Článek
Nikdy neříkej nikdy – tohle přísloví platí a týká se také chudoby. Alespoň v 99 %, protože zchudlý miliardář může přijít o velkou část svého majetku, ale asi nikdy neskončí jako bezdomovec na lavičce v parku. I když s mladou zlatokopkou a šikovným právníkem to také nemusí být vyloučené, že. Těch zbylých 99 % jistotu, že nebude chudý, mít nikdy nemůže. Stačí špatné rozhodnutí, dopravní nehoda, úraz a spousta jiných okolností a člověk se ocitne mezi chudými ani neví jak.
Proto nechápu přístup některých lidí k chudým jako k těm, kteří si zaslouží jen odsouzení a možná několik knížecích rad.
Ano, ta samoživitelka si měla rozmyslet, s kým to dítě bude mít, i když se někdy ten partner dokáže přetvařovat velmi dlouho, tajit své dluhy a neřesti, zamilovat se do někoho jiného, přijít o práci a nezvládnout to psychicky atd. atd. Je to její chyba. Nebo si mohla ještě chvíli počkat a našetřit si na svůj život s dítětem, aby byla finančně nezávislá, i když by pak prvně rodila asi v 60 a to by moc nešlo. Je to její chyba.
Ano, ten ochlasta z ulice neměl začít pít, měl víc pracovat a vzdělávat se, i když se třeba octl na ulici kvůli drsnému rozvodu nebo má psychické problémy a takový život si většinou nevybral ze své vůle. Je to prostě jeho chyba.
Ano, ta chudá důchodkyně měla mít lukrativnější práci nebo se měla lépe vdát, mít víc dětí nebo nemít žádné a šetřit si na stáří. Je to její chyba.
Ale ti lidé jsou chudí teď, bez ohledu na příčinu, tak co s tím? Mají se prostě uskrovnit a přežívat a nechtít žádné příspěvky, na které jim přispíváme my, pracující, kterých se chudoba netýká a týkat nebude. Prostě si koupí o rohlík méně a je to. My je vidět nechceme, ať si nějak poradí sami.
Díváme se na chudobu s opovržením, protože se jí podvědomě bojíme. Ohrnujeme nos nad většinou důchodců, protože vidíme, jak jsou špatně oblečení a počítají každou korunu; a to je horší, než jejich šedivé vlasy a vrásky. (Bohatý důchodce se sporťákem a mladou kočičkou až tak odpudivě nepůsobí, na tu kočičku určitě ne.) Bojíme se totiž, že budeme jednou taky takoví.
Když jsi chudý, těžko se plánuje, není z čeho šetřit, nezbývá na malé radosti. Jen ti mladší mají možná šanci, že s určitou pomocí se mohou ze dna dostat. Ti starší už asi nikdy. Takže neodsuzujme a nedávejme rady, jak spořit, když dotyčný potřebuje teplé jídlo, nedívejme se s despektem na ty, kteří jsou na tom špatně, nezáviďme těm, kteří mají zaručený příjem z důchodu a pracovat už nemusí. Nechodili jsme v jejich botách.
To ostatní je jen na nás, co jsme na tom momentálně lépe. A karma je zdarma.
