Článek
Když jsem pak navštívila místní vysokohorskou sámošku, kde byly čtyři druhy brambůrek, z čehož jedny koprový - jímala mě hrůza. Trvalo mi úctyhodných sedm let než jsem tento zážitek dostatečně zpracovala a když už sem se s koprovým traumatem jakž takž srovnala, přišel čas se do polských hor vrátit - tentokrát do Beskyd.
Dívala jsem se na to optimistickým prismatem - když bude ve všem kopr, nemůže se stát, že bych si přivezla obligátních +5 kg tukového obložení. A jak jsem očekávala, kopr byl takříkajíc ve všem, s obezřetností jsem míchala lžičkou i pomerančový džus, zda to nebude ozdobeno zelenou snítkou s malými žlutými květy.
Poměrně ladně se mi podařilo prokličkovat celým pobytem bez ztráty kytičky - akorát to teda byla strava výhradně na dezertech (tak daleko Poláci ještě nezašli) - takže to s tou štíhlou figurou opět nedopadlo. Ja pierdolę.
