Článek
Sověti vždy tvrdili, že druhá světová válka pro ně začala na úsvitu 22. června 1941, kdy německá vojska překročila hranici SSSR. Že to není pravda, bylo známo, bohužel ne všeobecně. Rusové dodnes neradi přiznávají všechny předcházející konflikty, jež byly předehrou k německému vpádu. Jednalo se především o války vedené na západě, ale nesmíme opomenout první konflikt, který se odehrál na Dálném východě u jezera Chasan a později u řeky Chalkyn-gol v letech 1938 až 1939.
Válka na západě začala pro Sověty vpádem do Polska v době, kdy Hitler opravdu začal světovou válku, a druhým konfliktem byla zimní válka, kdy Rudá armáda byla také agresorem, který zaútočil na nic netušící Finsko. Obě události mají společné datum – rok 1939. Věnujme se té první – ruskému blitzkriegu proti Pilsudského Polsku.
Tuchačevského neúspěch
První polsko-ruská válka v minulém století se vedla v letech 1918 až 1921. Generál, pozdější maršál Sovětského svazu M. N. Tuchačevskij, kterého dal Stalin při čistkách v armádě v roce 1937 popravit, se dostal v létě 1920 před Varšavu, ale vinou Stalina a jeho bolševického vedení byl zahnán zpět. Rusové chtěli exportovat svou revoluci přes Polsko do Německa, kde, jak se domnívali, povstane proletariát a bolševismus zaplaví celou Evropu. Tehdy Tuchačevskij napsal: „Ofenziva revoluční armády dělnické třídy proti sousedním buržoazním státům může svrhnout buržoazní moc a vložit diktaturu do rukou proletariátu.“ Lenin šel ještě dál: „Kdyby se z Polska stala sovětská republika, kdyby varšavští dělníci dostali ze sovětského Ruska pomoc, na kterou čekali a kterou s radostí vítali, versailleský mír by byl rozbit a celý mezinárodní systém, vytvořený díky vítězství nad Německem, by se zhroutil. Francie už by neměla nárazník, oddělující Německo od sovětského Ruska, neměla by beranidlo proti Sovětské republice…“ Bylo to v době, kdy se po konci první světové války konstituovaly hranice nového polského státu. Rusové ztratili po první válce obrovská území – Pobaltí, Finsko, změněna byla hranice s Polskem a Rumunskem. Během občanské války ale Rusové po velmi krvavých masakrech proti místnímu obyvatelstvu obsadili část Ukrajiny, zrovna jako středoasijské státy Gruzii, Ázerbajdžán a Arménii. To byla pojistka proti Turecku.
Německo-sovětská slavnostní přehlídka.
Německo-ruské dělení Polska
Stalinovi nedalo Polsko spát. Třiadvacátého srpna 1939 podepsali ministři zahraničí Sovětského svazu V. Molotov a Německa J. Ribbentrop smlouvu o neútočení mezi oběma mocnostmi. Důležitý byl tajný dodatek, který vymezoval sféry vlivu mezi oběma státy. Sověti si mimo jiné nárokovali část Polska, vojvodství Lublinské, a baltské státy. Němci napadli Polsko 1. září 1939. Stalin vyčkával, jak se zachovají polští spojenci Anglie a Francie. Když zjistil, že odtud žádné vážné nebezpečí nehrozí, přesto že oba státy vstoupily do válečného stavu s Německem, začal okamžitě jednat. Nechtěl ale před světem vystupovat v roli agresora, proto Moskva vydala komuniké, že ruská vojska chtějí chránit zájmy běloruského a ukrajinského lidu žijícího na polském území před Německem. To rozzuřilo Ribbentropa, a proto komuniké nakonec pro německé uklidnění dostalo podobu, že zásah je nutný vzhledem k celkové situaci v Polsku. Němci postupovali v polských rovinách jako po másle. Zde se taktika bleskové války projevila jako nesmírně účinná. Zvláště německé pancéřové svazy slavily dokonalý úspěch a polská hippomobilní armáda neměla i přes chrabrost, s jakou bojovala, žádnou šanci.
Německo-sovětská invaze do Polska v roce 1935.
Na Polsko Němci zaútočili v pátek 1. září palbou školní lodě Schleswig-Holstein na gdaňskou posádku ve Westerplatte, kterou bránila jedna rota. Poté zahájily činnost skupiny armád Sever a Jih. Do polské kampaně nasadili Němci 6 obrněných divizí, 4 motorizované, 4 lehké, 3 horské a 37 pěších. Podporovaly je dvě letecké armády s 1538 letadly. Poláci měli proti nim 38 pěších divizí, jednu motorizovanou brigádu, 11 jízdních brigád a 745 letadel, která se nemohla rovnat luftwaffe. K tomu bylo k dispozici 1134 obrněných vozidel a tanků, převážně lehkých, rozptýlených u řady útvarů jako podpůrná vozidla se špatnou výzbrojí. Na polských rovinách praktikoval taktiku tankového blietzkriegu především XIX. obrněný sbor pod vedením generála Heinze Guderiana. Přes naprostou převahu Němců na zemi i ve vzduchu se ale podařil doslova husarský kousek Volyňské jezdecké brigádě, která po celý den zadržovala postup 4. tankové divize. To bylo v první den války, pak už byla jednotlivá polská uskupení obkličována a ničena. Část vojsk se snažila probít se do Varšavy, což se jim částečně zdařilo. Jednotlivá uskupení polské armády byla ale nucena postupně kapitulovat. Ve Varšavě bylo asi 180 tisíc špatně vyzbrojených vojáků, kteří, po masivním leteckém bombardování, kdy byla Varšava velmi poničena, 28. září kapitulovali.
Výstřely z děl bitevní lodě Schleswig-Holstein na polskou jednotku na Westerplatte zahájily 1. září 1939 válku.
Ruský vpád do Polska
To už ale Poláci byli nuceni bojovat na dvou frontách. 17. září vtrhla do zad bojujícím polským vojskům Rudá armáda. Běloruský front generála Michaila Kovaleva se 3., 4., 10. a 11. armádou společně s Ukrajinským frontem generála Semiona Timošenka (pozdějšího maršála SSSR) a 5., 6. a 12. armádou zaútočily ve dvou směrech na Poláky. Úderu předcházela velká cvičení šesti sovětských vojenských okruhů, která měla prověřit připravenost vojsk. Prvosledové jednotky ukončily 11. září doplňování početních stavů na bojové. Armády vyrazily směrem k polským hranicím. Některé zaujaly výchozí postavení již 8. září. V určených postaveních byly úderné síly připraveny 13. září. 16. září vydává lidový komisař obrany Kliment Vorošilov rozkaz č. 16634 - zaútočit 17. září za úsvitu. Rusové zahájili útok masivním bombardováním polských postavení, nálety byly vedeny na komunikační uzly a seřazovací prostory. Přestože Poláci byli v té době velmi vyčerpáni bojem proti Němcům, podařilo se jejich letectvu, které již prakticky neexistovalo, sestřelit několik ruských letadel. Rusům se za cenu celkem malých ztrát podařilo likvidovat jedno polské uskupení za druhým.
Dobá nálada mezi německými a sovětskými vojáky, za několik měsíců se budou navzájem zabíjet.
Bratření s Němci
Rusové v té době nebrali německé vojáky jako protivníky, naopak v místech setkání vystupovali vůči sobě hlavně velitelé přátelsky. Za zmínku stojí vzpomínky velitele 29. tankové brigády generála S. M. Krivošejna, který se setkal s Guderianem v Brestu Litevském. „Vjeli jsme do Baranowiczů, zajali tam několik tisíc Poláků, kteří právě vystupovali z ešalonů. Šli jsme dále na západ a u Pružan ke mně přivedli 12 německých důstojníků, kteří tvrdili, že jdou od Guderiana, který postupuje na Brest. Nechal jsem Guderiana pozdravovat.(!) Najednou jsem dostal rozkaz obsadit Brest. S 242 tanky jsme vyrazili na Brest, ne přímo, ale od západu, protože jsem předpokládal, že Němci mají na východním směru vybudovanou obranu. Na severním přístupu do Brestu jsme potkali německého poručíka, kterému jsem pomocí tlumočníka sdělil, že jsem generál Krivošejn a za mnou je několik set tanků. Němec začal křičet, abychom se stáhli. Když jsme dojeli do Brestu, zjistili jsme, že Němci plení město. Ve středu města, v budově vojvodského úřadu, byl Guderianův štáb. Velitel města šel ohlásit Guderianovi moji přítomnost a já jsem čekal asi deset minut v sále s portréty polských hejtmanů. Najednou se objeví skupina důstojníků, v jejímž středu je malý, vychrtlý generál. Zastavil tři kroky přede mnou a prohlásil, že v osobě generála Krivošejna vítá mocnou, s mnoha dalšími přívlastky, Rudou armádu. Guderian navrhl uspořádat společnou vojenskou přehlídku. Protože jsme byli po dlouhém a namáhavém pochodu unaveni, a zaprášeni, odmítl jsem. Nakonec zůstalo u toho, že poskytnu pro společnou přehlídku hudbu a jeden prapor. Guderian jen chtěl, abychom společně stáli na tribuně. To se také stalo, provedli jsme přehlídku společně“.
Michail Tuchačevský, budoval moderní armádu, hlavně prosazoval tankové sbory, oponenty mu byli Buďonnyj a Kulik, kteří preferovali jízdu.
Německé a sovětské jednotky pohromadě.
Bojové akce trvaly do 6. října, kdy Polsko kapitulovalo. Polské zajatce, převážně důstojníky, Rusové odvezli na své území a poté je zmasakrovali v lese u Katynu. Tento zločin se snažili shodit na Němce, ale mezinárodní komise po válce jednoznačně usvědčila z hromadné vraždy jednotky NKVD.
Vpádu do Polska se účastnila krom armád Německa a Sovětského svazu též slovenská Polní armáda „Bernolák“. Do útoku na Polsko se zapojila i 39. a 45. stíhací a 16. pozorovací letka slovenského válečného letectva. Na konci září byly slovenské jednotky staženy a krátce poté byly demobilizovány.
Zdroje:
Stalinovi generálové, editor Harold Shukmar, 2000
SUVOROV, Viktor Andrejevič. Očista, Naše vojsko
DAVIES, Norman. Bílý orel, rudá hvězda : polsko-sovětská válka 1919-20 a „zázrak nad Vislou“. Praha: BB/art, 2006.
MAGNUSKI, Janusz; KOLOMIJEC, Maksym. Rudý blitzkrieg: Září 1939 – Sovětská tanková vojska v Polsku. Brno: Bonus
cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_do_Polska_(1939)
cs.wikipedia.org/wiki/Polní_armáda_„Bernolák“
