Článek
Vybaveni jsme byli jen dvěma kufry velikosti palubního zavazadla, protože táta zahlásil, že s velkými kufry na týdenní dovolenou je zbytečný se tahat. Takže jsem logicky balila syntetický trika, co jsou hned suchý, když je přepereš a pečlivě jsem skládala drobný kousky textilu tak, aby se využil každej z těch 20 cm3. Po tom všem logistickým martýriu táta upozornil, že on už do batohu nic vzít nemůže, poněvadž už ho má z 90 % plnej robustní potápěčskou helmou.
Ubytování nám předával sympatickej Chorvat se třema zásadníma pravidlama:
- před použitím pračky zkontrolovat, že v oblečení není písek ani kameny, což logicky pračku poškozuje
- že plechovky jsou zálohovaný, takže: if it’s empty, don’t put it in the bin and don’t squeeze it, if it’s full, give it to me. Ha ha.
- klíče od apartmánu nechávat v zámku zvenčí, protože je tam koule, tak ať se dveře nezabouchnou
A jelikož porozumění pravidlům zvládáme velice dobře, tak na první kupce mokrýho prádla seděl v pračce Vincentův obří kámen (rozuměj zkamenělé dřevo), kterej si dovezl až z Kyjova. Plechovku od cideru jsme po dopití instinktivně zmačkali a ukázalo se, že snaha zavírat dveře, aby dovnitř nevletěli chorvatští krvesajové, není úplně žádoucí, když všichni snídáme venku. Zabouchnout si dveře zhruba po dvaceti hodinách pobytu - to bude jistě lokální rekord.
S rozpolcenými pocity jsem zpracovala i to, že naše dovolená měla základnu v domě s číslem 67, což je něco, co jako matka malých dětí rozhodně nemůžeš potřebovat, poněvadž „six seven“ ale zase máš jistotu, že na apartmán vždy trefí.
Většinu našich dní jsme pak strávili na pláži, na které naše děti svůj volný čas naplňovaly sběrem písku a drobného kamení do plavek se Spidermanem a sběrem krabů do kyblíku. Eda svůj lovecký talent povýšil o schopnost potápět se s otevřenýma očima. Táta jim ve sběru krabů zdatně sekundoval, ale jinak toho příliš mnoho nenapovídal. Utkvělo mi akorát: „neviděl jsem žádný prsa, řekl bych, že už se ženský vůbec neopalují nahoře bez“. A dále pak pravidelně se opakující „au, moje koule!“ zatímco děti trénovaly axly a rittbergry s přistáním na jeho břiše.
Vynaložené úsilí pak bylo nutné kaloricky kompenzovat - na žádost dětí - krevetama. V místní rybárně jsme tedy zakoupili 300 g malých krevet a 6 velkých královských, kterým Vincent dal jména: Albert, Obraz, Rolnička, Kryštof, Letadlo a Prase. Nejsem si jistá, jestli to nevypovídá něco o délce času stráveného na sluníčku.
Jinak ale pobyt na Jadranu proběhl bez závažných škod, čemuž jsme napomohli tím, že jsme přivezli jeden dětskej chorvatskej dres „Hajduk Split“, kterej, pojďme si říct, má schopnost obměkčit srdce místních a zvýšit míru jejich pochopení pro naše hlučný a nepředvídatelný chování.
