Článek
Nonstop bitky, nonstop ječení, nonstop odpočítávání času do večerky. Z toho nám teda vyplývá, že jediná šance, jak přežít den, je naředit ho časem v exteriéru, ideálně pak s takovým náporem na vjemy, že děti v blízké budoucnosti odpadnou v milostivý šlofík.
Tuhle nás spalující výheň vyhnala do Velehradu, do Živé vody v Modré. O zážitky nebyla nouze - krom toho, že děti viděly veškeré sladkovodní živočichy a četná akvária, házely rybou v dál (plyšovou, a do koše k tomu určenému) a plynule navázaly na venkovní expozici, kde si čvachtaly nohy v biotopu, pozorovaly žabky a po vyblbnutí ještě viděly ohradu s bizony, to vše zakončeno zmrzlinou.
Poplácavajíc se tedy po zádech nad tím výborným programem, co musel děti umlátit novýmy prožitky, jsem se ptala v autě Vincíka, jestli se jim to líbilo, tak prej jo. Tak sem se doptala, co z těch všech věcí bylo úplně nejlepší. Tak prej, že jak měl promočený tričko od toho cákání ve vodě. Tak jsem si říkala, že to snad není možný - že to zkusím za deset minut znovu. Přece jen to nemohlo být to nejzajímavější z celýho dne. Tak druhý pokus: „A co se ti z toho výletu líbilo nejvíc?“ Odpověď přišla krátká a stručná: „Dušan“. Nutno poznamenat, že nikoho toho jména neznáme, ani jsme toho dne nepotkali.
Takže z toho mi vyplývá následující rada: Jestli znáte nějakýho Dušana, tak mu cinkněte a máte o prázdninový program vystaráno - a nemusíte se trmácet kamsi do akvária. Win win.
