Článek
V dnešní době, kdy můžeme používat různé jiné a velmi rychlé formy písemného styku než klasické dopisy, by se mohlo zdát, že fyzická pošta vlastně vymizela. Je pravda, že většinu korespondence dnes tvoří e-maily, esemesky nebo datové zprávy a dopisů velmi ubylo, ale nezmizely úplně.
Někteří starší lidé raději píšou nebo posílají alespoň přání k Velikonocům. Firemní péefka, tedy přání k novému roku, je také vhodnější zasílat v obálce (a že jich bývá!). Někdo musí psát na papír z toho důvodu, že počítač nebo chytrý mobil nemá. O různých anonymech ani nemluvím, ty bývají většinou také psané rukou, jen odesílané z jiného města, než ve kterém dotyčný oznamovatel bydlí. Samostatnou kapitolou jsou pak různé státní orgány nebo organizace, které kromě využívání datových zpráv některé písemnosti doručovat i ve fyzické formě musí v případě, že je to nějakým předpisem nařízeno nebo když datová schránka není k dispozici.
Ale počty dopisů se opravdu snižují a zisk klesá. A to nikdo v jakékoli firmě nechce. S tím se musí něco udělat.
Protože mám na starosti podnikovou spisovou službu a chodím i služebně na poštu odesílat korespondenci téměř denně už docela dlouho, mám všechny změny z první ruky.
Zvyšování poštovného se stává každoročním folklorem, i když navýšení je stále brutálnější, přes používání zákaznických karet. Takže si udělám další ceníky a učím se nová čísla, no, aspoň si procvičím paměť. Jen jsem zvědavá, za kolik bude takový obyčejný dopis za rok, protože ti, kteří nemusí, si poslat dopis asi rozmyslí.
Horší je to na přepážkách, kde se střídá osazenstvo jak na běžícím pásu. V okamžiku, kdy se dotyčný zacvičí a už mu to jde rychle, nahradí ho další, který se musí zacvičit a trvá mu všechno pomalu. Ale je fakt, že se všichni snaží a jsou milí přes svou miniaturní pracovní plochu, zmenšenou ještě různými pohlednicemi, svíčkami, poštovními autíčky a dalším zbožím, občas nefungující váhu a hromadu čekajících naštvaných lidí. Jen to většinou dlouho nevydrží. Tak snad se najde ještě dost zájemců o tuto práci, na kterou se kdysi studovala speciální střední škola. Ale co, tak se zruší ještě další přepážky z těch, které na poštách zbyly.
A nemluvím o doručovatelích, vlastně spíš jen o doručovatelkách, které táhnou své vozíky a kabely za každého počasí. Těm se snižují stavy a zvětšují a mění rajóny také každou chvíli.
A když nepomůže ani snižování počtu zaměstnanců, budeme doručovat jinak – jednou za tři dny. A když nepomůže ani to, budeme doručovat jednou za týden nebo ob týden nebo ještě něco vymyslíme. Však my ty lidi posílat dopisy odnaučíme.
Ale je to vlastně zábavné. Mohu hrát hru KDY TEN DOPIS PŘIJDE. Takovou tipovačku, kde si pak na oficiálních stránkách najdu, kde se zásilka právě nachází. Doporučuji.
