Článek
Lidé obecně mají tendence všechno evidovat, třídit, srovnávat, porovnávat, hodnotit a značit. Pomáhá nám to poznávat svět a rozumět mu. Třídíme zvířata, rostliny, nerosty, architektonické styly, zbraně, automobily, historické epochy. Každý vědecký výzkum musí být podložený velkým počtem dat, která se následně třídí a analyzují, vznikají různé databáze, slovníky a přehledy. Čím více máme k dispozici statistických údajů, tím větší nastane potřeba najít vhodné kolonky a oddíly a data do nich přidělit.
S nástupem internetu a větší dostupností informací všeho druhu, hudby, filmů atd. se zvětšuje i potřeba tyto informace nějak zatřídit, abychom v nich mohli snadno najít, co hledáme. Fotografie už nezabírají jednu velkou krabici jako dříve, ale jsou uloženy v mobilech, na cloudech a na PC, kde vzhledem k jejich počtu zase hledáme způsob, jak a do jakých souborů je uložit. A není to vůbec snadné, protože si musíme ujasnit, jestli budeme vyhledávat podle místa, kde jsme byli, podle osob, se kterými jsme tam byli, podle roků nebo dalších kritérií, která se často prolínají. I když nakonec stejně nemůžeme hledanou fotku najít, protože si nepamatujeme kdy, s kým a kde to bylo. Víme jen, že tam byl „hrad s takovou kulatou věží“ a to se špatně hledá i když máte databázi jako výzkumný ústav.
Proto se nedivím, že sílí snahy zmapovat všechno, co jen trochu zavání ekologií, tedy spíš tím, kdo nebo co a v jakém množství produkuje různé druhy odpadů a dalších produktů, které nám zničí naši krásnou planetu, když už jsme se rozhodli ji zachránit.
Firmy budou povinně zpracovávat různá hlášení a dokládat statistiky. A protože jsou její zaměstnanci součástí firmy, bude potřeba zmapovat i jejich ne/ekologické chování.
Říká se, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Jestliže budu předpokládat, že je sběr těchto dat potřebný k tomu, aby se hledala ta nejlepší řešení, potom ano, je to potřebné. Je to podobné, jako když se zjistí na základě dat a rozboru, že autobus v 8:30 jezdí poloprázdný a ten v 9:05 je nacpaný k prasknutí, logicky mohu tu nedostačující linku posílit. Jestliže tedy zjistím, kde mohu něco pro zlepšení životního prostředí udělat, je to super a budu se o to snažit.
Jenže – v případě autobusu to nakonec dopadne tak, že autobus v 9:05 posílený nebude, ale zruší se ten v 8:30, i když byl jediný, který navazoval na vlakové spojení a na to nádraží se jinak nedostanete. V případě ekologie se bojím, že nebudeme hledat lepší řešení, ale zrušíme fungující procesy, aniž budeme mít náhradu. A to už se vlastně děje.
A v případě těch dotazníků? Tam se obávám, že když firma zjistí, že dva její zaměstnanci musí do práce jezdit autem na benzín, nezajistí jim jiný způsob dopravy, ale najdou si jiné dva v docházkové vzdálenosti nebo alespoň ti chudáci nedostanou nějaký firemní bonus.
Tedy, ty dotazníky jsou prý dobrovolné a nikdo z nich nezjistí, kdo je vyplňoval. Až na to, že z nich zjistíte pohlaví nebo věk, což v menších firmách dokáže jednoznačně nasměrovat na jedince, který dotazník vyplnil nebo naopak nevyplnil. A postupně se asi povinnými stanou, budou se rozšiřovat a profil každého jednotlivce se bude stále upřesňovat a jeho chování bude využito k určitému nátlaku, jako to vidíme dnes v Číně. Konec konců, to „dobrovolně povinné“ jsme my starší už zažili. A „kádrový profil“ také.
Pořád naivně doufám, že některé informace jsou dezinformace a možná je vytvořila zlomyslná umělá inteligence, aby se pobavila na náš účet. A ten případný dotazník vyplním a nepřestanu z trucu dávat papír do kontejneru na papír a trávu na kompost a nezačnu vyhazovat zbytky jídla, protože mám zdravý rozum a jídlo jsem se snažila nevyhazovat nikdy. Jen bych se nerada dožila okamžiku, kdy budu mít něco zakázané, protože nemám správný počet určitých kreditů.
