Článek
Silnice z Ústí nad Labem na Teplice částečně kopíruje starou cestu, obcím, jako je Varvažov, Chlumec nebo Přestanov pod Krušnými horami se vyhýbá. U ní stojí řada pomníků připomínající krvavou řež v protinapoleonských válkách z roku 1813. První z nich odhalili už v roce 1817.
Po porážce v Rusku
Napoleonova porážka při tažení do Ruska v roce 1812 zásadně změnila uspořádání sil. Rakousko upustilo od účelového spojenectví s Francií a s Pruskem a Ruskem vytvořilo protinapoleonskou koalici. Pero k podpisu spojenectví podala ministru zahraničí Metternichovi jeho milenka vévodkyně Zaháňská, známe ji jako paní kněžnu z Němcové knihy Babička.
Schylovalo se k „bitvě národů“ u Lipska. Nově zbudovaná francouzská armáda zatím porazila ruská a pruská vojska v bitvě u Lützenu a Budyšína. Skončilo příměří domluvené Metternichem, Rakušané soustředili armádu pod knížetem Karlem Schwarzenbergem.
Rozbít „českou armádu“
Napoleon obsadil část severních Čech, pak spěchal do Saska
Vrchol chlumeckého památníku se lvem.
k Drážďanům. Odtud se po porážce od Francouzů ve dnech 26. až. 27. 1813 srpna rakouská armáda stahovala do Čech, říkalo se jí „česká“ nejen podle velkého zastoupení českých jednotek, ale i podle nástupního prostoru odkud do boje vyrazila. 28. srpna obdržel velitel francouzského sboru Dominique Joseph Vandamme zdržující se u Pirny zprávu od císaře: „Pane generále Vandamme, císař přikazuje, abyste se vydal s celým sborem, Corbineauovou divizí, 42. divizí a nakonec i s jednou brigádou 2. sboru, jíž velí generál kníže Reuss…na Petrovice. … Císař si přeje, abyste pronikl do Čech, kde srazíte prince Württemberského, pokud se vám postaví. Jeho Veličenstvo si myslí, že byste mohl dorazit na silnici z Děčína, Ústí /držené Francouzi/ a Teplic.
Vandamme se domníval, že má zajištěná křídla, a vyrazil.
Pruský pomník
Do cesty se mu postavily ruské jednotky
Fronta byla hodně roztažená, stálo tu na 50 tisíc spojeneckých – ruských, pruských a rakouských vojáků proti napoleonské armádě, která se po vítězství nad Rakušáky u Drážďan tlačila do Čech. Napoleon nechtěl nechat spojence zformovat, proto poslal Nakléřovským průsmykem sbor generála Vandamma.
Jenže 30. srpna 1813 francouzskému orlu spojenci zkrátili křídla. Na linii Přestanov - Chabařovice postupujícímu vojsku přehradily cestu ruské jednotky pod velením generála Ostermanna-Tolstého. Ten se obával, že by francouzské jednotky mohly zajmout cara Alexandra I., o jehož přesném pobytu neměl tušení.
Rusové se rvali jako lvi, padly tisíce vojáků, ale postup napoleonských vojsk byl zaražen. Boj vstoupil do dějin vojenství jako české Thermopyly.
Hromadný hrob 10000 padlých.
Operace na bubnu
Ruskému velícímu generálovi Ostermannovi museli amputovat přímo na bojišti ruku, tu mu rozdrtil granát. Operovali ho na vojenském bubnu, byl obklopen vojáky, kteří zpívali vojenské písně, aby ostatní neslyšeli generálův řev.
Francouzům ještě vpadly do zad Prusové a od Drážďan se vracející rakouské jednotky. Spojenecké velení nemohlo uvěřit v takový obrat.
Napoleon byl stále u saské metropole, kde řešil další vojenské záležitosti, a jak se zdá, o armádu v Krušných horách ztratil zájem.
Po vyčerpávajících bojích Vandammův sbor rozdrtili, generála zajali. Vandamma, který se vystavoval v přední linii neustále nebezpečí, zajali v okamžiku, kdy byl na bojišti bez eskorty a dohlížel na francouzský ústup. Francouzského důstojníka předvedli před imperátora Alexandra.
Ruský památník v Přestanově.
Potupa cara Alexandra I.
Byl proslulý nesmírnou odvahou, histrionstvím, nevázaným způsobem života, tvrdostí až brutalitou, zanedbáváním disciplíny, neúctou k majetku v obsazených zemích a stal se, do jisté míry bájnou postavou armády.
Když zajatce předvedli před cara, dostalo se mu od Alexandra nadávek, že je lupič a násilník. Vandamme carovi klidně odpověděl: „Ano, jsem násilník a loupežník, ale nikdy v životě jsem si nepotřísnil ruce krví vlastního otce!!!“ (narážka na to, že Alexandr nastoupil na trůn po zavraždění svého otce, které sice asi přímo neorganizoval, ale patrně o jeho přípravách věděl).
Cara to rozhodilo, prý se strašně třásl a přikázal generála odvézt až na sibiřské hranice do Kazaně.
Do Francie se vrátil po ročním pobytu v zajetí.
Rozhodující bitva se odehrála u Chlumce, kde stojí i hlavní památník bitvy.
Pruský památník
Další porážka malého Korsičana
Francouzi ztratili na 11 000 mužů, 10 tisíck tomu padlo do zajetí. Spojenci přišli o 9300 padlých, 7000 bylo Rusů, 1500 Prusů a mezi 800 Rakušany bylo i mnoho Čechů.
Napoleon se ale nechtěl jen tak vzdát, v září zaútočil znovu a opět utrpěl porážku, bitvu řídil od kostela v Nakléřově. Francouzské zjišťovací oddíly se stáhly 18. září. Region byl zcela zaplněn spojeneckými armádami, fungoval jako týl a lazaret.
Bojovalo se i v Tiských stěnách, kde byl zdánlivě neprostupný terén. Francouzi se ukryli ve skalách, ale jedna rakouská jízdní škadrona dostala rozkaz sesedlat a vyhnat Francouze ven. Husaři úkol splnili na jedničku.
Spojenecká vojka následně v čele s vrchním velitelem Karlem Schwarzenbergem porazila Francouze v třídenní „bitvě národů“ u Lipska ve dnech 16. až 18. října 1813. Císaře pronásledovala dál do Francie.
část textu z infotabule v Chlumci.
Napoleonova abdikace
Protože podle vítězů byl Napoleon jedinou překážkou obnovení míru v Evropě, abdikoval věren své přísaze, že se zříká jménem svým i svých dědiců francouzského i italského trůnu. Stalo se tak 11. dubna 1814 ve Fontainebleau.
Pomníky a památníky
Místy bojů vede naučná stezka, jsou tu pomníky i plánky jednotlivých operací.
Jubilejní památník u Chlumce byl postaven roku 1913 ke stému výročí bitvy, válcovitá věž zakončená bronzovým lvem sloužila i jako vyhlídka, ale podle pamětníků musela být vyhlídka uzavřena, neboť se o památník nikdo moc nestaral, stal se terčem vandalů, kteří pronikli dovnitř. Začal se i rozpadat, nyní se o něj již starají sdružení a spolky. Lev na vrcholu byl po instalaci terčem kritiky pro svůj nepřirozený postoj, tu neunesl autor díla sochař Mayerl a zastřelil se.
Na infotabuli je text, že lev se na konci války stal tečem sovětských stíhačů a byl poškozen.
V lese nad památníkem stojí kaple rodiny Westphalů, kterým patřilo chlumecké panství. Byla vyrabována, pozůstatky zhanobeny, zloději hledali i zlaté zuby. Přitom v kapli mají být pochovány i oběti moru, takže lupičům hrozí nebezpečí nákazy.
Sochaři vytkli nepřirozený postoj lva na 25metrovém pomníku, ten potupu nevydržel a zastřelil se.
Jan Kvírenc: Slavné bitvy českých dějin , Grada 2010.
