Hlavní obsah
Názory a úvahy

Vždy je co darovat. Někdy stačí dobré slovo

Foto: Pexels

Dnes je jeden z těch dnů, kdy by se měla lidská srdce otevírat. Večer začne chodit svatý Mikuláš s doprovodem, většinou s čertem nebo andělem.

Článek

Je to prastará tradice, jejíž původ si už ani nepřipomínáme, protože tento večer dostal jinou náplň, než měl kdysi. Kdo dnes vzpomene na svatého Mikuláše, biskupa v Myře v Lykii, patrona námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů, prostitutek a vězňů? Je to hlavně svátek dětí, které čekají na své dárky, ale také na jakési vysvědčení. Dobré skutky ocení anděl, ty horší ztrestá čert.

Každý z nás si zcela jistě vybaví nějakou scénu ze svého dětství, kdy k němu domů tyto postavy přišly. Já nikdy nezapomenu, jak se přede mnou kdysi tyčil obrovský Mikuláš, který byl skoro až do stropu a vedle něho stejně vysoký čert. Já byla malá a strašně jsem se jich bála, ale v tom neuvěřitelném strachu jsme přerecitovala celou dlouhou Baladu o očích topičových od Jiřího Wolkera, kterou se učil do školy jeden z mých bratrů a já si ji zapamatovala.

Mikuláše s čertem moje recitace nebavila, a když jsem pronášela: „Soudruzi, dělníci elektrárenští, slepý jsem, nevidím…“ zařinčel čert řetězem a Mikuláš mi začal domlouvat, že musím jíst, abych byla silná a vyrostla. Já jsem totiž v dětství jíst nechtěla a ten rok jsem měla velký průšvih, když posekali stráň pod oknem mého dětského pokojíčku a ta byla posetá hmyzem a hraboši ohlodanými zbytky potravy. Moje máma hned identifikovala, že jsou to moje snídaně, svačiny, obědy a večeře, které jsem tam házela.

Byla jsem šťastná, když mi Mikuláš odpustil a předal mi výslužku. Nic moc, několik kusů uhlí, pár brambor, ale pod tím konečně čokoláda. Byl to krásný zážitek, strach smíchaný s radostí, který jsem prožívala poměrně dlouho, dokonce i tehdy, kdy už jsem věděla, že tím velkým Mikulášem je jeden z bratrů, a tím ještě větším čertem druhý, oba vysocí dva metry.

Šla léta, pár let jsem sama vystupovala v roli anděla, jednou jsem dokonce byla i Mikuláš, a když jsem měla děti, zvala jsem tuto osvědčenou výchovnou trojici, aby také měly jednou hezké vzpomínky. Snad je mají, i když ne vždy se to povedlo, nikdy nezapomenu na výrazně opilého čerta, který se zamkl na našem záchodě a odmítal ho opustit. To jsem se bála snad víc než moje děti.

Dnešní večer je časem obdarovávání a vzájemné pozornosti. Mimochodem, ten původní Mikuláš z Myry ten den obdaroval zlatem tři prostitutky, aby se mohly se svým neřestným povoláním rozloučit a vést lepší život. Tak se i my porozhlédněme, jestli vedle nás není někdo, kdo potřebuje pomoci. Vždy je co darovat, někdy stačí dobré slovo.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Mikul%C3%A1%C5%A1

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz