Článek
Pálení čarodějnic je u nás nebo i v sousedním Sasku tradiční kulturní událostí a oblíbenou rodinnou zábavou. Konec konců o tom vypovídá i nedávno uveřejněná mapa ohňů, zapálených při této příležitosti A že jich tedy bylo!
Na tom, že se lidé sejdou, zapálí vatru, společně opékají buřty a společně se baví, není nic špatného. Naopak, v dnešní době je prima, když jsou lidé zase víc spolu, zvlášť po covidové době. Dnes sice už mládež neskáče přes oheň, aby se ukázalo, kdo je silný a mrštný a tedy i vhodný pro plození zdravých potomků, ale jako rodinná zábava se „čarodky“ ujaly a když vyjde i počasí jako letos, je teplo a téměř bezvětří, nemá tato akce chybu.
Vadí mi ale důvod této veselé oslavy.
V dnešní době, kdy se všude prosazuje rovnost vzhledu, rasy, pohlaví a nevím čeho ještě a politická korektnost nám svazuje jazyk, mi připadá oslava zmanipulovaných nesmyslných čarodějnických procesů trochu mimo mísu.
Učíme se chápat, proč se z některých lidí stávají zločinci, snažíme se pochopit, jak bolestný může být život v nesprávném těle, omlouváme neschopnost a hledáme příčiny lenosti. Ale u těch čarodějnic to neplatí?
Všichni vědí, jak to bylo, jak církev podpořená nevzdělaným rozzuřený davem posílala na hranici nevinné. Stačilo, že byli jen trochu bystřejší, měli lepší znalosti bylin i lidské psychiky a dokázali tak poradit a pomoci. Nebo měli něco v truhlici. Nebo byli přitažliví. Byli jiní a své schopnosti určitě získali pomocí čarodějných sil, jinak to není možné. Pak stačilo, že dotyčná osoba pomoci nedokázala, objevila se nemoc dobytka, majetek utěšeně rostl a za krásnou tváří se ohlíželi ženáči. A právo útrpné dokončilo, co začala závist, zloba, žárlivost a touha po majetku.
Pereme se o rovnoprávnost, prosazujeme kvóty, odsuzujeme násilí a tady oslavujeme upalování nevinných žen a mužů? Líbí se nám na každém vesnickém domku pověšená loutka čarodějnice? Čteme knihy a díváme se na filmy o Harrym Potterovi a pak si doma uspořádáme čarodějnický proces, při kterém děti nadšeně křičí Upalme ji, upalme ji, upalme ji?
Mám pocit, že se v nás tento den probouzí zlo a my jsme šťastní, že nám ho nikdo nevyčte a můžeme si z plna hrdla také zakřičet „Upalme ji!“, že se nemusíme snažit být lepší, než jsme, že vlastně předstíráme svou lidskost, laskavost a porozumění, ale uvnitř je nám lépe, když přikládáme pod vatru.
Milovníci „Čarodějnic“ by mě asi v tuto chvíli také nejraději také poslali na hranici nebo si budou myslet, jak jsem hloupá, jak nectím tradice atd. Nevadí, na názor mám právo a dnes mě snad už nikdo upalovat nebude.
Jak jsem už na začátku napsala, rodinné akce u ohýnku s buřtíky a pivem se mi líbí. A věřím, že většina zúčastněných si ani neuvědomuje, co vlastně slaví.
Ale vadí mi ti, kteří s radostí házejí čarodějnice do ohně a inscenují procesy pro své děti, protože jednou by ty děti mohly pořádat veselé akce v pruhovaných pyžamech u miniaturní plynové pícky nebo hromadné kamenování loutky nevěrné ženy v burce.
