Turistickým tahákem Nizozemí jsou větrné mlýny v Zaanse Schans

Ale mě uchvátily větrné mlýny, i když už jich není tolik. Mnohem více uvidíte lopatky větrných elektráren, ty jsou doslova všude.

Staré mlýny, které převážně sloužily k čerpání vody nebo jako pohon pil stojící u měst nebo na lukách u dálnic, jsou z velké části nefunkční. V 19. století jich v přímořské zemi stálo asi 10 tisíc, poté se pára, která se stala šiřitelem pokroku, postarala rychle o jejich zánik.

Dvě návštěvní místa

V Nizozemsku jsou dvě lokality, kam se za mlýny jezdí. První je Kinderdijk, kde stojí 19 mlýnů sloužících k odčerpání vody z polderu Alblasserwaard, druhou je muzeum v přírodě v Zaanse Schans, což je místo dvacet kilometrů vzdálené od Amsterdamu. Autobus vás sem doveze z Amsterdamu za pár minut, silniční i železniční síť jsou v zemi husté, tady to není s dopravou jako u nás.

Průvodci i průvodce

Bývá tu tlačenice, prostoru je málo, zájemců o prohlídku nizozemského skanzenu Zaanse Schans je mnoho. Průvodci občas tvrdí, že je to zapomenutý svět. Ten si ale představuji jinak, bez lidí, trochu s nádechem nostalgie, možná i nezájmu. to tady rozhodně není, vidět to chce každý.

Skupina větrných mlýnů v Zaanse Schans. Je to tu většinou jako o pouti, není to jen má zkušenost, potvrdili mi to i další návštěvníci. Potkáte tu turisty téměř z celého světa.

Semlelo se skoro všechno, také se čerpala voda

Musela to být podívaná v 17. století, kdy v oblasti kolem řeky Zaan točilo křídly na tisíc mlýnů. Tomu období se říkalo Zlatý věk, což je samozřejmé, kdy jindy než tehdy a tady. Vzkvétal obchod, to přinášelo stavbu lodí, tudíž se zpracovalo dřevo. A co pohánělo pily? Vítr, který roztáčel větrná křídla. Lodě přivážely z daleké ciziny zboží, jako bylo vzácné a mnohdy zlatem vyvažované koření, kakaové skořápky, ořechy, barviva. A vše se muselo rozemlít.

Nizozemci hlavně potřebovali odčerpávat vodu ze zaplavených poldrů, aby vznikly pole a pastviny. Vítr foukal, lopatky mlýnů se točily.

Zaansko je označováno jako nejstarší průmyslová oblast na světě. Vše se točilo kolem mlýnů, vším točily mlýny. Ač by se zdálo, že je vynalezli v Nizozemí, pravdou je, že se sem dostaly ze Španělska, kam je přinesli Arabové, ale úplné počátky větrného pohonu jsou spojeny s Čínou a Peru.

Zaanse Schans je souborem přenesených staveb z celého nizozemského království, které by jinak zmizely v nenávratnu.

Některé jsou funkční, takže tu předvádějí, jak to v mlýně chodilo.

Mlýny jsou největším lákadlem, ze zákona musejí být všechny, které se v království zachovaly, občas uvedeny do chodu, aby nezchátraly. Existují i mlynářské cechy a škola, umět obsluhovat větrný mlýn není žádná legrace, pokud by se třeba nepodařilo správně nastavit lopatky, mohl by se doslova splašit a urvat se.

Mezi koly sýrů a tradičními dřeváky

Skanzen je živým městečkem, v několika uličkách se občas musíte vyhýbat organizovaným skupinám návštěvníků. Hlavně Asiati jsou z toho, co vidí, paf a nestačí fotit a natáčet. U vytržení jsou z fotografií, které tu pořizují profesionálové, a při odchodu si můžete svůj portrét zakoupit. Nad svými portréty obdivně hýkají a je to asi nejsilnější zážitek z Nizozemí.

U vchodu je velký obchod se sýry, bochníky, kam se podíváte, nakrájené kostičky s různými bylinkami lákají k nákupu větších celků. Všude jsou ženy v krojích, jejich sýrová znalost je opravdu profesionální.

Na malé replice farmy se předvádí, jak se mléko přeměňuje v sýr, zasvětí vás i do výroby marmelády nebo hořčice..

Nizozemsko představují také dřeváky, jejich výrobu tu rádi ukáží, i když vědí, že se jich tolik neprodá, alespoň nějaký malý v podobě suvenýru ano, každé euro dobré. Vznik dřevěné obuvi převážně z lehkého topolového dřeva nebo vrby je velmi lákavým a fotogenickým divadlem. Jiné se nosí do chléva, jiné do kostela, další na lov ryb či na slavnostní příležitosti. Mužské, ženské zdobené nebo dětské.

V jiné dílně uvidíte výrobu kakaa metodou používanou v 18. století, můžete si tu připravit i čokoládu.

Skanzen je předměstím průmyslové zóny.

Najdete tu zelinářský obchod, který od svých rodičů převzal Albert Heijn, zakladatel nizozemského obchodního řetězce, na který narazíte ve většině nizozemských měst.

Z jedné strany rozsáhlé pastviny oddělené kanály, na trávě se popásá skot, který kvůli nadměrnému vypouštění plynů hodlá současný předseda vlády o třetinu zlikvidovat, z druhé strany řeka Zaan. Mezi nimi stojí dřevěné – kámen byl drahý a je na zdejší půdu těžký – větrné mlýny.

Praštěný mlýnem

Větrných mlýnů je několik typů, nejstarší, standermolen, se stavěly celé ze dřeva, v těch mleli kukuřici. Patrokmolen se otáčí podle směru větru, ten se využíval jako katr na řezání dřeva. Otáčivá hlava mlýna je typem stellingmolen, ty lisovaly semena na olej, mlely obilí, sloužily k výrobě papíru, barev… Čerpadlu se říká wipmolen.

Když se roztočí lopatky, které se pro větší účinnost potahují látkou, je to pěkný fofr, obsluha si musí dávat pozor. Nebezpečí úrazu se promítlo i do pořekadla Een klap van de molenwiek bebben (praštěný mlýnem). Na to máme v češtině několik variací, třeba „hráblo mu“ nebo „ruplo v bedně“.

Každý má své jméno

Zatímco u nás se mlýny pojmenovávaly podle vlastníků, v Nizozemsku je tomu jinak. Roku 1693 vyšel zákon, kdy Mlýny musely mít podle nařízení svá jména, při několikatisícovém počtu a fantazii majitelů to musel být docela mazec.

Hledáček, De Zoeker, který uvidíte v Zaanse, váží skoro 20 tun, lisoval olej, pak ho přestavěli na výrobnu barev. Sem ho převezli po rozebrání na obřím podvalníku.

Stojí tu i Jehňátko, Kočka, ten je nejstarší – z roku 1646, ale 1728 vyhořel a museli ho přestavět. Je to jediný mlýn, který stojí na původním místě. Stojí tu i Strakatý či Chlupatá slepice. Nejblíže vchodu do skanzenu vystavuje lopatky De Huisman – Pan domácí.

Před sto lety stálo v okolí řeky Zaan na 50 mlýnů, dodnes se Sdružení větrných mlýnů stará o třináct klapáčů. Průmyslová revoluce, hlavně elektrifikace, se postarala o zánik většiny těchto krásných staveb.

Země světa, Nizozemsko, 2010