Článek
Nový rok. Nejlepší čas pro nové začátky. Chceme do něj vstoupit jako zcela jiný člověk – zhubneme, budeme cvičit, naučíme se plynně tři jazyky, v zaměstnání postoupíme na vyšší místo, samozřejmě s vyšším platem, budeme cestovat, najdeme věčnou lásku, přestaneme kouřit atd. – prostě, budeme jiní, lepší…
Je otázkou, jestli je to opravdu ten nejlepší čas pro změnu. Už jen fakt, že po silvestrovských oslavách, s nezdravým občerstvením a mírou alkoholu větší než obvykle, spíme 1. ledna dlouho, bolí nás hlava, žaludek, nebo obojí a jsme nevrlí. To se samozřejmě netýká těch, kteří nadměrně pijí celý rok a jsou zvyklí. A těch, kteří slaví Silvestr sklenicí mléka nebo jdou pro jistotu spát už dávno před půlnocí – tito disciplinovaní lidé se asi také budou těžko zlepšovat, protože už nemají k dokonalosti daleko. Ale většina z nás se trochu vzpamatuje do druhé odpoledne, aby se stihla novoroční vycházka. (Mimochodem, dávno jsem pochopila, že se na ni chodí nejen z tradice, aby si sousedé popřáli do nového roku, ale protože na čerstvém mrazivém vzduchu hlava už tolik nebolí.)
A tady nastává ten problém – jak na Nový rok, tak po celý rok. A my jsme nevstali v šest, nezačali běhat po sídlišti nebo se nezačetli do učebnice fyziky (číst fakt po Silvestru nejde!). Takže hned na začátku jsme neodstartovali z připravených bloků a cíle jsou v nedohlednu. Protože 2. ledna není pro nové začátky hezké datum, pátého mám narozeniny, 10. se ještě vzpamatovávám z oslav narozenin, 15. je sobota a máme návštěvu. Co tedy 1. února – no, 2. 2. je hezčí datum, ale zase to není první den v měsíci, takže na sobě začneme pracovat od 1. března. Datum hezké, ale zase vychází na sobotu. Jiná krásná data jedeme na výlet, kde se tedy opravdu omezovat nebudeme a učil by se něco jen blázen, jsme nemocní, naštvaní, bez chuti a vůbec. Že bychom se na to letos nevykašlali. Vždyť už je konec listopadu a blíží se nezadržitelně další nový rok. Takže od 1. 1. opravdu začneme pracovat na tom, abychom byli jiní, lepší…
Po mnoha a mnoha letech mi došlo, že žít se dá i bez předsevzetí, která stejně většinou nedodržíme. A že nejlepší je nedávat si předsevzetí žádná a dělat věci, které chceme a které nás baví. Nakonec to dopadne úplně stejně, ale bez stresu a výčitek.
Ale některý člověk je v podstatě nepoučitelný. Rozhodla jsem se, že letos budu od prvního s radostí a láskou psát články, které se budou líbit, pobaví, proslaví mě, vydělají mi peníze a vůbec. Budu pilná, pracovitá a jiná, lepší… No, nevím tedy. Už je totiž druhého ledna.
A báseň pro dnešní den:
Námraza na větvích stromů, stříbrná říše ticha,
Jak ráda vracím se domů, kde na mě teplo dýchá.
Ve sněhu moje stopy jsou smutně osamělé.
Domov je hřejivé místo, jen tam je srdce celé.
