Žitavské postní plátno použili za války rudoarmějci jako závěs na saunu

O Velikonocích se v křesťanských kostelech zakrývají presbytář a oltář se svatostánkem velkým plátnem, protože k půstu těla patří i půst zraku.

Protože se ukrývaly nejsvětější předměty před toužícíma očima věřících, nazývala se plátna, v prvopočátcích jednobarevná, převážně fialová, „plátna touhy“, nebo „hladová plátna“ jako připomenutí půstu. Fyzický půst doprovázel eucharistický, latinsky velum quadragesimale – postní plátno.

Pro negramotné věřící

Pozdně gotických pláten se zachovalo poměrně málo, spíš jsou výjimkou. Protože byla něco jako textilní komiks, v němž se negramotní věřící dokázali zorientovat, říkalo se jim biblia pauperum – bible chudých, dějiny spásy.

Nejznámější je Velké žitavské postní plátno z roku 1472 s devadesáti biblickými zobrazeními od Stvoření po Poslední soud. Postní plátna se objevovala na přelomu tisíciletí s šířením křesťanství, byla v přírodních barvách, obrazy a symboly se objevily až ve středověku.

Nedaleko hranic

Hornolužické město Zittau, česky Žitava, leží několik kilometrů od našich severních hranic, stýkají se zde území Česka, Polska a Německa. Z Liberce se sem dostanete vlakem, který pokračuje dále do Drážďan. Nedaleko města leží takzvané Trojmezí, stýkají se tu hranice Česka, Polska a Německa.

Památky najdete v centru

Žitavské památky najdete převážně v centru, kam je to od nádraží asi kilometr. Zabloudit nemůžete, povedou vás ukazatele, někde jsou i na panelech plány města, informační středisko se nachází na radničním náměstí.

Na území města, ale i v dalších katolických regionech, se dodržovaly církevní tradice, jednou z nich bylo zakrytí sakrálního prostoru v kostele postním plátnem. Bývalo běžnou záležitostí, ale zachovalo se jich ve světě jen 18. Dvě z nich můžete spatřit v Žitavě. S postupující reformací jejich užívání začalo upadat.

Žitava představuje svými dvěma zachovanými plátny evropsky významnou lokalitu.

Obří plátěná komiksová bible

Sedím před tím Velkým (Grosses Zittauer Fastentuch), které představuje obrovský komiks o rozměru 8,2 krát 6,8 metru s devadesáti scénami ze Starého a Nového zákona. Začátkem je Stvoření světa, vše uzavírá Poslední soud. Políčka jsou asi dvaceticentimetrová, popisky pod nimi jsou rýmované, v gramaticky špičkové a správné středověké němčině.

V podobném duchu byly o staletí později prezentovány na poutích kramářské písně. Plátno nechal zhotovit místní obchodník kořením a obilím Jacob Gürtler v roce 1472. Je na malbě vypodoben jako muž s váčkem koření.

Od roku 1472 dalších 200 let zahalovalo plátno mezi Popeleční středou a Bílou sobotou prostor oltáře kostela sv. Jana. Reformátor Martin Luther se snažil poutní plátna vyhnat z kostelů, nazval je papežským kejklířským kouskem, ale nepodařilo se mu to. Velké plátno přežilo reformaci, která v oblasti Horní Lužice proběhla odlišně od zbytku Evropy.

Průvodkyně v muzeu, kde je restaurované plátno vystavováno, v kostele sv. Kříže (Kirche zum Heiligen Kreuz), ukazuje laserovým ukazovátkem na jednotlivé výjevy, které prezentuje dvojici německých turistů. Část výkladu stíhám, část si čtu z česky tištěného textu zapůjčeného v pokladně.

Velké postní plátno halilo ve středověku oltář v nedalekém kostele svatého Jana, kde se nachází rozsáhlé muzeum a kde visí i Malé žitavské plátno.

Plátno vojáci rozřezali, nevěděli, co to je

Velké plátno má velmi pohnutou historii, přestálo všechny dramatické historické události, až na konci druhé světové války ho málem definitivně zničili rudoarmějci, kteří ho rozřezali a plátno použili jako zástěnu sauny. To není žádná demagogie nebo pokus o senzaci, hovoří o tom oficiální prameny i pracovníci muzea. Žitavské postní plátno poničili rudoarmějci nevědomky, západní kultura jim byla naprosto cizí, byli z ní totálně vyděšení. Operoval tu 1. ukrajinský front, obrovská armáda složená z mnoha národností bývalého Sovětského svazu, mnozí byli pologramotní, vůbec netušili, čeho jsou svědky. Vrazili jim zbraně do rukou a hnali zničit nepřítele. Těžko někoho odsuzovat.

Ono když někdo strádal hlady, špínou, nemocemi, spal v rozbahněných zákopech, komu šlo denně o život, komu zahynuli příbuzní, kamarádi a spolubojovníci, kdo denně zabíjel, aby nebyl zabit, šlo o nějaký kus hadru? Prostě se chtěl vykoupat a mít na chvíli alespoň trochu soukromí a pohodlí. Tady našli plátno, které posloužilo. Historický artefakt měl pouze hodnotu užitnou.

Náhodný objev

Po mnoha peripetiích, kdy bylo plátno zachráněno před požárem, který roku 1575 zničil 80 procent města, se znovu vynořilo v roce 1840. Objevili ho náhodou, saský král Johann si ho zapůjčil do paláce Velká zahrada v Drážďanech. Třicet čtyři roky ho zde obdivovali v Muzeu saského královského spolku starověku, poté ho vrátili do Žitavy, kde ho ukazovali při mimořádných příležitostech, naposledy to bylo při oslavách Tisíciletí Horní Lužice v roce 1933.

Skryté v ruinách kláštera

Tam zůstalo přes druhou světovou válku, před blížící se frontou ho odvezli v únoru 1945 do Žitavských hor, do ruin hradu Oybin, nyní velmi vyhledávaného turistického cíle. Tam ho objevili Sověti, rozřezali plátno a použili jako zástěnu pro saunu v lese.

Zachráněno v dezolátním stavu

Když odjeli, objevil ho náhodně jakýsi muž, který ho nechal poničené odvézt zpět do muzea v Žitavě. O barbarství se nesmělo mluvit. To byla politicky velmi citlivá věc.

V letech 1994 až 1995  restaurovala švýcarská dílna nadace Abegg-Stifung šestnáct nalezených kusů a scelila je v jeden celek. Nyní je skvost v největší vitríně na světě obklopeno měřiči vlhkosti, teploty a také zabezpečovacím systémem.

Malé žitavské postní plátno znázorňuje Ukřižování

Malé postní plátno vystavují spolu s mnoha dalšími exponáty v Kulturhistorisches Museum Franziskanerkloster, jedná se o bývalý kostel svatého Jana. Uvidíte zde repliky mučicích nástrojů, artefakty vztahující s k městu a regionu a velká sbírka dřevěných epitafů.

Klenotem je Malé Žitavské postní plátno, zhotovené roku 1573, které znázorňuje Ukřižování. Kolem má 30 pašijových symbolu tzv. Arma Christi.

Kam dál v Žitavě

Postní plátna nejsou jedinou atrakcí Žitavy, ale jistě tou hlavní. Stojí tu řada historických budov, většinou hezky opravených jako budova radnice s vyhlídkovou věží, Solný dům, církevní památky, budova městských lázní, nádherný cihlový vodojem, měšťanské domy, sochy, kašny.

Ale také připomínka doby nedávné – u nádraží najdete bývalou továrnu na náklaďáky Robur, jichž se proháněly stovky, možná tisíce i po našich silnicích. Najdete tu i malou zoo.

Do Žitavských hor

Oblíbeným výletním cílem jsou pískovcové skály Žitavských hor, hlavně pak městečko Oybin s troskami hradu a kláštera. Oblast patřila dlouhou dobu českému rodu Ronovců, Karel IV. zde nechal postavit klášter.

Bohaté Šestiměstí

Město Žitava bylo proslulé plátenictvím a obchodem s látkami. Spolu s Budyšínem, Zhořelcem, Kamencem, Lobavou a Lubaní na území dnešního Polska tvořila ekonomicky a politicky silné uskupení Šestiměstí a spolu s Horní Lužicí patřila do roku 1635 Českému království.

Ve středověku města chránila Královskou cestu, souhlas se založením spolku dal Karel IV., takže sdružení jednalo ve jménu krále. Mělo vlastní vojsko, potíralo lapkovství, ničilo loupeživá sídla, operovalo i na našem území.

V roce 1547 spolek potrestal za údajnou vzpouru Ferdinand I. (nechtěli mu dát peníze na válčení, tak jim vzal privilegia), poté postupně vliv uskupení padal. Po Vídeňském kongresu roku 1815 byla města rozdělena mezi Sasko a Prusko. Saská města vytvořila Čtyřměstí. To zaniklo roku 1868.

Obě instituce vystavující plátna jsou otevřeny denně kromě pondělí.

cs.wikipedia.org/wiki/Žitava

cs.wikipedia.org/wiki/Lužické_Šestiměstí

materiály muzeí

Národnostní složení Rudé armády 1941-45 | Fronta.cz

vlastní text