Článek
Padesátý léta ár ouvr bejbís. Co se ale děje v našem vztahu v posledních týdnech, to už mi přijde dalece přes čáru nějakých svobod, pojďme si říct, že prostě i na mě je to moc.
Táta se vykrádá z domu pravidelně den co den vždy s přicházející tmou. Halí se do čepice a velké bundy, aby působil nenápadně. Ale já moc dobře vím, o co se tady jedná a mlčet nebudu. Pokaždé se vrací durch propocenej, s šibalským výrazem se zamyká ve sklepě a když se střetne s mým rezignovaným pohledem, vždy mě chlácholí slovy „slibuju, že dnes to bylo naposledy“, a já kráva tomu vždycky uvěřím.
Už jsem myslela, že to vyšinutí opravdu skončilo a mužná náruč se navrátí do našeho domova. Ale hned jak jsem ho dnes viděla přijíždět z práce, věděla jsem, že ta krize stále není za námi a musíme se jako rodina připravit na nejhorší. V kufru auta jsem objevila dalších šest přepravek nacpaných švestkama. Zatracenej kvas na slivovici. Modlete se.
