Článek
Valorizace důchodů se odvíjejí od výše inflace. Nechci se pouštět do polemiky, jestli nový způsob jejího výpočtu je v pořádku, nebo ne, spíš mě zajímá tzv. index životní úrovně domácností. Pro důchodce při výpočtu výše valorizace se totiž počítá (mají jinou váhu) s položkami, které jsou trochu jiné než ve spotřebním koši běžných domácností, většinou rodin s dětmi. Předpokládá se, že důchodci už neplatí většinu věcí, které musí zaplatit mladší lidé v aktivním věku.
Připadá mi, že už samotný fakt „důchodcovského spotřebního koše“ je poněkud diskriminační, protože nejen řadí důchodce do určité odlišné kategorie, než jsou ti, kteří důchod nepobírají, ale v podstatě tvrdí, že důchodci už spoustu věcí nepotřebují.
Samozřejmě, s platbami za školku, školné nebo obědy, případně dětský kočárek, ve většině případů opravdu není třeba počítat a důchodcům se naopak započítávají větší částky za léky (i když mladých nemocných také není málo). Ale tvrdit, že některé položky důchodcovské domácnosti nevyužívají, jako například různé kroužky a sportovní aktivity a menší jsou i platby za kulturu a dovolené, mi připadá nefér
Důchodci spíš vydávají za tyto věci méně peněz ne proto, že by je nechtěli využívat, ale většinou na ně nemají. Kroužky (různé ruční práce, kreslení, ale i vzdělávání, počítačová gramotnost apod.) jsou naopak ve vyšším věku velmi potřebné pro dlouhodobé zachování mentálních a kognitivních funkcí, prostě, aby se člověk něčím zabýval místo pasivního sezení u televize. Stejně tak i sportovní aktivity – je přece potřeba, aby se člověk hýbal, ale sportovní vybavení také není laciné a většinu nebude sloužit od padesáti do osmdesátí a musí se koupit nové. Navíc starší lidé potřebují více i rehabilitace a lázně. A to samé platí pro kulturu a dovolené.
Je správné, že v jejich spotřebním koši jsou zahrnut platby za bydlení a energie, ale nerozumím, proč se nezohledňují náklady na údržbu vlastního bydlení. Ty energie jsou přece stejné pro staré i mladé, ale opravu střechy musí zaplatit důchodce stejně jako ten mladý.
Pneumatiky u automobilu nebo povinné ručení musí také platit i důchodce, pojištění domu nebo bytu také. Když má náhodou své vlastní bydlení, nemusí samozřejmě splácet hypotéku, ale jestli není zrovna majitelem novostavby, těch oprav a rekonstrukcí není málo a s postupnými cíli dekarbonizace bude možná taková rekonstrukce dražší než hypotéka na nový dům.
Zdá se mi proto, že by bylo spravedlivější, aby se valorizace vypočítávaly podle růstu inflace a mezd, bez rozlišování košů spotřeby a dělení společnosti na důchodce a ty ostatní.
