Článek
Na vrchu příhodně zvaném Vysoká stojí nad Tachovem tři mohutné pylony, nejvyšší se stylizovaným kalichem, které připomínají slavné husitské vítězství nad zpupnou přesilou účastníků IV. křížové výpravy v roce 1427.
Rozhádaní se spojili
Husitské frakce byly neustále rozhádané, ale jakmile se objevila hrozba křížové výpravy, semknuli se boží bojovníci v jeden šik.
Mohlo by se zdát, že po třech nepodařených výpravách proti kacířským Čechům (1420 Vítkov, 1421/22 Žatec a Německý Brod, 1422 Berounsko ) už si dají nepřátelé pokoj.
K tomu ještě husité odrazili saský útok v roce 1426 u Ústí nad Labem.
Ale papež Martin V. vyhlásil bulou Salvatoris omnium další pobožnou válku. Do čela jmenoval papežského kardinála-legáta Henryho Beauforta, biskupa z Winchestru, politika a bankéře. Vrchním vojenským velitelem byl trevírský arcibiskup Otto z Ziegenheimu. Do toho se mu ale vměšoval Hohenzollern Friedrich, který byl znalcem českých poměrů a pošilhával po královském trůnu. Pánové se nemuseli a každý zpočátku postupoval na vlastní pěst.
Ze čtyř stran
Začátek výpravy byl stanoven na 29. června, tehdy se měla vojska z různých částí svaté říše římské sejít v Norimberku, Chebu a Freibergu.
Jenže se scházeli pomalu a neúplně. Počty útočníků se v různých pramenech liší, podstatné je, že třetí křížová výprava skončila pro nepřátele kalicha totálním fiaskem. Husité už nebyli žádné tlupy ozbrojených sedláků, kterým se zpočátku vysmívali. Protivník to byl obávaný, nejen na vlastním území, ale i při přeshraničních výpadech. Například kronikář Bartošek z Drahonic píše: Měli více než osmdesát tisíc jezdců a toliktéž nebo více pěších.
(To je absurdní, reálný odhad je 25 tisíc ozbrojenců.)
Do země měli křižáci proniknout ve čtyřech proudech, ale přípravy byly liknavé, nakonec vyrazili proti kališnickému Tachovu ve značně menší síle, než se původně předpokládalo.
Utíkali již od Stříbra
Nejdřív se setkali u Stříbra, tam dostali poprvé za vyučenou, proti asi 200 obráncům stálo minimálně 20 tisíc útočníků. Někteří letopisci uvádějí až 70 tisíc.
Tady začali poprvé křižáci utíkat, když proti nim vyrazily sbory pod vedením Prokopa Holého. Musel to být vynikající stratég, zřejmě lepší než Žižka, také byl déle v poli, přemístil své voje od Rokycan ke Stříbru, to už začal útěk. Zapracovala psychika, kardinál Jindřich Beaufort křižáky nakonec zastavil a podařilo se mu vojsko znova sešikovat. Právě na vrchu Vysoká zaujali křižáci obranné postavení, proti kterému postupovalo přes 20 tisíc pěších husitů, na 1500 jezdců a 200 vozů.
Plánek pohybu vojsk.
Spas se, kdo můžeš!
Stojím u památníku na Vysoké a představuji si, jak se v srpnu roku 1427 kolem Tachova valí nekonečné zástupy směřující ke kopci. Než se podařilo sešikovat vozovou hradbu, používaly ji obě strany, byli husité před nimi. Rozzuřené hordy útočníků s řevem, píkami a meči, sekerami a sudlicemi se řítily proti mase v plátovém brnění. Tady už nešlo o nějakou řež. Utíkej, kdo můžeš! bylo heslem, to bylo 4. srpna. Křižáci se zastavili až v Bavorsku, i tam je kališníci likvidovali. Část se jich schovala ve městě, to husité oblehli a zahrnuli střelbou. Požáry ve městě a hustý dým znemožňovaly obranu.
Zajatce nebrali
Jedenáctého srpna se prostřílenými hradbami dostali husité dovnitř. Jedna ulička u kostela se jmenuje Krvavá. Tady prorazili útočníci do města a razantně se vypořádali s bránícími se zbytky křižáků. Je tu umístěna i pamětní tabule, tady opravdu tekla krev proudem, milost útočníci nikomu neudělili.
Info tabule o krvavé události
Čtrnáctého padl tachovský hrad. Kališníci ukořistili i velké dělo Chmelík (uvádí se i jméno Chmelař) a zajali 1400 bojovníků. Prokop Holý slavil veliké vítězství. V českých řadách bojovali sirotci, táborité, pražané a česká kališnická šlechta.
Vchod do Krvavé uličky
Královské město se mělo stát centrem regionu Nové Čechy
Tachov byl původně slovanským sídlištěm, ves u hradu je zaznamenána už roku 1131, jméno Tachov znamená Tachův dvůr. Ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. nechal panovník založit město obehnané hradbami. Karel IV. který si město oblíbil, pojal myšlenku, že ho sloučí se 30 okolními vesnice, které získal jako věno po sňatku s Annou Falckou. Územní celek se měl jmenovat Nové Čechy. K tomu ale nedošlo.
Tachovské hradby patří mezi největší a nejzachovalejší městské opevnění u nás.
Když přišli Windischgrätzové
Město bylo velmi poškozeno i za třicetileté války. Zlaté časy nastaly až po příchodu starého alpského rodu Windischgrätzů, ti své panství zvelebovali až do roku 1945.
Kníže Windischgrätz se neblahým způsobem zapsal do dějin v roce 1848, kdy potlačil pražské povstání, následně tak učinil i ve Vídni.
V Tachově se ale rod zapsal výstavbou honosné jízdárny v osadě Světce. Po vídeňské je tento objekt postavený v novorománském a novogotickém slohu druhou největší v Evropě. Jízdárna je 60,2 metru dlouhá, 52 metry široká a 26,3 metru vysoká. Osvětlení je zajištěno proskleným světlíkem.
Windischgrätzové se také zasloužili o záchranu městského zámku. Po nedávné rekonstrukci slouží městu, v roce 1968 se přitom uvažovalo o jeho zbourání. Za Přemysla Otakara II. zde stál hrad s velkou věží, Lucemburkové přistavěli palác, Karel IV. tady často bydlel.
Jízdárna Světce.
V 17. století objekt přestavěný na zámek začal chátrat, zachránil ho až Josef Mikuláš Windischgrätz, ten ho nechal upravit klasicistně. V prostorách jsou zpřístupněny knížecí rezidence rodu, část se věnuje historii Tachova.
Hranice zbrzdila rozvoj
Město po druhé světové válce nuceně opustili Němci, což se spolu s blízkostí hranic s nepřátelskými kapitalisty projevilo značně negativně, rozvoj se tu pozastavil. Byla zde i velká vojenská posádka.
Kdo má rád smírčí kříže, nalezne jich ve městě několik, jejich umístění vám sdělí v infocentru na náměstí.
Slavné bitvy českých dějin, Grada Publishing 2020
