Článek
Jsem trochu starší ročník, takže jsem byla vychovávaná v oblasti módy radami: tohle ti sluší, tohle se hodí, tyhle barvy spolu nesedí. A ještě, že kabelka a boty k sobě mají ladit barvou i stylem. Prostě, aby nám to slušelo.
Byla to doba, kdy vykročit z uniformity bylo těžké. I když jsme si dokázaly leccos uplést a některé i ušít, přece jen nabídka v obchodech tak rozmanitá nebyla. A trochu víc se odlišovat od obecného vkusu s sebou přinášelo i nutnost přijímat někdy i velmi tvrdá odsouzení a pomluvy. Nahlas vyslovené názory jako „Vypadáš jak strašilo do zelí“, „zelená a modrá pro blázna dobrá“ nebo „jsi v tom hezky macatá“ byly ještě mile vyslovené rady. A většinou jsme na ně daly, protože jsme chtěly, aby nám to slušelo.
A i v případech, kdy jsme si prosadily ty zvonáče, minisukně a ofiny, nad kterými se nejstarší generace málem křižovala, kam to ten svět spěje, jsme volily tak, aby nám to slušelo.
S podobnými radami, jak se máme oblékat ve třiceti nebo v padesáti, které účesy nám ještě sluší a které už ne, na jaká trička jsme už staré a jaké barvy si máme vybírat, se v současnosti (jak se říká) „roztrhl pytel“. Různé články, časopisy, rubriky, zprávy. Všude se probírá móda, o prosazování ideálního těla ani nemluvím. Mělo by nám to pomoci si vybrat tak, aby nám to slušelo.
Ale na druhé straně vidíme něco, co by za našeho mládí bylo naprosto nepřijatelné – články o polonahých bytostech s mnoha plastikami, prodlouženými vlasy, tetováním, piercingem a dalšími „zkrášlovacími“ procedurami, jejichž výsledkem není, že to dotyčným sluší, spíš naopak. Důležité je, aby vzhled šokoval, donutil kliknout na příslušné články a odkazy, protože tak se dělají peníze. A musí šokovat stále víc a víc, protože na všechno si člověk časem zvykne a přijde mu to normální. Z exotů se tak postupně stávají vzory, podle kterých bychom se asi tedy měli řídit, když z nich stále padá brada a jsou dechberoucí, ne?
Tak proč mi ty články radí, jak mám sladit boty a kabelku a co se pro mě v mém věku nehodí, když tyhle „vzory“ dělají pravý opak.
Nakonec, nám, kteří nejsme závislí na své mediální prezentaci ani mentálně ani finančně, zas tolik nevadí, že nejsme trendy. I bez tetování a botoxu žijeme své obyčejné životy, vaříme nedělní oběd, scházíme se s přáteli, okopáváme brambory a chodíme s větší či menší radostí do práce atd. Přitom chceme, abychom z našeho okruh kolegů a známých zas tak nevyčnívali, aby nám občas někdo pochválil účes a novou sukni, prostě, aby nám to trochu slušelo.
Ale co ti mladí, kteří se fotí možná dříve, než chodí a mluví, a chtějí se také prosadit a vydělávat? Budou také chtít, aby jim to slušelo nebo podřídí všechno tomu, aby se zviditelnili?
To vlastně není naše starost. Dnes můžeme vypadat a oblékat si, co chceme, můžeme měnit plastikami svá těla, vybrat si účes i pohlaví, být čím chceme a na co máme. Tak si pak ale nechte rady, co si máme obléct v padesáti a jaká délka vlasů je ještě přijatelná pro osmdesátnici. A nechte na pokoji naši obezitu a celulitidu a vrásky.
No, že bych to třeba zkusila v nějakém převleku a s podvazky, jestli někomu ještě spadne brada? To ale bude tvrdý oříšek, takovou fantazii jako jedna mladá režisérka (dílo nehodnotím!) opravdu nemám. Ale dělá to, holka, dobře. Její jméno si dobře pamatuji, ale jak se vlastně jmenoval ten režisér, který dostal dva Oscary?
