržnostem. Na konci 16. století bylo nemálo zášti mezi Žumberskými Zárubami a Jindřichem Kunatou z Dobřenic a na Vale a Orli. Původem toho byl snad Jiřík Koutský, jenž byl u pana Ctibora písařem. Roku 1597 v pondělí svatodušní přišel Kunata s drahným počtem čeládky a lidu poddanského do dvora Flekáčovského v Orli, který držela Barbora Zárubová ze Stradonic:

Tu přiběhl do světnice, chtěje Koutského ve svou moc dostati, ale když ten se do kancléřky zavřel, vyrazil dveře a stloukl Koutského suchými ranami pěstí zavřenou v hlavu a kříži od rapíru po životě. Za to se mstil Ctibor na Adamovi Srnovi podddaném a písaři Jiřího Kunaty.

Jednou jej přistihl u stezky za Kunčím, an ležel a spal, ihned jej zbil a okrvavil, a tak stlučeného a zkrváceného poručil vézti na hrad Žumberk a tam do věže vsaditi.

Záští obou pánů mstilo se tudíž na písařích čili těch, kteří jim domluvy a výčitky svých pánův dopisovali. Roku 1600 dne 28. září byl Ctibor s Koutským a a Matějem obročníkem (podaným Vácslava staršího) v Chrudimi. Spatřivše na rynku Srnu, přepadli jej a zavraždili. A poněvadž Mikuláš z Konecchlumu Srnu bránil, uhodil jej Ctibor ručnicí krátkou mezi oči, potom on a Jiřík dobyvše kordů na něho sekali a jej škodně ve hlavu zranili.“

Takové potyčky ale byly v té době celkem běžné, jak se Sedláčkovi podařilo v soudních registrech ze 16. století vypátrat spis vztahujíce k Žumberku.

Pocta Bohumilu Laušmanovi

V obci se narodil v roce 1903 Bohumil Laušman, významný československý sociálně demokratický politik, byl i vládním ministrem. Kvůli svým názorům odešel v roce 1948 do Jugoslávie a Rakouska, odtud ho unesli estébáci a uvěznili ho na Pankráci. Zemřel roce 1963 za záhadných okolností. V Žumberku má na Obecním úřadě pamětní desku, je po něm pojmenováno i zdejší náměstí, pochován je v Chrudimi.

Zdroje

Čas hradů. 3. díl, Horizont Praha 1996,

Tomáš Durdík Encyklopedie českých hradů, Libri, 4. vydání

Soukup a David, Hrady bez ohrady, Praha 2021

Info na obecním panelu