Článek
Tak jsem si dala od psaní dloooouhou pauzu…
Léto člověku nařídí, že nemá sedět u PC, ale musí se hrabat v hlíně, vytrhávat plevely, zalévat a vůbec provádět všechny letní zahradnické práce a za odměnu se vyhřívat na sluníčku, zaplavat si pod širým nebem, ať už v bazénu na zahradě nebo v mořských vlnách, případně si aspoň ošplýchnout nohy, zaprášené po těch zahradnických pracích. A taky je to doba, kdy se jezdí na dovolené a návštěvy, kdy se griluje, opékají se buřty, pije pivo nebo prosecco a sedí pod hvězdnou oblohou, prostě, kdy si toho léta užíváme, co můžeme, hlavně, aby nepršelo a nebyla zima jak v září – to se taky občas stane.
Poslechla jsem léto a pracovala na zahrádce, lenošila, navštěvovala a samozřejmě se věnovala všem těm neřestem, které k tomu patří, tedy buřtům, proseccu, zmrzlině a večernímu nicnedělání. Do toho se opravdu nějak psaní nehodí. Ale když přišlo září a klávesnice na mě začala pomrkávat, že už je načase zase se do něčeho pustit, najednou mi přišla všechna témata kromě voleb a nesmyslných sporů a válek ve světě taková nevýznamná. A vůbec celé to psaní, vždyť to hnedle nikdo nečte… Prostě tvůrčí krize či co. A pak se stal zázrak.
Cestou do práce u základní školy jsem si všimla, že na keři visí takový malý, kulatý, rozesmátý obličej. Culil se na mě jako by říkal „No, tak se usměj, život je také přece o něčem jiném než jen o záchraně planety, nenávisti a zabíjení“. Takové malé kolečko ze čtvrtky s neuměle namalovaným rozesmátým ksichtíkem a donutilo mě se opravdu usmát a najednou byl den úplně jiný a já pochopila, že velká témata jsou důležitá a ovlivňují náš život, ale ještě důležitější jsou ty malé radosti, kterými si zpříjemňujeme své dny; ty nám pomáhají zvládat to velké a těžké, smutky i tragédie.
A zase jsem pocítila touhu, podělit se s vámi o ten smějící se obličejík; třeba vás také donutí se zasmát a udělá vám krásný den bez ohledu na obavy z výsledků voleb a vůbec.
Takže každý den hledejme nějakou malou radost a snad pak budeme mít šťastnější život a také více energie a chuti ho žít. Snad.
