Ze Solvayových lomů do Svatého Jana pod Skalou, od poustevníka po mučírnu

Obec Bubovice na kraji Českého krasu není nijak pozoruhodná, na návsi stojí kaplička z dob Marie Terezie. Panovnice vydala příkaz budovat ve všech obcích zvoničky: měly sloužit jako výstražné pro případ požáru. Bubovice byly východištěm na nedlouhý, ale velmi příjemný výšlap, do vsi jsem zajel autobusem z pražského Zličína.

V nové zástavbě stojí na kraji pole zbytky kaple svatého Vojtěcha. Jde o památkově chráněný objekt, který zanikl v roce 1785, když zrušili benediktinský klášter a kamení se hodilo na stavby v okolí. Od ruiny se vracím na silnici směřující na Loděnici, po pár desítkách metrů odbočuje vlevo úvozová cesta. Ta mě po téměř rovině kolem rozsáhlého kukuřičného lánu dovede do skanzenu Solvayovy lomy, který tu zbudovala a stále buduje parta nadšenců.

Jedná se o poměrně rozsáhlé území v místech zrušeného vápencového lomu.

Jsou tu četné exponáty těžební a důlní techniky, můžete se tu také projet docela dlouhou tratí úzkorozchodné dráhy, zaveze vás do přístupné důlní štoly.

Skanzen toho nabízí k vidění tolik, že je dobré se sem vypravit v době, kdy je možnost návštěvu absolvovat s komentovanou prohlídkou. Je tu i možnost se občerstvit, pokud jste to neučinili v bubovické hospodě.

Ve skanzenu stojí asi 25 lokomotiv, stovka různých nákladních vozů, hunty na vyvážení odtěženého materiálu, vozíky, které převážely horníky, vraky nákladních aut, ale i obří dumpery. Ty vozily vápenec na další zpracování do vápenek.

Vápenec na výrobu sody

Lom založili, aby zásoboval vápencem továrnu v Neštěmicích u Ústí nad Labem, která vyráběla sodu tzv. Solvayovou metodou. Nazváno je podle belgického chemika Solvaye.

Její princip podle wikipedie spočívá: Pro výrobu sody se používá vápno, amoniak, chlorid sodný a uhličitan sodný. Nejprve se připraví roztok vápna a amoniaku, který následně reaguje s chloridem sodným a uhličitanem sodným za vzniku uhličitanu sodného. Tento uhličitan sodný se následně očistí a suší, čímž vzniká konečný produkt - soda. Výhodou Solvayova procesu je jeho ekonomičnost a úspornost. Proces využívá odpadní produkty jako využitelné suroviny a minimalizuje tak odpadní látky. Díky tomu se stal Solvayův proces preferovanou metodou pro výrobu sody na celém světě. Solvayův proces má však také své nevýhody. Výroba sody pomocí tohoto procesu je energeticky náročná, jelikož vyžaduje velké množství tepla. Proces také vyprodukuje velké množství odpadního plynu, který obsahuje skleníkové plyny a znečišťuje životní prostředí.

Lepší mít vlastní

Jenže když to všechno začalo, což byl rok 1904, nebyl termín životní prostředí znám. Belgičani přišli do Čech vyrábět, ne něco chránit. V Ústí nad Labem, tehdy německém Aussig, ve čtvrti Neštěmice, postavili továrnu, která vyráběla sodu z vápence přiváženého z celých Čech, tehdy ještě součásti monarchie. Brzy ale přišli na to, že je lepší mít vlastní důl.

Za 50 tisíc koupili lokalitu, které se říká Solvayovy lomy, a v roce 1918 už přijela první várka vápence do Neštěmic.

Produkt z lomu dopravovali do údolí nejen po cestě, ale také lanovkou.

Navštívit můžete štolu, nad vchodem má nápis Zdař Bůh!, pochází z let 1926 až 30.

V lomech s těžilo od června roku 1918 do roku 1963, lomy byly známé i jako Na Parapleti, podle tvaru altánu, který stával u zaniklé hospody, nebo Na Stydlých vodách.

Vláček má rozchod kolejí 600 milimetrů. Pomalu vás doveze podél odkrytých do červeno-žlutých odstínů zbarvených lomových stěn. Těžilo se shora, tak se postupovalo i na lomech Velká a Malá Amerika.

Vzhůru ke kříži

Asi dvoukilometrová nenáročná cesta lesem vás zavede nad svatojanské údolí s travertinovým vrchem Skála (438 metrů nad mořem), na něm je vztyčen velký dřevěný kříž. Pod ním se v údolí rozprostírá obec Svatý Jan pod Skalou, výhled od kříže patří k nejhezčím přírodním partiím v Českém krasu. Další je na protější skále, ale to je v pásmu přírodní rezervace.

A prudce dolů

Od skály vede strmá stezka, podle ní stojí dřevěné zábradlí, ale za mokra bych se tudy nepouštěl, do obce.

Hluboké údolí, kterým protéká potok Loděnice místními zvaný Kačák, je v osadě Svatý Jan pod Skalou asi nejhezčím obydleným kaňonem u nás. Pod mohutným travertinovým útesem Skála stojí přikrčen bývalý benediktinský klášter.

Ivanův zápas s ďáblem

V místě, ktoletí a zasloužil se o to císař Herakleitos. de se stezka narovnává, narazíte na kapli Povýšení svatého Kříže. Tady se se prý zjevil poustevníku Ivanovi sv. Jan Křtitel. V roce 1604 tu Heřman Rusworm, maršál císaře Rudolfa II., nechal zbudovat mramorové sousoší zobrazující setkání světců. Po pár desítkách let, kdy se na sochách začalo podepisovat počasí, tu postavili kapli. (Povýšení svatého Kříže je legenda, připomíná křesťanský svátek ze 14. května, kdy křesťané získali kříž, na němž měl být ukřižován Kristus a které ho se zmocnili Peršané. Bylo to v 7. století a zasloužil se o to císař Herakleitos.)

Okolo postavy svatého Ivana se točí celá historie poutního místa, jehož středobodem je Ivanův zázračný pramen vody a nad ním postavený nejprve kostel, později klášter. To se dozvíte, až tam dojdete, už to není daleko. V jeskyni pod kostelem svatého Jana Křtitele bydlel od roku 880 Ivan, první český poustevník. Žil v odříkání a na modlitbách, proto ho prý neustále pokoušel ďábel, leč marně. Ivan byl tak zbožný, že pekelník už nevěděl, co by mu zlého vyvedl. Většina jeho nájezdů vůči Ivanovi skončila kropením svěcenou vodou nebo kohoutím zakokrháním. Podle vyobrazení se podobal otci Scholastikovi z filmu Hrátky s čertem.

Věrná družka mu dávala mléko

V jeskyni uvidíte Ivanovo kamenné lože, jeho sochu, oltář, ostatky jsou pohřbeny v kostele. Tam se ale nesmí fotit, ani natáčet, před pár lety to nikomu nevadilo.

Ivan ale nebyl sám. Společnost mu dělala laň, sochu světce se zvířetem u nohou uvidíte, tedy její kopii, za mostem proti bývalé škole. Ivan se živil laním mlékem, jenže jednou ji při lovu zranil a po její krvavé stopě přišel k jeskyni kníže Bořivoj. Ivan hořekoval, jeho zvířecí družka vydechla naposledy. Kníže, protože dobrý a ušlechtilý panovník to byl, mu vše chtěl vynahradit ubytováním na blízkém hradě Tetíně. Poustevník odmítl a laskavý český kníže mu nechal postavit kostel zasvěcený Janu Křtiteli. Odtud dostala osada jméno.

Světová rarita

Kostel prošel přestavbami. Nynější podoba je barokní, místo se stalo poutním, bylo zahrnuto do seznamu národních památek. Svatostánek má bohatou vnitřní výzdobu. Spojení kostela s bývalou poustevníkovou jeskyní je světovou raritou. Díra ve stropě jeskyně je památkou, kudy vyfičel čert, když ho Ivan vyháněl. Na oltáři uvidíte obraz Zjevení svatého Jana Křtitele poustevníkovi Ivanovi. Kříž, který nad ním stojí, byl kdysi na Karlově mostě.

Ivanovy ostatky s poustevníkovou sochou jsou uloženy ve schráně, kterou nesou andělé, vprostřed kostela. Z boku chrámu je vyveden pramen léčivé vody, prodávala se jako minerálka Ivanka. Prameniště má pod Bubovicemi.

Po válce tu bylo vězení

U kostela svatého Jana Křtitele stojí velký klášter, obývali ho benediktini. Po roce 1948 je odvezli do Želivi a Oseka, z kláštera se stal tábor nucených prací pro osoby nepohodlné režimu. V roce 1951 až 1953 zde byla věznice pro nemocné a starší ženy. Na nátlak Mezinárodního červeného kříže na nelidské zařízení museli komunisté v roce 1955 zrušit.

V roce 1949 objekt zabrala nastupující komunistická vláda, která jej začala využívat k nápravě politicky nespolehlivých osob, kterých bylo hodně. Prvotně tu vytvořili tábor nucených prací, internovali sem lidi označené za kulaky, to mohl být kdokoli, kde se jim znelíbil a jehož majetku se chtěli zmocnit, kulaky byli označováni především rolníci. Pak přišli na řadu živnostníci, intelektuálové, diplomati, zápasní vojáci…

Pro ty byla určená převýchova prací v lomech, vytvořily se tzv. pomocné technické prapory - PTP. V lomech několik lidé zemřelo.

V letech 151 až 1953 přestavěli objekt na vězení, podle svědectví internovaných jedno z nejhorších u nás. Dozorci byli sadističtí mizerové.

Na nátlak mezinárodního Červeného kříže vězení v roce 1955 zrušili. Poté tu 30 let byla utajovaná policejní škola StB. Kvůli utajení byl z map vymazán název obce. Následoval archiv MV, v roce 1989 sem auta navážela fízlovské dokumenty určené k likvidaci. V roce 1994 vrátili objekt církvi, ta tu provozuje Vyšší odbornou pedagogickou školu.

V obci u hospody Obecná škola je malé muzeum, na hřbitově zajímavá neogotická hrobka.

Z Jána se mi podařilo stopem dojet do Srbska a odtud vlakem do Prahy.

Pohostinství najdete v hotelu Obecná škola, či cukrárně/kavárně u bývalé školy, v níž je umístěno malé muzeum.

Povýšení svatého Kříže – Wikipedie (wikipedia.org)

www.solvayovylomy.cz

www.svatyjan.cz

www.bubovice.cz