Článek
Až do příjezdu do obce nevíte, pokud nejedete cíleně a objekt neznáte z obrázků, jak monumentální zámek vypadá. Nevíte to ani před vstupní branou, kterou se dostanete na nádvoří. A tady se najednou za nevysokou skálou uprostřed prostranství tyčí něco šíleného, monstrózního, převysoký barák se zdobným průčelím, které má zblízka hodně šrámů na kráse.
Lichtenštejnové na scéně
Na skále stával gotický hrad, ten byl několikrát poničen, posléze ho upravili na tzv. Malý zámek, který v roce 1586 vyhořel. Obnovil ho Karel z Lichtenštejna, výsledkem byla renesanční pevnost, ale tu dobyli jak čeští stavové, tak i později Švédové.
Za vše mohou Lichtenštejnové. Už ve středověku byli zámožným rodem, jejich příslušníci zaujímají přední místa mezi šlechtou, proslulost získal pěvec rytířských písní Oldřich z Lichtenštejna. Nejdříve tento původem štýrský rod získal na Moravě Mikulov, poté se jejich panství rozšiřovalo, i když hlavní mocenské sídlo měli v Rakousku. Do české historie se nejvíce zapsal Karel I. z Lichtenštejna (1596 až 1627). Vychován v ivančické českobratrské škole, přestoupil prozíravě, nebo spíše vypočítavě, ke katolíkům. Třebaže se nepohodl s císařem Rudolfem II. a na nějaký čas musel zmizet z popředí událostí, podařilo se mu znovu dostat se na výsluní. Triumfem pro něj bylo katolické vítězství Habsburků na Bílé hoře, kdy ho císař jmenoval záhy zmocněncem v Čechách a pověřil ho vyšetřováním a potrestáním vzbouřenců. Po staroměstské exekuci, kde byli popraveni vůdci vzpoury, přišlo tehdejší dělení zabaveného majetku, nyní bychom řekli „porcování medvěda.“ Protože Karel I. byl prvním, kdo získal knížecí titul, je považován za zakladatele rodu.
Vydělali na konfiskaci protestantského majetku
Konfiskace přinesla i velké zisky Lichtenštejnům. A když jste feudál, tak to musíte dát najevo. Tak si počínal i kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611 až 1684), který měl zálibu v architektuře. Své sídlo si sám navrhl, aniž by zpočátku tušil, kde ho nechá vystavět. Bylo mu sedmdesát, ale elánu měl dost. Věděl, že chce velký čtyřkřídlý objekt, inspiraci měl ve vrcholné italské renesanci.
Nakonec plány přenechal svému synovi Janu Adamovi Ondřejovi, který vybral místo mezi rodovým majetkem ve Slezsku a Valticemi. Proč ho napadl zrovna Plumlov není jasné, ani se tu prý nebyl před začátkem výstavby podívat.
Megalomanský projekt
Nejdřív se začalo stavět jižní křídlo, a to byl také konec. Je vysoké 35 metrů, Adam upravil otcův projekt, zdobné je jen vnitřní průčelí a zámek přišel na šířce o jednu řadu pokojů.
Na výstavbu docházely peníze, proto byly práce v roce 1685 zastaveny.
Model, jak to mělo vypadat, uvidíte v jedné z prohlídkových místností. Takový zámek se nedal využít, nádvoří nakonec do čtverce zakončil jednopatrový dolní zámek, který připomíná hospodářské budovy. Když skončila 30letá válka, majitelé se rozhodli zámek provizorně opravit.
Vyvýšenina uprostřed prostranství s bývalým hradem měla být součástí honosného čtyřbokého sídla. Kdyby se to podařilo realizovat, byl by to zámek, jakému by v té době nebylo v oblasti rovno.
Když přijdete k ohromné budově blíž, uvidíte, že její stav není zrovna ideální. Drolí se omítka, opadávají reliéfy, objevuje se vegetace, do toho si ještě průčelí oblíbili holubi. Dominantní sloupy vypadají jako kamenné, ale z důvodu úspor jsou jen dva, další jsou zděné a nahozené. Na první pohled je patrné, kdy tu řemeslníky honil panský dráb a kdy měli volnost a stavbu trochu odrbávali.
Prohlídkový pelmel
Při prohlídce, kdy vystoupáte po starém bytelném schodišti podle parůžků, ornátů, loveckých trofejí doplněných fotografickými akty, zjistíte, že původního tu není takřka nic. Z původních šesti pater jsou horní dvě nedokončená, přitom tu měly být reprezentační místnosti. Jsou tu ale skvostné stropní fresky.
Protože se sem nikdo na návštěvu nehrnul, nechal kníže zařídit pro hosty v roce 1692 jen čtyři pokoje. Zámek skončil jako kancelář, později i sýpka a vězení.
Po vichřici ho málem zbourali
V roce 1801 se oblastí přehnala tak silná vichřice, že se po sečtení škod uvažovalo o zboření zámku. Nakonec ale odstranili jen zbytky starého hradu na nádvoří. Zůstala po něm jen studna hluboká přes 30 metrů a hospodářské renesanční budovy předhradí, které se staly součástí bývalého opevnění.
Zrádné komínové průduchy
Prohlídkový okruh nás zavede i do horních neobývaných prostor, kde je místní rarita, spleť komínových průduchů. Zámek měl být vytápěn kachlovými kamny, jenže při neustálých přestavbách se měnily komínové dispozice, takže v nich nastal zmatek. Ve stěnách se různě klikatily a uhýbaly ze směru, ale komíny se vymetat musely. V roce 1936 se do vymetání dal kominický učeň. Vlezl dovnitř a celý den se o něm nevědělo, lidé mysleli, že už je dávno doma. Ve tmě asi zabloudil a nemohl ven. V přízemí zámku se nacházelo vězení a arestanti slyšeli ze stěny podivné zvuky. Přivolali dozorce a ten s pomocí kominického mistra ubožáka vysvobodil.
Na druhý den ale vrchní kominík chtěl, aby se vymetly saze, které v komíně zůstaly. Při té příležitosti našli mumii kominíka, který se ztratil před více než sto lety. Ležel vysušený v kožené zástěře.
Po roce 1850 zámek obývaly různé úřady, v současnosti je městským majetkem. Při prohlídce uvidíte sbírky keramiky, nábytku a zbraní spolu s několika kostýmy. V nejvyšším návštěvním patře je sál, který slouží pro společenské události, i pro svatby, také je tu klavír, průvodce obvykle pár tónu nabídne. Na stropě je nádherná freska. Také tu visí několik velkoplošných obrazů prostějovského mystického malíře Aloise Doležala z 1. poloviny 20. století. K tomu je tu stálá výstava děl pražského rodáka Jana Zahradníka známého jako Reon Argodian.
Navštívit můžete i přízemí s vězením.
Nejen historie
Na nádvoří navštivte dobré občerstvení, mají tu i jemnou kmínku, domácí limo a místní pivo. K dispozici je i kavárna a krásně čisté toalety. U Podhradského rybníka se nachází známý kemp Žralok, další je u vedlejší Plumlovské přehrady.
Gastronomickou specialitou je Plumlovský řízek, který nabízejí na řadě míst olomouckého kraje. V roce 1972 s ním přišel řezník a majitel plumlovského pohostinství Jan Pácl. Vepřové, dobře naklepané maso se oboustranně osolí, obalí v kvalitním těstíčku z hladké mouky, vejce a mléka, nesmí být moc husté ani řídké. Na pánvi se osmaží dozlatova, na vrch se dá volské oko a nastrouhaný sýr. Příloha většinou vařené brambory. Řízek se lehce potře kečupem. Dobře vychlazené pivo je samozřejmosti.
Zdroj: www.plumlov-zamek.cz
