Článek
Ve své úvaze nechci řešit důchodovou reformu nebo výši důchodů, spíš mě zaujal poměrně častý názor v diskusích, že důchodci jsou vlastně za vodou, protože peníze vydávají vlastně jen na bydlení a stravu a léky (a občas dotují své děti a vnoučata). A hlavně: jsou zvyklí být skromní, nic moc nepotřebují, všechno vlastně mají a nic už nechtějí.
Samozřejmě, vetchý stařeček s demencí v domově důchodců už asi nemá velká přání a plány. Babička s malým důchodem, která celý život neměla nijak velký plat a naučila se žít z mála, žije tak i nadále, jen z ještě většího mála. Ani to jinak neumí.
Ale přece není možné, že se v okamžiku, kdy začneme pobírat důchod a přestaneme docházet do zaměstnání, stáváme z lidí, kteří si rádi koupí něco nového na sebe, dopřejí si dobré jídlo a přemýšlejí o novém autě, lidmi, kterým je jedno, že střídají dvoje kalhoty a kabelku z tržnice už budou používat doživotně. Nebo to tak máte? Úderem důchodu zapomenete na věci, které vás těší, a budete už jen hledat slevy a látat díry v tričku?
Ano, důchodci už nemusí řešit děti, hypotéky a další problémy rodin s dětmi. Ale oni tyhle problémy také řešili, jen už tohle období mají za sebou, jako ho budou mít nakonec všichni, i ti, kteří jsou dnes mladí. Takže odchod do důchodu by měl být opravdu odchodem „na odpočinek“, ne do kolonie živořících odložených staříků.
A ty potřeby – oblečení je ve vyšším věku často důležitější než u dvacítek, kterým sluší všechno, protože jsou mladé. Postava a její tvar se mění a je fakt složité obléct se tak, aby to bylo pohodlné a člověk vypadal i relativně dobře. Důchodci opravdu živí jen sebe, ale jejich strava by měla být kvalitnější, protože starší tělo už nezvládne všechno, jako tomu bylo dříve. A že jedí málo? To je spíš chyba než přednost, protože ve stáří se hlad a žízeň vytrácí a takový člověk pak jí a pije méně, než by měl, a může to být i velmi nebezpečné.
Ano, dost jich bydlí ve svém, ale nejsou to obvykle novostavby a potřebují často rekonstrukci, aby se v nich dalo dobře žít. A co potřeba různých úprav schodiště, plošin atp. To není zrovna levná záležitost. A bez automobilu to někde také jde jen velmi špatně a z hlediska bezpečnosti ta patnáctiletá šunka asi není zas tak dobrá volba.
A skromnost – že by se z neskromné sebestředné a sobecké bytosti na stará kolena stala bytost skromná a nesobecká? Tomu snad nevěří ani malé dítě. To není skromnost, to je obvykle jen nutnost.
Ráda bych věděla, jestli všichni ti, kteří se nemohou důchodu dočkat, budou tak nadšení, až se ho opravdu dočkají. Trochu si ho asi idealizují. Volný čas, odpočinek, ano, ale také zhoršení zdraví a hlavně blízkost chvíle, kdy život skončí. O to více by si měli důchodci realizovat své sny, protože některé už nikdy realizovat nebudou moci. O to více by si měli dopřát komfort, ne se stát nenáročnými lidmi, na kterých už přece nezáleží.
Znovu opakuji, že nechci řešit výši důchodů – konec konců, hodně důchodců si naspořilo, i když inflace ukusuje jak hladový pes, hodně jich přesluhuje nebo se snaží přivydělat si brigádami, aby se zas tak uskrovňovat nemuseli. A právě proto neříkejte, že důchodci už nic nepotřebují. Ale potřebují, jen si to často nemohou dovolit.
