Článek
Zámecké nádvoří
Mohutný lobkovický zámek v Roudnici nad Labem postavili v letech 1652 až 1684 na místě staršího arcibiskupského hradu ze 12. století. Původní hrad si oblíbili jako letní sídlo pražští biskupové, měl tu být i na kněze vysvěcen Jan Hus.
Na počátku husitského hnutí tu sídlil arcibiskup Konrád z Vechty, roku 1421 tu přijal a vyhlásil čtyři artikuly pražské. Nedlouho poté tudy táhl Žižka, kterému Konrád zaručil volný průchod. Kališníci se mu „odvděčili“ vypálením augustiniánského kláštera. Hrad dvakrát neúspěšné obléhali, poprvé pod vedením Roháče z Dubé, Jana Hvězdy zvaného Bzdinka a bývalého katolíka, pak zapřisáhlého kališníka Bohuslava ze Švamberka. Další obléhání přišlo s vojskem pražanů vedeným Cardou z Petrovic. Hrad byl dobře opevněn a obránci se nedali.
Bohatí páni z růže
Části románského zdiva uvidíte při zámecké prohlídce. Stavitelé místo zbourání využili některé zdi. Zámek má čtvercový půdorys, jeho křídla obklopují velké nádvoří, vstupní trakt, který na rozdíl od ostatní omšelé fasády svítí novým nátěrem, otevírá na jižní straně mohutná věž.
Zámecké schodiště v téměř prázdném objektu
Nová fasáda by stála velké finanční prostředky, současný majitel není tak bohatý jako Vilém z Rožmberka. Šlechtic nechal ve městě pod Řípem zbudovat moderní alchymistickou laboratoř, která konkurovala i dvorní císařské v Praze. Rožmberkům, jednomu z nejmocnějších rodů v království, nepatřily jenom jižní Čechy.
Měli statky i na Plzeňsku, Sedlčansku…
Starý český šlechtický rod, rozrod Vítkovců, kdy všichni měli ve znaku jinak barevnou pětilistou růži, vybudoval do 14. století v jižních Čechách „rožmberské dominium“, to velmi konkurovalo královské moci.
Od roku 1418 byl vládnoucí člen rodu titulován jako vladař domu rožmberského. V erbu mají červenou pětilistou šípkovou růži. Vilém z Rožmberka přidal červeno-stříbrné kosmé pruhy, které měly upozorňovat na údajnou příbuznost na italský rod Ursini. Jenže dokumenty, kterými to Rožmberk dokládal, byla umně vyrobená falsa. Posledním z rodu byl Petr Vok, který zemřel v Třeboni.
Zámecká kaple
Spřízněni sňatky s kdekým
Po jeho smrti, i když zanechal obrovské dluhy, připadlo rodové jmění podle smlouvy z 9. prosince 1484 Švamberkům, poté Eggenberkům a Schwarzenbergům. A jak to šlechtických rodech chodilo, sňatková politika byla tou nejpřednější, kdy se výhodným spojením rozšiřovala jmění.
Ke spojení došlo s pány z Kravař, Vartenberky, pány z Lipé, Welfly, Pernštejny, Lichtenštejny, Hohenzollerny, pány z Hlohova, Bavory ze Strakonic, Roggendorfy, Zrinskými ze Serynu.
Oblíbená výroba zlata
.
V roudnickém arcibiskupském zámku, nejdříve spíš pevnosti, se laborovalo již za biskupů Albíka z Uničova a Konráda z Vechty, kolem let 1412-1430. Rožmberk koupil panství roku 1577. V jeho službách se vystřídalo na 50 alchymistů, mezi nimi věhlasný Edward Kelley, kterého od dvora vyhnal jako podvodníka Rudolf II. Možná na Roudnici také pobýval. Zlata se Vilém ale nedočkal.
Vilém se na Roudnici zdržoval velmi často, převážně se jednalo o přátelská politická jednání.
Zbytky původního hradu
V majetku Lobkoviců
Po Vilémově smrti v roce 1592 připadl zámek jeho vdově Polyxeně z Pernštejna. Když se roku 1603 znovu vdala za Zdenka Vojtěcha z Lobkovic, přešel objekt do vlastnictví dalšího významného českého rodu, kterému patřil až do poloviny 20. století. Po Bílé hoře se Polyxena zasadila o rozmnožení majetku po uprchlých protestantech.
Tehdy začala i velkolepá přestavba zámku, tehdy zbořili většinu starého hradu, zůstala jen část v podzemí a sklepy.
Lobkovicové byli významnými mecenáši umění, na zámku se postupně shromáždily sbírky liturgických předmětů, zbraní, porcelánu a velkou knihovnou.
Zámecké podzemí
Známá je jejich záliba v obrazech, ve sbírce měli Rubense, Brandla, Breughela… Lobkovické sbírky patří k našim nejrozsáhlejším rodovým sbírkám, část je vystavena v Národní galerii, rodové portréty na zámku v Nelahozevsi.
Lobkovicům sloužila Roudnice jako hlavní rodové knížecí sídlo.
Expozice o vojenské hudbě
Za války a po ní
Zámek sloužil za okupace jako ubytovna mladých SS, ti zničili většinu vybavení. Nálet na konci války, mířený na Kralupy, vážně poškodil i část zámku. Po válce ho Lobkovicové získali zpět, po únoru 1948 byl zabrán státem, sbírky rozmístili po celé republice.
Součástí prohlídky je degustace lobkovického vína
V roce 1948 zámek zestátnili, i když Maxmilián Lobkovic byl členem Benešovy londýnské exilové vlády.
Od roku 1959 se do objektu nastěhovala Československá lidová armáda, která sem umístila Vojenskou konzervatoř Víta Nejedlého. Ta je tu připomenuta několika dokumenty.
Po roce 1989 byl zámek v restituci vrácen Lobkovcům, ti tu nechali armádu v nájmu. Vojenská škola ale v roce 2008 zanikla. V roce 2009 podnikli Lobkovicové na vlastní náklady další opravy.
Roudnice je na památky bohatá
Roudnické zajímavosti
Ale Roudnice není jen zámek. Nedaleko náměstí stojí věž Hláska, rozhledový bod, k němuž se dostanete půvabnou klikatou uličkou, od věže je výhledna na chrám Narození Páně. Hezká je cesta po příkrých schodem ke chrámu, zákoutí připomíná pražskou Malou Stranu, nebo rožmberský Krumlov. Dalším zajímavým místem je starý židovský hřbitov, Kratochvílova rozhledna, betonová 15metrová věž, nebo prvorepublikové opevnění – řopík na konci města.
Vlakové i autobusové spojení činí Roudnici maximálně dostupnou k výletu, zdejší lobkovické větvi patří ještě zámek v Nelahozevsi a hrad Střekov. Informační centrum najdete v Roudnici na náměstí.
Zdroje
cs.wikipedia.org/wiki/Roudnice_nad_Labem_(zámek)
cs.wikipedia.org/wiki/Vilém_z_Rožmberka
cs.wikipedia.org/wiki/Lobkovicové
J. Bauer: Rožmberkové – první po králi, Čas, 2014
J. Pánek: Poslední Rožmberkové, Panorama,1989
