Článek
Železná uzávěra v bráně s nápisem Vojenské lesy a statky, Vstup zakázán zabraňuje navštívit vnitřek rozsáhlé zříceniny hradu Valdek na okraji bývalého vojenského újezdu Brdy.
Až ke hradu se vyjet nedá, auto byste měli nechat v obci Neřežín, pak následuje asi dvoukilometrová stoupavá cesta na parkoviště VLS, ostraha tu stále střeží část vojenského prostoru.
Někdy v roce 2015, možná o něco dřív,
Dále, od hradu dále
K zarostlé zřícenině, která byla ještě před pár lety volně přístupná, vede lesní pěšina, ta končí před gotickým portálem s výše uvedeným nápisem. O hrad se stará, a je jasné, že nelehce, spolek z Neřežína, dlouho trvalo, než se historické stavby vojáci zřekli, a na jejich webu Valdek se dozvíte, že Obnovujeme, oslavujeme, propagujeme a staráme se o zříceninu hradu Valdek. Propagaci ve formě zákazu vstupu nechápu. Tak by se dal uplatňovat zákaz vstupu na řadu objektů.
Ruina zarůstá stále více
Velká ruina se dá obejít, ale poslední třetina vede po obřích balvanech kamenného moře, odtud stejně uvidíte velké nic. Takže něco z historie, než se zase trochu otráveni vrátíme do pryč.
Kronikář a mistr vypravěč Václav Hájek z Libočan sepsal Kroniku českou, směs faktů, a trochu dost své bohaté fantazie.
V ní uvádí, že hrad vznikl roku 920, jeho stavebníkem měl být jeden z vrahů kněžny Ludmily.
Pár let zpět.
Odvážné tvrzení, vrahouni zřejmě po kněžnině smrti koukali vypadnout z místa exekuce, těžko by si jeden začal budovat sídlo, a ještě ke všemu tak rozsáhlé.
S kancem v erbu
Hrad nechal založit v polovině 13. století Děpolt z rodu Buziců. Z tohoto starobylého rodu se později odštěpilo několik větví, které spojovalo rodové znamení kančí hlavy. Buzic Dětřich byl velký silák a do hradu dovlekl na zádech živého kance. Ten zůstal erbovním znamením.
Hrad založili na vrchu Beranec, tehdy holém, dalším jejich hradem se stal Žebrák.
Ležely na obchodní stezce mezi Prahou, příbramskými stříbrnými doly a důležitým arcibiskupským městem Rokycany.
Později se od původních Buziců odtrhly rody z Valdeka, Hazemburku, Šelenberku a Rožmitálu. Zajíc se dostal do znaku po sporu mezi třemi Buzici o používání kance ve znaku.
Přemysl Otakar II. údajně přikázal, aby jeden přibral do znaku lva (Lvové z Rožmitálu) a další zajíce – pánové z Valdeka a na Hazemburku (hase je německy zajíc).
Zajícové z Valdeka měli v erbu černou kančí hlavu na stříbrném poli a zlatého zajíce na modrém poli. V roce 1263 se již píše purkrabí pražského Hradu jako Oldřich Zajíc z Valdeka.
Zdi mizejí v náletu stromů a keřů.
Do dějin království se zapsal jeho vnuk Vilém, blízký rádce Elišky Přemyslovny a královský podkomoří. Panovnici podporoval i domácí válce se svým manželem Janem Lucemburským.
Dovnitř se asi už nedostaneme.
Okrouhlá věž uvnitř Valdeka.
Katolický hrad
Buzicům patřilo rozsáhlé území od Jinců po Rožmitál.
Zajícové hrad prodali v roce 1344, pak se tu často střídali majitelé. Objekt bergfritového typu byl v polovině 14. století rozšířen o nádvoří, na počátku 15. století ho včlenil do vlastnictví Václav IV., který držel nedaleké hrady Točník a Žebrák. Za husitských válek byl hrad opěrným bodem katolíků. Vladislav II. roku 1509 přiřkl dědičně valdecké panství Kunatovi Pešíkovi z Komárova.
Tento rod se pokusil kamennou pevnost trochu zútulnit, trochu ji přestavěli v renesančním duchu, ale stejně Valdek moc nevyhovoval zvýšeným nárokům. Nakonec sem téměř nejezdili a v roce 1586 odtud odešli nadobro. Pak často měnil majitele.
Za třicetileté války, v roce 1626, se uvádí jako „zámek v lese pustý.“ Tehdy přešel do vlastnictví Martiniců.
Romantiky čas
Zřícenina byla dlouho skrytá v lesích, v romantickém 19. století se stala cílem výletů, oblíbil si ji i Karel Hynek Mácha, který chtěl napsat čtyřdílný historický román, ale zemřel příliš mlád, než aby to stihl. K dílu se zachovaly jen poznámky.
Valdek zakomponoval do své divadelní hry Václav Kliment Klicpera. I Božena Němcová sem zavítala.
Uvnitř rozsáhlé ruiny.
Mácha si k Valdeku ve svém díle Hrady spatřené, kde je hrad pod číslem 5, napsal : Jeden z nich, již velmi sestaralý, krátké zvířecí spodky maje a zeleno kazajku, klobouk široký hluboko v učerněný obličej vtisknutý, táhl za sebou nemalý trakař, na němžto, jsa uhlíř zavaldecký, do Prahy každoměsíčně uhlí dovážel, za stržené peníze opět rozličné potřeby domů přivážeje, což i tenkráte činil a teď právě domů, tj. do své chalupy v hlubokém lese za Valdekem, se navracel.
Mácha zřejmě navštívil zříceninu na výletě v roce 1831, možné jsou i další návštěvy v roce 1832 a 1833.
Mohl tu jít i s přítelem Antonínem Strobachem při návratu z italské cesty v roce 1836. Ač jindy dojmy zaznamenával skicami, Valdek zřejmě nezachytil.
Když roku 1852 koupil hořovické panství i s Valdekem hessenský kurfirst Friedrich Wilhelm von Hanau, začal s romantickými úpravami sídla, nechal osadit nová ostění do brány a oken, proto jsou tak světlá. Novější je i vstupní portál. V oknech jsou nyní drátěné mříže proti nevítaným návštěvníkům.
Informační tabule je nyní hodně omšelá.
Patřil klubu turistů
Uvnitř mohutné ruiny se nacházejí pozůstatky dvou paláců a dalších budov, 18metrová válcovitá věž má průměr 10 metrů.
Valdek získal za první republiky Klub českých turistů.
V roce 1922 uplatnil na dědictví po kurfirstovi jeho vnuk kníže Jindřich Schaumburk. Po druhé světové válce mu bylo panství včetně Valdeka podle prezidenských dekretů zkonfiskováno.
Vojenský újezd na Brdech ustanovili v roce 1926. Turisté tu nechali postavit v roce 1933 Hotel Valdek, budova stojí ve vojenském rekreačním areálu u parkoviště.
Hrad sice zapsali v letech 1965 a 1975 jako kulturní památky, ale to bylo tak všechno. Chátralo se a chátrá…
Poté byla zřícenina již ve vojenském pásmu dělostřelecké střelnice Jince. Po revoluci se sem dalo zajet, na nádvoří vás nikdo neodháněl od ohniště.
Kdysi na Valdeku.
Černobílá strašidla
Strašidla tu také mají jak Černou, tak i Bílou paní. Černá je duchem majitelky hradu, která pomáhala pocestným. Byla i léčitelkou, což se nelíbilo augustiniánům z nedalekého kláštera svaté Dobrotivé v Zaječově, kteří ji ve jménu božím zabili. Od té doby se zahalena v černý šat zjevuje v ruině.
Společnost jí dělá Bílá paní, ta zase hlídá poklad.
Možná kvůli těm ženštinám se do Valdeka nesmí, ačkoliv Černou prý viděli v roce 1920, Bílou nikdy.
Klášter svaté Dobrotivé nechal zbudovat jako konvent Zvěstování Panny Marie roku 1262 coby prvním augustiniánský klášter v Čechách Oldřich Zajíc z Valdeka jako výraz poděkování za vítězství Přemysla Otakara II. nad uherským králem Bélou IV. u Kressenbrunnu.
V roce 1327 klášter získal ostatky svaté Dobrotivé (Benigny), od té doby až po vypálení husity sem chodili lidé na poutě. Obnoven byl v roce 1469.
Valdek nesla název oblíbená taneční kavárna v Praze na Náměstí míru.
zdroje:
Hrady bez ohrady, David, Soukup
Klášter Zaječov wikipedie,
Průvodce – Brdy opět otevřené, Nakl. Starý most, 2015
Cesty s Karlem Hynkem Máchou, Academia 2010
