V chropyňském zámku spí ve stole ochránce Moravy hanácký král Ječmínek

Spát se dá ledaskde, ale v noze stolu? To je přece blbost. Ale v chropyňském zámku nedaleko Kroměříže podle pověstí, a ty na Hané určitě nelžou, je v polobdělém stavu připraven zachránit Moravu, až jí bude nejhůře, moravský král Ječmínek. Asi ještě nedospěl k mobilizačnímu příkazu, je na tom stejně jako kníže Václav a jeho blaničtí rytíři v Čechách.

Ale stůl tu stojí, občas v něm prý vrzne, já to neslyšel, ale průvodci po zámku mají jasno. Je tam!

Stůl, stojící v Ječmínkově sále, je připraven na svého krále neustále. Na desce jsou pro pozorného diváky viditelné obrysy příboru, Ječmínek je oblečen do pláště neviditelnosti, a když se mu už nikam nechce, tak to zalomí do nohy stolu. Prý ho může probudit zaklepání o půlnoci na desku stolu, stačí zaťukat, Ječmínek se probere a na Moravě se budou dít věci.

V obilí zrozený

Pověst o jeho zrození má několik verzí, v konečném důsledku se však z malého chlapce narozeného v obilí stane zachránce.

Podle jedné z legend byl Ječmínek moravský král. Narodil se v Chropyni ženě prchající před svým manželem, krutým a mstivým majitelem chropyňského panství, jenž ji chtěl nechat popravit. Žena dítě porodila v lánu ječmene, právě odtud dostal Ječmínek své jméno. Ženu s dítětem ukryly vesničané, po nějaké době zlostníkovi došlo, co udělal a snažil se vše napravit, ženu se synem hledal, leč marně. Dále pověst praví: Až jednou zahlédl u černé jeskyně starého poustevníka. Zeptal se jej, zdali mu neporadí, kde by našel svoji paní a syna. Poustevník se však proti němu postavil a pravil: „Pro své hříchy a viny nejsi hoden své ušlechtilé manželky a svého syna. Ten napraví, co jsi pokazil. Jako ty jsi zkázou moravské země, bude on jejím požehnáním a spásou. Ty ho nenajdeš a neuvidíš. Zjeví se a přijde, až země moravská na tom bude nejhůře.“

Ječmínek je podle legendy moravským králem, který má přijít zachránit moravský lid až mu bude nejhůře.

Zámek stojící uprostřed městečka slouží jako muzeum. U nádraží, kde jsem vystoupil, ale na turistickém ukazateli stojí pouze kilometráž směrující na náměstí, o zámku není zmínky. Usoudil jsem, že to bude poblíž, o správnosti mě ujistily Mapy.cz.

Kolem pomníků věnovaným F. Palackému, a také místnímu starostovi Antonínu Homolíkovi, se dostávám k zámku. Tady mi u kostela svatého Jiljí padne zrak na další památník. Nápis na jeho desce hlásá - Hanácká půda vrácena Hanákům. 21. X. 1923.

Copak na té půdě asi na Hané za tu dobu všechno vyrostlo?

Něco o městě

Chropyně se poprvé zmiňuje roku 1261, to osadu získal cisterciácký klášter ve Vizovicích. Pak přišli z Uher Ludanicové a usadili se tu na celé století. Nejvíce se o rozkvět zasadil Václav Ludanic, byl moravským zemským hejtmanem, roku 1553 nechal Chropyni povýšit na městečko s řadou práv.

Založil 14 rybníků, postavil pivovar, mlýn, pilu, školu Jednoty bratrské, v níž se vyučovalo „móresům“, čili slušnému chování.

Chropyni vlastnily další rody, poté přišli církevní hodnostáři. Město leží nedaleko Kroměříže, velkého a bohatého biskupského sídla s monumentálním zámkem a okouzlujícími zahradami, peníze a moc se musely nějak viditelně zpropagovat. A kdo má hodně, chce více, a to olomoucký biskup a kardinál František z Ditrichštejna měl mírou vrchovatou, rozhodl se nechat postavit zámek. Využil zdiva ze starší tvrze, začalo se stavět v roce 1614, pak přišla 30letá válka, s ní všedrancující švédská protestanská soldateska, která v roce 1643 vyplenila Chropyni i se zámkem. Ječmínka jako kdyby se ho to netýkalo, nezasáhl.

Od 17. století církevní hodnostáři prováděli různé úpravy, nejzásadnější přišla začátkem 18. století, z té doby pochází nynější podoba, o niž se zasadil biskup Karel Lotrinský. Nechal zvýšit hlavní budovu o patro, připojena byla kočárovna. Nakonec objekt v 19. století dostal nádech historického romantismu, církvi sloužil jako lovecký zámek.

Když se vlády ujal stát

Koncem onoho století tu velmi hořelo, muselo se velmi opravovat, střecha dostala podobu vysokého osmibokého jehlanu. Když jsem při prohlídce zámku, který je bohatě obdařen mobiliářem, slyšel jeho novodobou historii, bylo mi z toho nevolno. Po druhé světové válce přešel zámek na stát. Než ho stačili zabezpečit, bylo vybavení podle průvodkyně fuč. Není důvod nevěřit, mobiliář je svozový, co se dalo ukrást, to zmizelo, ostatní se, podle hesla Postaru se žít nedá, (a po šlechticku, soudruzi, už vůbec ne) se poničilo. Prohlídka začíná v největším zámeckém sálu Rytířském.

Jedinečná sbírka zbraní

Stěny jsou ověšeny sečnými, bodnými i palnými zbraněmi, je zde řada mušket a hradební pušky, k tomu sudlice, halapartny, také plátová zbroj, někdy nesprávně nazývaná brněním. Té jsou tu dva kusy, z roku 1530 a 1570. Bylo jich ještě pět, ale skončily ve sběrně. Co prý s takovou plechařinou. taktéž skončilo i mnoho zbraní, další si pak různě rozebrali aktéři znárodňování. Jedná se o třetí největší ucelenou sbírku zbraní v České republice.

Zbraně pocházejí z doby třicetileté války a tureckých válek, převezli je arcibiskupského hradu Mírov. Do obří místnosti pod kazetovým stropem naváželi družstevníci okny obilí. I na Sychrově sloužil velký sál jako sýpka. A nejen tam.

Na nádherném kazetovém stropě se nalézá 63 erbů B. Fürstenbergů, je zde zobrazen celý jeho rodokmen do pátého pokolení.

Místní vzpomínají

Atrakcí, kvůli které sem většina návštěvníků zavítá, je Ječmínkův sál s výše jmenovaným stole. Ale uvidíte i další místnosti, představující tehdejší život, kdy tu „vládlo“ úřednictvo, a protože objekt patří Muzeu Kroměřížska, vzpomene i tradic řemesel, cukrovarnictví, rybníkářství. Cukrovar v roce 1949 přebudovali na známou továrnu Technoplast, vyráběla podlahoviny, krytiny a další plasty. To zaměstnalo mnoho lidí, město se rozrostlo. Na výrobu všichni vzpomínají.

Hodně pomohlo, když byla do Chropyně přivedena železnice.

Když zámek obsadil stát, využil prostory k různým činnostem, část byla přebudována na byty zaměstnanců lesní správy, část na kanceláře, sklady, školní družinu a jídelnu.

Zámek získalo, bez exponátů, v roce 1972 Okresní muzeum v Kroměříži. Tehdy začala rekonstrukce budovy i okolí, zámek se otevřel v roce 1983.

Kubistický Emil Filla

Část expozice představuje kubistického malíře, chropyňského rodáka Emila Fillu (1882 až 1953), originály se nacházejí v pražské Národní galerii. Uvidíte jen reprodukce grafických listů a dva originální obrazy – barevné tuše na plátně inspirované lidovými tanci.

Zámek navrátili po roce 1989 Olomoucké arcidiecézi, od roku 2002 ho provozuje místní příspěvková organizace SLOCH.

V přízemí je výstava zvířecích trofejí, a také pamětní místnost rodáka Emila Axmana, který v roce 1946 složil znělku města Chropyně pro dechové nástroje. Pořádá se tu řada kulturních akcí, výstav, přednášek…

Proč Chropyně?

Ves se původně jmenovala Chropova ves, název se odvozuje od chrapat čili bouchat, lomozit, chovat se hlučně.

/cs.wikipedia.org/wiki/Ječmínek

zlin.rozhlas.cz/existoval-kral-jecminek-a-kdy-vznikla-povest-o-nem-pri-putovani-krajem-jsme-7179002

cs.wikipedia.org/wiki/Chropyně_(zámek).

Výklad průvodkyně