Článek
V oboře se chovala především vysoká lovná zvěř. Ale také lvi. To se psal rok 1592, tehdy tu byla na rozsáhlém území chována především vysoká zvěř, panstvo sem jezdilo na svou oblíbenou kratochvíli – na štvanice. Lvi se chovali ve speciální oboře, lvinec na Hradě měl i Rudolf II.
Druhá nejstarší královská obora na pražském území zřízená jako Nová Ferdinadem I.na místě tehdejšího Malejovského lesa, který patřil od roku 993 Břevnovskému klášteru, má velmi pohnutou historii. Rozloha je asi 84 hektary.
Původní podoba stavby
Obora Hvězda je jednou z nejnavštěvovanějších lokalit v Praze. Ve velkém lesoparku najdete klid, rušno je jen u několika dětských hřišť. Ideální místo pro relax, běžce, cyklisty, pejskaře. V zimě je nedaleko hlavní brány ze strany od Vypichu v provozu kluziště.
Na louce před oborou je po celý rok živo, pořádají se tu různé akce, na podzim tu mnoho lidí pouští draky.
Vstup do obory od Vypichu
Proč Hvězda?
Letohrádek na půdorysu šesticípé Davidovy hvězdy nechal postavit Ferdinand II. Tyrolský, druhorozený syn císaře Ferdinanda I. Tatínek mu svěřil správu Českého království. To by bylo jakžtakž v pořádku, kdyby se mladík tajně na zámku v Březnici neoženil s neurozenou měšťanskou dívkou Filipínou Welserovou. Ferdinand I. se o sňatku dozvěděl neznámo kdy, nejsou známy ani jeho reakce. Manželství toleroval, podmínkou bylo jeho utajení.
Pozor, kácí se!
Arcivévoda Ferdinand I. nechal v oboře postavit letohrádek podle svého návrhu, jako „filozofický“ příbytek. Vyčerpávající informace k oboře i stavbě, osobnostem i událostem jsou na infopanelech naučné stezky, která oborou prochází.
Prořezávka napadených stromů
Magie čísel
Arcivévoda Ferdinand byl mimořádně vzdělaný, měl smysl pro harmonii a číselnou symetrii.
Původně byla stavba vyšší, měla i jinou střechu, nynější objekt je po úpravách z období Josefa II. Patří mezi takzvané filozofické stavby.
Během let 1555-1556 letohrádek postavili italští architekti G. M. Aostalli a G. Lucchese. Stojí uprostřed obory, renesanci překryla později klasicistní přestavba. Je založena na dvou trojúhelnících, takzvané Šalamounově hvězdě, jeden představuje lásku a pozitivní rysy života, druhý je prý záporný.
Infopanel naučné stezky
Okamžiky veselé i tragické
Hvězda zažila „hvězdné“ okamžiky, pořádaly se tu velké střelecké soutěže, v roce 1610 tu Rudolf II. uspořádal velkolepou slavnost, o rok později tu pobýval král Matyáš, roku 1619 tu čeští stavové s velkou parádou vítali Fridricha Falckého. Ten tu pro obveselení lezl po stromech a při zábavě proháněl místní selky.
Roháčova socha
Od dva roky později v listopadu 1620 se tu na pláni odehrála šarvátka. Později se začala označovat jako bitva na Bílé hoře, „národní tragédie“, porážka protestantů a začátek 30leté války.
V aleji
Za vlády Ferdinanda III. se zde pořádaly hony a hostiny, oborní hony tu byly i v letech 1647 a 1648 po korunovaci krále Leopolda. Roku 1740 bavorský král Albrecht nechal svými vojsky oboru zpustošit, vykácet velkou část stromů a zvěř vybít, byla to největší pohroma v dějinách obory. Podobně tomu bylo i v roce 1742, kdy tu tábořila francouzská vojska a planýrovala zbytek. Dřevo z lesa použila k vaření piva vojska usazená v klášteře na Břevnově, to Prahu opanovali Karel Lotrinský a Bedřich II., obora se proměnila ve velkou mýtinu. Konečnou ránu letohrádku zasadil „osvícený“ císař Josef II. V roce 1779 zde nechal zřídit prachárnu. Nechtěl aby se prach skladoval ve městě, to by mohlo způsobit velkou tragédii a objekt za městem stejně chátral.
Husitská žena, socha, která zde nemá logiku
Od esesáků po muzeum
Dnešní podoba letohrádku s parkovými úpravami pochází z konce18. století.
Osazování stromy začalo v roce 1850, prachárnu zrušili v roce 1874. Dřevo těžili ve velkém i za 1. světové války, takže to, co tu roste nejsou žádní stařešinové. Po roce 1918 Hvězdu přebírá Správa Hradu, v roce 1938 plochu využili k mobilizaci armády. Po roce 1939 do roku 1945 zde opravovali vojenská vozidla, kopaly se kryty pro SS.
Brána je zatím zavřená
Po válce tu nejprve dislokovali část Rudé armády, letohrádek obsadil oddíl vojáků generála L. Svobody. Rekonstruovat se začal až v roce 1949, prací se ujal architekt P. Janák. Po dokončení sem umístili v roce 1966 Muzeum A. Jiráska a M. Alše. Další rekonstrukce proběhla nedávno, roku 2000 byl letohrádek znovu zpřístupněn veřejnosti.
Oblíbená zastávka na focení
U ohradní zdi směrem k Bílé hoře se měl 8. listopadu 1620 bránit Šlikův moravský pluk, legenda praví, že do posledního muže. Tím měl být Šlik. V pluku byli jen vojáci najatí za peníze moravských stavů. Byli nejrůznějšího původu, většinou veteráni předchozích válek, váleční profesionálové. Nejvíc asi němečtí lancknechtové. A jejich obrana byla do značné míry vynucena vývojem situace na bojišti i postavením Šlikova pluku u zdi obory.
Na ně se vrhly katolické síly a zmasakrovaly je.
Ztráty katolíků byly nepatrné, na druhé straně, údaje se rozcházejí, padlo asi 1500 až 1800 mužů.
Oblíbené místo nejen Pražáků
Nyní se v parku částečně kácí, řada stromů je napadena. Další se nechávají volně ležet.
Pokud půjdete od hlavní brány boční cestou vpravo, narazíte na nepovedenou sochu Roháče z Dubé. Přemístili ji sem v roce 1966 ze Staroměstského náměstí, údajného místa Roháčovy popravy. Ta ale měla proběhnout za branami města, na Šibeničním vrchu.
Roháč nemá s Hvězdou žádnou souvislost, podobně jako socha husitské ženy u letohrádku.
Obora je oblíbeným výletním místem za každého počasí. Potkáte tu návštěvníky mluvící různými jazyky, všem se tu líbí. Dříve to bývalo běžné, že se tu v zimě proháněli na lyžích běžkaři. Nyní je to výjimka.
David a Soukup: Špalíček výletu 2, 2012
www. cs.wikipedia.org/wiki/Obora_Hvězda
Infopanely v oboře
