Článek
Při představě spojení senior – mobil (nebo i další výpočetní technika, elektronika a různé aplikace a vychytávka) naskočí většině těch mladších představa roztřesených prstů, které se nemohou trefit na příslušné místečko na display a výkřiků typu: „Jak se dostanu zpátky?“ nebo „Teď se mi to ztratilo!“ Stařík nebo stařenka, což jsou většinou všichni od 50 do 105, jsou v představách mladších generací schopni maximálně zvednut telefon svým dětem nebo vnoučatům a ti zdatnější ještě zavolat zpátky a SMS nebo nedej bože WhatsApp jsou pro ně něco jako naučný pořad o vesmíru. A vůbec, oni se těch technologií bojí.
Co na tom, že těch opravdu alespoň mobilem nedotčených seniorů už mnoho nezbývá, protože počítače a telefony se staly součástí života i těch stárnoucích a starších. Nehledě na fakt, že málokdo se bez PC nebo mobilu obejde v zaměstnání a pomalu se bez něj neobejdeme ani v dalších běžných situacích. Pomalu bez něj nenakoupíme (nebo určitě neušetříme), neobjednáme se k lékaři, nepožádáme o léky, nezadáme trvalý příkaz, nezkontrolujeme stav svého konta, nezaplatíme odpady, neobjednáme si dovážku jídla atd. atd. V některých případech to ještě trochu krkolomně jde – platba složenkou, pro léky po svých, ale to jsou výjimky, které potvrzují pravidlo.
Bez počítače se třeba nedá vystudovat, protože jak se přihlásíte na zkoušky nebo jak zpracujete a odešlete seminární práci? A to mám tuhle zkušenost už před zhruba 12 lety.
Prostě, i když si můžeme myslet, že senioři se s mobily a počítači nekamarádí, není to tak úplně pravda.
Jako pracující důchodce, který i jako pouze pracující trávil většinu času na židli u obrazovky, nepokládám počítač a mobil za nepřátele. Naopak.
Jsou to pomocníci, kteří mi objednají nákup až domů nebo pohoštění na oslavu, kteří mi zajistí recept nebo vedou přehled o různých termínech a datech, které bych si jinak musela psát na papírky (i když to souběžně občas také dělám, zvyk je zvyk), kteří mi pomohou vybrat šaty nebo boty, takže nemusím stát dvě hodiny u stojanů a zkoumat složení materiálu. Mohu sledovat filmy a seriály, dozvídám se různé novinky z domova i ze světa a mohu si číst různé diskusní příspěvky, které bývají někdy zajímavé, zvlášť když jsou od někoho, kdo sám píše, že ten či onen článek vůbec nečetl. Mohu se spojit s manželem, dětmi, příbuznými a známými, posílat si fotky a domlouvat setkání. Prostě, počítač i mobil mi hodně usnadňuje život, který je opravdu rychlejší a pestřejší než v době mého mládí.
Bohužel, za všechno se platí. Nejen mládež by údajně raději obětovala ruku než mobil. I mě představa, že nemám to své spojení a propojení se světem, blízkými a bankou, dohání k šílenství. Ruku bych tedy nedala, nohu asi ano, protože s jednou rukou se všemi deseti psát nedá, ale na MHD se s berlí nějak dokulhám. Hlídám, aby byl mobil nabitý, jsem zoufalá, když má internet výpadek. Mám pocit, že když si nepřečtu novinky, přijdu o hodně, i když se týkají výstřihu celebrit na festivalu v Karlových Varech. Mezi sporákem a prkýnkem, kde krájím maso, leží můj milovaný mobil, abych o něco nepřišla. Při různých setkáních nakukuji, jaké mi přišly e-maily, a když je nakukovat příliš neslušné, odcházím často do míst, kde je svět ještě v pořádku, víte kam.
Ono už to bude nemoc. Mobil, moje láska, která se stává obtěžující, ale kterou nemůžete opustit, protože ona beze mě nezahyne, ale já bez ní ano.
A to jsem se narodila do doby, kdy žádné mobily nebyly, tak co ti dnešní mladí? Ano, zrovna píšou o digitálním detoxu, možná to zkusím. Při práci na zahrádce se špinavýma rukama přece nebudu zapínat svého miláčka, který se navíc na sluníčku přehřívá. Nebo že bych se vykašlala na plevel a podívala se na Seznam.cz, co se zase kolem nás děje?
Takže až zase někdo bude podsouvat seniorům, že jejich schopnost ovládat mobil, počítač, tablet atd. atd. je tristní, poprosím ho, aby spíš poradil, jak se má digitálně zdatná sedmdesátnice trochu krotit.
Ale co, prostě dožiju jako závislák; každý má nějakou úchylku. Navíc manžela už za mladší model měnit nebudu, ale s mobilem je to jiná, tak aspoň něco.
A moje rada pro ty, kteří opravdu nejsou s mobilem nebo počítačem tak velcí kamarádi. Ono fakt platí, že když se něco zasekne nebo nejde nebo tak, vypněte ten krám. On si odpočine, srovná si spoje a zase bude všechno OK.
A já se jdu podívat, co se za tu chvíli, kdy jsem psala článek, kolem nás přihodilo.
