Článek
Sešli se tu vznešení pánové a urozené dámy, aby si rozdělili obrovský majetek poražených po bělohorské bitvě roku 1620. Ferdinand II. nechal přední vůdce stavovského povstání v dosud nevídané míře a s krutostí popravit při staroměstské exekuci 21. června 1621. Při té příležitosti nařídil konfiskaci veškerého majetku. Výkonem byl pověřen císařský místodržící Karel z Lichtenštejna, trest dopadl na 680 rodin. Po nějaké době, 3.2.1622, udělil císař poraženým generální pardon, událost ale nazval ohavnou rebélií.
Divadlo smrti
Lichtenštejnům se vyplatil při příchodu ze Štýrska na Moravu přestup ke katolíkům. Když habsburští bratři Rudolf a Matyáš zápasili o české území, vybral si Karel roku 1608 Matyáše a za odměnu mu bylo uděleno Opavsko a k tomu se stal knížetem. Karel v zastoupení panovníka řídil červnové divadlo smrti na Staroměstském náměstí. Aby vše proběhlo podle předepsané režie, zajišťoval vojensky exekuci přihlížející Albrecht Václav Eusebius Valdštejn (1583 až 1634), jehož pluk dohlížel na pořádek a při jednotlivých úkonech kata Jana Mydláře a jeho pomocníků. Za hlasitého víření bubnů dozíral, aby nebyla slyšet poslední slova odsouzenců.
Valdštejnova šťastná hvězda
Právě Valdštejn se na porážce protestantů nesmírně obohatil. Vzešel z malé venkovské šlechty, narodil se v heřmanické tvrzi u Jaroměře a zvolna stoupal na vojenském, a tím i politickém žebříčku. Přidal se ke katolíkům, vsadil na Ferdinanda (II.) Štýrského jako českého krále. V habsburských barvách se svým plukem potlačoval povstání v jižních a poté i severních Čechách.
Ježto císařská pokladna penězi neoplývala, Valdštejn panovníkovi pomáhal verbovat a udržovat vojsko. V roce 1620 se stal členem dvorské válečné rady, o rok později již novopečený hrabě dosáhl místa zemského velitele Čech. Hodnosti jsou hezké, ale ještě hezčí pro vojevůdce bylo uznání nároků na bývalé panství rodu Smiřických, jehož právoplatná dědička Salomena Slavatová rozená Smiřická odešla do ciziny.
Valdštejn, který sídlil na moravském Lukově, dnes velké zřícenině u Zlína, přenesl své panství do severovýchodních Čech. Jičín se měl stát hlavním městem jeho vévodství. Že měl dost peněz je vidět z velkolepého paláce na Malé Straně, nyní sídla Senátu ČR. Jeho postavením jakoby poslal vzkaz panovníkovi: Podívej, kdo jsem!
V roce 1622 získal vojevůdce statky zabavené vůdci povstání Václavu Budovcovi z Budova, šlo o Mnichovo Hradiště, vzpurní Redernové přišli o frýdlandské panství. Za všechno měl habsburskému dvoru zaplatit 536 tisíc zlatých, přitom zisk byl minimálně dvojnásobný.
Velkolepá aukce
Při dělení kořisti, v současnosti se vžil pojem porcování medvěda, si přišli na své další císaři milí, včetně Lichtenštejna, nechyběl i Albrechtův strýc Adam. Za věrné služby císaři získal podle historika Josefa Janáčka, který se Valdštejny dlouhodobě zabýval, konfiskáty v okolí Doks a Kokořína a asi 260 tisíc zlatých.
Na malostranském shromáždění to muselo vypadat jako na koňském trhu, zásluhy byly zcela jistě podtrženy všimným pro Lichtenštejna, který je zase po odebrání si svého podílu deponoval do prázdné císařské pokladny.
Kdyby vám to nevadilo, taky bych ještě chtěl…
Valdštejn přenechal Lichtenštejnovi bývalé smiřické statky v Kostelci nad Černými lesy, k tomu získal místodržící hohenzollernské panství. Dostalo se i na další představitele šlechty, například Maxmilián Trautsmansdorf obdržel Horšovský Týn, ten sebrali Vilému staršímu z Lobkovic.
Opovrhovaný hrabivec Michna z Vacínova
Dobré zboží připadlo po bělohorské bitvě Michnovi z Vacínova, který se přihnal k dělení kořisti. Toho šlechtici nenáviděli, syna budyňského měšťana vychovali jezuité, byl zapřísáhlý katolík a hlavně hamoun. Proto s nelibostí nesli, že byl povýšen 31. srpna 1622 do panského stavu, o pět let později se již honosil titulem říšský hrabě.
Michna se zasazoval o co nejpřísnější potrestání povstalců, hlavně se však podílel na zabavovaní statků. Lichtenštejn jím pohrdal, ale nakonec ho jmenoval místodržícím. O vzestup Michny se zasloužil Valdštejn, který se zbohatlíkem uzavíral výhodné kšefty. Při malostranském přerozdělování nešlo jen o panství, budovy, zámky pozemky, ale také o listiny, například dlužní úpisy, stvrzenky a další. Vše se dalo zobchodovat.
Zasloužilá Polyxena
Nebyla to ale ryze panská záležitost. Nade vše vyčnívala Polyxena z Lobkovic, u ní po defenestraci našli útočiště z okna vyhození místodržící Slavata a Martinic. Polyxena pocházela z rodu Pernštejnů, jednoho z nejmocnějších v Čechách a na Moravě. Jmění rozhojnila již sňatky – s Vilémem z Rožmberka, podruhé se Zdeňkem Popelem z Lobkovic.
Její manžel byl v té době u císařského dvora, o jejich zájmy se na Malé Straně postarala Polyxena.
Ani Manda nezůstala chudá
O majetek se také drala Marie Magdaléna Trčková z Lípy, kterou její poddaní nazývali „Zlá Manda“. Přitom její manžel podepsal protestantskou konfederaci, která nepočítala s Habsburky na českém trůně. Přesto šla Manda do boje o kořist, koho mohla, toho uplatila, nakonec se jí podařilo, že jejího Jana Rudolfa vymazali ze seznamu rebelů. Tím zajistila i kariéru pro syna Adama Ermanna Trčku, jenž se stal Valdštejnovým pobočníkem a spolu s vojevůdcem byl zavražděn roku 1634 v Chebu. (Po zabití Valdštejna po 30leté válce došlo k dalšímu obrovskému přesunu majetků a příchodu zahraniční šlechty.)
Samozřejmě se napakovali i další, ale museli čekat, co zbude.
Znehodnocená měna
Do císařské pokladny již delší dobu putovaly takzvané dlouhé mince. Měna byla znehodnocena až na šestnáctinu původní hodnoty. Vše řídilo 15členné finanční konsorcium šlechticů a vysokých úředníků, pod Lichtenštejnovou záštitou.
Konsorcium vzniklo v roce 1621, kdy panovník potřeboval k financování Katolické ligy stále více peněz. Ferdinandovi nabídli za nájem mincoven v Čechách, Moravě a Slezsku několik milionů ve zlatě a pak jen čekali, až budou moci vymáhat po císaři dluh.
Mezi tím šidili obsah stříbra v mincích, takže poctivých peněz bylo málo, naopak obíhaly ty inflační. Za vším stál holandský bankéř de Witte usídlený v Praze spolu s židovským finančníkem Jacobem Basssevim. Židé půjčovali i císaři Rudolfovi II.
V konsorciu se čile angažovali jak Valdštejn, tak i Michna, také moravský místodržící kardinál z Ditrichštejna a další. Podvod končil někde u císařského dvora.
Nynější podoba je klasicistní, vznikla u příležitosti korunovace Leopolda II. v roce 1791 českým králem.
V roce 1848 se tu usídlilo vojsko, v rukou vojáků byl palác po dlouhá desetiletí, po vzniku zde republiky sídlilo Zemské vojenské velitelství. Za protektorátu palác obsadili Němci. V roce 1960 tu bylo dislokované pracoviště Vysoké školy politické KSČ. Nyní tu sídlí Hudební fakulta AMU.
Prameny:
https://cs.wikipedia.org/Lichtenštejnský_palác_(Malostranské_náměstí)
czWiki: Pobělohorské konfiskace
Josef Janáček: Valdštejn a jeho doba
