Článek
Ale baví mě pestrost života, kdybych si měla totiž uzavřít sázky na to, kdo má největší šanci na to být v léčení odborníků, vsadím all in - že to budu já.
Po cestě do ordinace sem si říkala, co budu dělat, až Vincent bude výjimečně hodnej a klidnej a nic nebude nasvědčovat, že se špatně soustředí a já budu za úplnou krávu a hysterickou matku. To se teda ukázalo, jako zbytečná obava poté, co Vincent během mýho přednesu rodinné anamnézy rozložil u psychiatričky gauč - z jehož dílců seskládal plazmatický celek do jehož útrob nacpal plyšáka a řekl doktorce, že to je klec pro medvěda. Ze skeletu gauče si pak utvořil opičí dráhu tak, aby se dvakrát šprajcnul ve šprušloví a když se z příček vymanil - odhopsal pomačkat všechny čudlíky na ovládání klimatizace.
Následně se uklidnil na deset sekund, během kterých mi pošeptal, co si myslím, že má doktorka za těma dveřima, a moji odpověď, že asi šanony, shledal jako vysoce neuspokojivou a přišel s protinávrhem, že tam je kostlivec a netopýr. Nakonec to šel se slovy „hej doktorko, co máš za těma dveřima?“ zjistit sám. Ukázalo se, že šatnu. V závěru sezení, když jsme se domlouvaly na následujícím setkání Vincent opustil budovu a vyrazil po ulici k autu.
Zprávu zatím nemáme, ale plánuju si pořídit na prostředníček cedulku s nápisem „PPP“, což budu všem pohoršeným kolemjdoucím ukazovat jako laskavé upozornění „porucha pozornosti, pi*o“
