Článek
Tak konečně už přichází jaro. Po ošklivém studeném období, kdy přes den sice teploty stouply nad nulu (i když se přes 3 stupně Celsia většinou nevyšplhaly), ale v noci opět spadly do mínusových čísel, kdy se slunce pokoušelo prodrat přes mléčný opar mlhy a moc se mu to nedařilo, po tomto smutném období, které se zdálo nekonečné, teploty vystřelily k patnácti + a slunce září a svými paprsky zahřívá stromy, keře, trávník, budovy a lidi. Skončil únor – úmor a začal březen. O víkendu bylo tak krásně, že procházka v tričku kolem jezera se stala nezbytností. Krokusy začaly otvírat své žluté a bílé hlavičky a sněženky už také okouzlují svou jemnou krásou běloučkých zvonečků.
Říká se sice, že březen – za kamna vlezem, ale v těch už asi topit nebudeme, slunce za okny vyhřálo lidské pelíšky a tak možná ušetříme.
A blízko je i konec války na Ukrajině a vůbec, bude už jen lépe a lépe.
Nesmíme se ale nechat ukolébat. Všechno nakonec může být jinak. Z jednání o konci války se stává nepřehledný zmatek a ani ta zima se nevzdává, jak nás informují meteorologové. Musíme být připraveni i na černé scénáře všeho druhu.
Ale stejně jsem optimista, konec konců, to jaro jednou přijít musí a věřím, že bude krásné a slunečné. A trochu věřím i ve zdravý rozum, který snad také zvítězí. Protože kdyby ne, k čemu by nám pak bylo rozkvetlé jaro.
