Článek
Zavedení tzv. „výchovného“ bylo milé. Při dvou dětech je tisíc korun k důchodu super, protože je pravda, že mateřská dovolená, která zas tak dovolenou není, když se aspoň trochu chcete dětem věnovat, ovlivní váš profesní život a kariéru. A to i v zaměstnání, která tak kariérně nastavená nejsou, třeba jen proto, že se třeba vrátíte na místo, které je trochu jiné, než jste byla zvyklá; za ty dva roky se i ve státním leccos změní.
Takže, i když jsem šla do práce v době, kdy dětem bylo kolem dvou let (ano, zlaté jesle), na nějakou vedoucí pozici jsem ani nepomyslela, ale vlastně ani nechtěla, protože malé děti = dětské nemoci atd. atd. a chtěla jsem si ty drobky taky trochu užít. O tom, že jsem ještě dlouho vykřikovala při jízdě autem „Jé, kravička!“ a moje slovní zásoba se významně zmenšila, se ani nezmiňuji. To by nebylo na nějaké vyšší pozici asi vhodné, ne?
Prostě, výchovné mě potěšilo, brala jsem ho jako takovou malou odměnu státu za dva daňové poplatníky, i když samozřejmě hlavní je. že se nám povedly dvě krásné zdravé děti, což není až tak samozřejmé.
Proto mě trochu zarazilo, jak se z výchovného začal stávat problém.
Ano, možná trochu rozumím, že se výchovné bude vztahovat na třetí a další dítě, protože je asi dobré, když se dětí bude rodit víc než dnes. Ale jestliže je dnešní trend dítě maximálně jedno a spíše žádné, nebylo by lepší výchovné nechat a spíš ho odstupňovat „podle zásluh“ – za první 200, za druhé 300 Kč atp.? Ta částka není tak velká a jak říkám, je to spíš takové ocenění mateřství a rodičovství.
A otázka valorizace mě trochu rozesmála. Za celou dobu se díky valorizaci tahle částka zvýšila o tři koruny. Tři koruny – v době, kdy obyčejný dopis stojí desetinásobek. To bude opravdu do budoucna takový rozdíl, jestli se bude nebo nebude výchovné valorizovat? Pozor, mě o tu valorizaci vůbec nejde, ale je to taková směšná částka v porovnání s jinými výdaji, že je trochu urážlivé, nezdá se vám?
Navíc nám, kteří už výchovné pobíráme, ty tři koruny navíc zůstanou, na rozdíl od výchovného nově přiznávaného. Nemám se stydět před těmi budoucími důchodkyněmi, že budu mít o tři koruny, resp. o šest korun, měsíčně víc? A navíc významně zatížím státní rozpočet, že?
No, já ani ostatní příjemci výchovného jsme si ho nevymysleli, tak teď nelitujte, že jste nám ho dali. Jako kdybych koupila kamarádce k narozeninám krásné skleničky, ale pak bych si z nich chtěla vzít pro sebe aspoň jednu nebo dvě, protože se mi tak líbí a byl to drahý dar. A to se přece nedělá, ne?
