Článek
V internetových diskusích se často setkávám s názorem, že negativních zpráv z domova i ze světa už je kolem nás příliš, že chybí něco milého a příjemného. Ale když se podívám na počty diskutujících u různých článků, převaha je jednoznačně u těch negativních, které se věnují kriminalitě, válečným konfliktům, korupci, násilí, špinavým volebním praktikám, chudobě, hanění seniorů nebo alespoň šokujícímu vzhledu tzv. celebrit.
Možná namítnete, že přece svět kolem nás je krutý a nespravedlivý a násilný, proto i článků, které tuto krutost a nespravedlnost zobrazují, je více. Ale přiznejme si, že to je asi trochu jinak.
Ano, svět kolem nás není tak růžový, jak se nám zdálo v dětských letech, ale pozitivních příkladů a příběhů o lidské soudržnosti, vzájemné pomoci, sebevzdělávání, významných objevech a práci pro společnost by se našlo ještě větší množství. Vidíme přece kolem sebe, ve své rodině a u známých, že svět je většinou ještě v pořádku, že problémy se dají vyřešit a že takové malé radosti, jako je rozkvetlá fialka v trávníku, nás potkávají na každém kroku. Tak proč na nás útočí jen zprávy, které v nás budí hněv, lítost nebo obavy? A proč je vlastně čteme a hádáme se o nich do krve?
Asi i proto, abychom se ujistili, že na tom nejsme ještě tak špatně, že existuje hodně lidí, kteří jsou ještě více chudí, nemocní, oškliví atd. atd. A možná i pro tu možnost anonymně se pohádat a „upustit páru“, když už to s tím šéfem nebo uřvanou manželkou nemůžeme vydržet.
Takže, nestýskejme si, že není dost dobrých zpráv, ony by byly, ale je to o nás, když opravdu raději klikneme na článek o choleře nebo zemětřesení než o poctivém nálezci plné peněženky. A autoři článků tohle všechno vědí a snaží se podle toho. Proto bude vždy méně příběhů o milé babičce a dárcích krve, než o snaze vzít volební právo důchodcům.
Ale přesto díky za ty hezké, poučné a milé příběhy, i když jich je málo. Dokážou aspoň trochu vyvážit to ošklivé kolem nás.
