Článek
V poslední době mi připadá, že plot nebo oplocení se stává jakýmsi ukazatelem charakteru jeho vlastníka, který touhou oddělit svůj soukromý majetek od okolí dává najevo kromě absence dobrého vkusu i svou sobeckost a namyšlenost.
Téměř v každém rozhovoru s architektem nebo krajinářem zazní, jak ošklivé jsou ploty, rozdělující pozemky, hlavně tedy ty u novostaveb, nedej bože dokonce betonové. S tím se dá do určité míry souhlasit, leckdy opravdu estetika dostává, jak se říká, „na frak“, ale viníkem nejsou jen ty ploty, ale celkově zástavba jako taková. Plot už většinou o moc víc neublíží.
Pravda je, že nedotčená příroda je nedotčená příroda. Ale estetické hledisko je jen jeden úhel pohledu, jako vlastně vždy. Musíme brát v úvahu i jiné věci.
Je zajímavé, že při sledování různých dokumentů o bydlení v zemích jako je USA, Velká Británie, Austrálie apod., jsem se vždy setkávala hlavně s obavami o soukromí. V podstatě každý by rád chtěl mít svůj pozemek ohraničený, aby mu na něj sousedi neviděli, i když se jedná jen o malý dvoreček bez trávy a posezení. Přitom jsem se domnívala, že v těchto zemích nejsou lidé tak zvědaví, závistiví a nepřející, jak bývají občas u nás. Ale touha po soukromí tam překvapivě není vnímaná jako něco špatného.
Samozřejmě, také bych ráda chodila na procházku kolem upravených vilek a dívala se, kde roste jaký strom a kde jsou zasazené růže. V ideálním světě by mezi pozemky existovala jen symbolická hranice z keřů a kamenů a domy by splývaly s okolím. V ideálním světě by bylo všechno lepší, ale nežijeme v něm. Zkušenosti se sousedy, kteří se hádají, stříhají a tráví si navzájem stromky, soudí se o 15 cm a hází přes plot různé nechutné věci, slyšíme nebo čteme pomalu každý den. A i když jsou sousedé zlatí, není lepší, když jsou za tou zdí, porostlou růžemi a přísavníkem?
Nakonec každý druhý stejně své průhledné drátěné ploty proplete nehezkou plastovou látkou, který se trhá a vlaje ve větru, nebo sází řady tújí, které jsou nejen stejně ošklivé jako ten betonový plot, ale navíc i nepřátelské k dalším rostlinám v zahrádce, protože nechce, aby sousedi sledovali, jak dovádí v plavkách u bazénu nebo jak zpocený a špinavý vkleče pleje. Ta touha po soukromí je v nás zakořeněná, to si musíme přiznat.
Důležitější je, abychom ploty nestavěli i mezi sebe a ty druhé a abychom raději za svůj betonový plot častěji zvali ty, které máme rádi a oni nás, než abychom své soukromí dávali všanc komukoli, i těm, kteří toho využijí a zneužijí.
A přeju si, aby těch, které si na svůj oplocený pozemek i do svého srdce pozveme, bylo co nejvíc.
