Článek
Když pominu, že stáří s sebou přináší spoustu ošklivých věcí, jako jsou nemoci, omezené možnosti, úbytek fyzických sil, zhoršující se paměť, vrásky a neodvratně se blížící poslední chvíle na tomto světě, přináší s sebou i nečekané výhody.
Jednou z nich jsou různé seniorské slevy a akce, kterých ráda využiji, i když jsem ještě pracovně činná a na zaplacení plné ceny bych asi ještě měla. Ale proč ne, věk na slevu přece už mám.
Nejlepší je sleva na jízdném městskou hromadnou dopravou, kdy po sedmdesátce jezdíme úplně zadarmo (tedy, ne všechna města to tak mají, ale mám to štěstí, že u nás ano). Když si uvědomím cenu roční jízdenky pro dospělou osobu, tak je to v mé peněžence opravdu znát. A je to dobře. Někteří důchodci se svými důchody by asi museli všude chodit pěšky, což už převážné většině tolik nejde. A MHD je přece jen víc ekologická než automobil ve velkém městě.
Pak jsou zde různé slevy v divadle, na výstavách, při prohlídkách hradů a zámků. Za ušetřené peníze si můžeme dát kávičku a zmrzlinu. Líbí se mi to. Jen škoda, že v zahraničí takové slevy asi moc neznají. Když jsem se v Německu u pokladny známého zámku ptala svou nedokonalou němčinou „Und kajn rabat fýr rentner?, odpovědí mi byl nechápavý pohled. Pro rýpaly – vím, jak se to píše a moje výslovnost zas nebyla tak nesrozumitelná; oni opravdu žádnou seniorskou slevu neměli!!
Občas se objeví různé akce pro seniory v nákupních centrech, například pondělní seniorské slevy v Globusu, které se vyplatí i přesto, že zrovna v pondělí tam bývá lidí jak máku. No, musíme si vybrat – sleva nebo plné parkoviště. V tom obchodě se to už nějak rozptýlí.
Různá očkování pro seniory jsou také zdarma – třeba na chřipku atd. a určitě by se ještě nějaké ty slevy našly.
Jsme (podle různých více či méně ověřených) statistik národ, který slevy miluje. Také mi dělá radost, když se mi podaří koupit některé věci za cenu o 25 % sníženou, i když nejsem typ, co si nakoupí 50 jogurtů do zásoby. Člověk pak má pocit, že je dobrý hospodář. A přiznejme si, my starší, že s přibývajícími léty se stáváme více spořivými a hrdými i na těch pár stovek, které některým z nás každý měsíc zůstanou. Myslím, že také budu umírat s peněženkou pod polštářem (nebo spíš v dnešní době se zapnutým elektronickým bankovnictvím v mobilu) a budu se kochat vědomím, že zbylá částka je větší než povinný zůstatek.
Proto díky za naše seniorské slevy. Sice nám přímo nekompenzují naše stáří, ale pomáhají nám, aby bylo snesitelnější.
