Bezcitná vražda dítěte o Halloweenu: Odhalení pachatele šokovalo celou Ameriku

Byl 31. říjen 1974 a v texaském Deer Parku panovalo neobvykle teplé počasí. Zatímco jinde ve Spojených státech přicházel chladný podzim, v oblasti Houstonu se teploty držely kolem příjemných dvaceti stupňů. Ulice byly plné dětského smíchu, spadané listí šustilo pod nohama a před vchody domů svítily dýně s vyřezanými úsměvy.

Osmiletý Timothy Marc O'Bryan byl netrpělivý. Převlečený za malého kovboje stál na zápraží rodinného domu, přešlapoval a vyhlížel do ulice. Bál se jediné věci, že ostatní děti mu vyberou všechny sladkosti dřív, než se vůbec dostane ven. Konečně se objevil jeho otec Ronald Clark O'Bryan v laboratorním plášti, který sloužil jako halloweenský kostým. V náručí držel pětiletou sestřičku Elizabeth.

Rodina zamířila do nedaleké Pasadeny, kde se setkala s Ronaldovým přítelem Jimem Batesem a jeho dětmi. Otcové kráčeli pár kroků za dětmi, klidně si povídali o práci, o sportu, o životě. Všechno působilo tak, jak má rodinný Halloween vypadat.

Během koledování se skupina dostala k jednomu domu, který se od ostatních výrazně lišil. Nebyly u něj žádné halloweenské ozdoby, žádná světla, žádné dýně. Vše bylo temné. Děti přesto zazvonily, ale nikdo neotevřel, a tak běžely dál k dalšímu domu.

Ronald však zůstal pozadu. Podle své vlastní verze se ke dveřím vrátil a když zaklepal, dveře se pootevřely. Ven se prý natáhla chlupatá mužská ruka a podala mu pět dlouhých, asi 55centimetrových tyčinek Pixy Stix – oblíbených sladkokyselých barevných práškových bonbonů zabalených jako brčko. Když Ronald doběhl skupinu, s úsměvem prohodil směrem k Batesovi: „Musíte mít bohaté sousedy.“

Sladkosti byly spravedlivě rozděleny. Jednu Pixy Stix dostal Timothy, jednu Elizabeth, dvě děti Jima Batese a poslední pátou tyčinku daroval Ronald desetiletému chlapci, kterého potkali cestou domů a znal ho z místního kostela.

Když začalo lehce pršet, otcové se rozhodli vrátit domů. Timothy vtrhl do kuchyně za mámou Daynene a hrdě jí předváděl všechny své úlovky. Ta byla neúprosná. Žádné sladkosti pozdě večer, jinak by děti neusnuly. Timothy ale zamířil za tátou. Ten se nad synem sklonil a povolil mu jedinou sladkost, tu nejlepší.

Timothy neváhal ani vteřinu. Rozběhl se ke svému kyblíčku a vylovil dlouhou tyčinku Pixy Stix – svou milovanou sladkokyselou pochoutku. Ronald mu rozlomil zatavený konec a podal mu ji. Chlapec si nasypal pořádnou dávku prášku přímo do úst.

Radost trvala jen pár vteřin. Timothy se zarazil, podíval se na tátu a znechuceně řekl, že cukr chutná hořce. Ronald mu podal sklenici pití a vybídl ho, aby to zapil. Během několika sekund se ale všechno změnilo.

Timothy ztichl, chytil se za břicho a začal skučet bolestí. Rozběhl se na záchod, kde se svíjel v křečích, zvracel a plakal. Daynene přiběhla z kuchyně, Ronald držel syna v náručí a cítil, jak mu chlapec těžkne v rukou. Rty modraly, vědomí sláblo.

Rodiče v panice odvezli syna do nejbližší nemocnice. Timothy už sotva dýchal, tělem mu zmítaly křeče. Lékaři se ho snažili stabilizovat, ale nic nezabíralo. Necelou hodinu poté, co snědl obsah své Pixy Stix, byl osmiletý Timothy prohlášen za mrtvého.

Nikdo nechápal, co se stalo. Zdravé, veselé dítě mrtvé během jedné hodiny? Otázky se hromadily, ale odpovědi žádné. Když jeden z lékařů vyšel na chodbu, ani nemusel nic říkat. Stačil jeden pohled. Daynene se rozplakala. Ronald udeřil pěstí do zdi.

Výsledky pitvy záhy odhalily příčinu smrti. Timothy zemřel na otravu kyanidem draselným – jedním z nejrychleji působících jedů na světě. Kyanid je sypká bílá látka téměř nerozeznatelná od cukru, která zastavuje využití kyslíku na buněčné úrovni. V chlapcově těle bylo jedu tolik, že by to podle patologa zabilo dva až tři dospělé muže.

Zpráva z pitvy vyvolala paniku. Policie vydala okamžité varování všem rodičům v okolí. Do stanice začaly proudit sáčky se sladkostmi, které rodiče odevzdávali k prozkoumání. Vyšetřovatelé si však rychle uvědomili, že Timothy nebyl jediné dítě, které tu noc dostalo Pixy Stix od Ronalda.

Čtyři další tyčinky se dostaly do rukou dětí. Naštěstí Elizabeth i obě děti Jima Batese měly zakázáno jíst sladkosti pozdě večer a tyčinky si nechaly na ráno. Zbýval však pátý chlapec, ten z kostela.

Když policie kontaktovala jeho rodinu, propukla hysterie. Rodiče si byli jistí, že syn tyčinku měl, dokonce se jí otci pochlubil. Teď ale nebyla nikde k nalezení. Vyběhli do jeho pokoje s hrůzou v očích. Našli chlapce spícího s nedotčenou tyčinkou v ruce. Chlapec se ji celý večer marně snažil otevřít. Svar na konci plastového obalu byl tak pevně zatavený, že to nezvládl. Vzdal to a usnul, aniž by tušil, že ho od smrti dělilo jen několik gramů prášku.

Laboratorní analýza potvrdila nejhorší podezření. Všechny čtyři nalezené Pixy Stix obsahovaly kyanid draselný. Každá tyčinka byla otevřená, část původního cukrového prášku byla odsypána a nahrazena jedem. Poté byly tyčinky pečlivě znovu zataveny, silněji než byl originál, a právě proto se dětem nedařilo je otevřít.

Policie začala hledat pachatele. Ronald tvrdil, že si nepamatuje, ze kterého domu tyčinky pocházejí. Jim Bates ale trval na tom, že prošli sotva dvě ulice. Nebylo možné, aby si Ronald na dům nevzpomněl. Po třech obchůzkách sousedství Ronald konečně ukázal na temný dům, o kterém tvrdil, že mu odtamtud sladkosti podal muž s chlupatou paží.

Dům patřil muži jménem Courtney Melvin, řídícímu letového provozu na letišti Williama P. Hobbyho v Houstonu. Vyšetřování však rychle ukázalo, že Melvin byl toho večera v práci. Více než 200 kolegů to nezávisle na sobě potvrdilo. Domů se vrátil až kolem 23. hodiny, tedy dávno poté, co byl Timothy mrtvý.

V tu chvíli se pozornost policie obrátila na samotného Ronalda. Obrázek, který se začal skládat, byl otřesný.

Zvenku působil Ronald jako spořádaný muž. Optik v Texas State Optical v Sharpstownu, jáhen v druhém baptistickém sboru, zpěvák v kostelním sboru, otec dvou dětí. Uvnitř se však hroutil pod tíhou dluhů.

Vyšetřovatelé zjistili, že během předchozích deseti let vystřídal 21 zaměstnání. V době Timothyho smrti mu hrozil vyhazov kvůli podezření z krádeže. Přestal splácet leasing na auto, hrozilo mu zabavení. Byl v prodlení s hypotékou, dům byl v exekuci. Jeho celkové dluhy dosahovaly přes 100 000 dolarů (v dnešním přepočtu cca 700 000 dolarů).

A pak přišlo to nejzávažnější zjištění. V lednu 1974 uzavřel Ronald na obě děti životní pojistky ve výši 10 000 dolarů. Měsíc před Halloweenem je navýšil o dalších 20 000 dolarů na každé dítě. Jen několik dní před osudným večerem přidal ještě jednu pojistku po 20 000 dolarech na každé dítě, přestože ho pojišťovací agent od dalšího navýšení odrazoval. Celkem tak pojistné krytí činilo 100 000 dolarů, o kterých jeho žena Daynene neměla ani tušení.

Zaměstnanci pojišťovny navíc potvrdili, že Ronald jim telefonoval hned ráno po synově smrti a vyptával se, jak rychle může být pojistné plnění vyplaceno.

Kolegové z práce vypověděli, že Ronald už několik týdnů před tragédií mluvil o tom, že se jeho finanční situace brzy dramaticky zlepší. Jeden zákazník optiky (chemik) přiznal, že se ho Ronald „ze zvědavosti“ vyptával, kde by se dal koupit kyanid draselný a jaké množství stačí k usmrcení člověka. Prodavač z houstonského obchodu s chemikáliemi ho poznal jako muže, který se pokoušel kyanid koupit několik dní před Halloweenem. Nakonec odešel s prázdnou, protože nejmenší dostupné množství bylo pět liber, což bylo příliš mnoho a příliš drahé.

Daynene, zdrcená ztrátou syna, poskytla policii ještě jednu zásadní výpověď. Timothy si prý Pixy Stix jako svou jedinou dovolenou sladkost nevybral sám. Slyšela Ronalda, jak ho k tomu přímo nabádá: „Vyber si tuhle. Tuhle si dej.“ Později také uvedla, že přestože Ronald v nemocnici působil zdrceně, některé jeho reakce jí připadaly zvláštní.

Podle jednoho dochovaného svědectví Ronald už první neděli po synově smrti, tedy jen pár dní před svým zatčením, vystoupil při bohoslužbě jako sólista sboru a věnoval synovi píseň „Blessed Assurance“. V jejím refrénu změnil slova „This is my story, this is my song“ na „This is Tim's story, this is Tim's song“. Podle tohoto svědectví to prý dojalo k slzám celý kostel.

5. listopadu 1974, pouhé dny po Timothyho smrti, byl Ronald O'Bryan zatčen. Byl obžalován z vraždy prvního stupně a čtyř pokusů o vraždu. Média mu začala přezdívat „The Candyman“, později také „Muž, který zabil Halloween“ a „Vrah s Pixy Stix“.

Ronald od začátku trval na své nevině. Jeho obhajoba se opírala především o městskou legendu o šílenci, který rozdává o Halloweenu otrávené sladkosti nebo jablka s žiletkami. Legendu, která přežívala navzdory tomu, že nikdy nebyl zdokumentován případ, kdy by cizí člověk skutečně otrávil halloweenské sladkosti.

5. května 1975 začal v Houstonu soudní proces. 3. června 1975 trvalo porotě pouhých 46 minut, aby Ronalda shledala vinným. O dalších 71 minut později padl trest smrti. Poprava měla být vykonána smrtící injekcí.

Krátce po odsouzení podala Daynene žádost o rozvod. Později se znovu vdala a nový manžel adoptoval malou Elizabeth.

Ronald strávil na cele smrti téměř devět let. Podle bývalého vězeňského kaplana Carrolla Picketta byl mezi ostatními vězni naprosto bez přátel. I ti nejtvrdší zločinci opovrhovali mužem, který zavraždil vlastní dítě. Ostatní odsouzenci prý dokonce žádali o povolení uspořádat v den jeho popravy oslavu.

Ronald Clark O'Bryan byl popraven 31. března 1984, krátce po půlnoci. Jeho poslední jídlo tvořil T-bone steak, hranolky s kečupem, kukuřice, hrášek, salát z rajčat s vejcem, ledový čaj, slané krekry a bostonský krémový koláč. Do posledních chvil trval na své nevině. Jeho poslední slova zněla: „To, co se má za pár okamžiků stát, je špatně. Ale jsme lidé a děláme chyby. Tato poprava je jednou z nich. Ale to neznamená, že celý náš systém spravedlnosti je špatný.“ Ve zbytku svého posledního prohlášení mluvil o odpuštění všem zúčastněným a požehnal svým blízkým.

Před věznicí se sešlo asi 300 demonstrantů. Když bylo oznámeno, že je O'Bryan mrtvý, dav propukl v jásot. Někteří křičeli „Trick or treat!“ a zasypávali odpůrce trestu smrti sladkostmi.

Případ Ronalda O'Bryana měl obrovský dopad na americkou společnost. Ačkoli statistiky ukazují, že úmyslné otravy halloweenských sladkostí cizími lidmi jsou mimořádně vzácné a v drtivé většině zdokumentovaných případů byli pachateli členové rodiny obětí, právě tento příběh navždy proměnil způsob, jakým rodiče vnímali vykoledované sladkosti.

Do té doby byla kontrola vykoledovaných sladkostí spíše výjimkou. Po smrti Timothyho O'Bryana se však obavy rodičů rozšířily po celých Spojených státech a média začala opakovaně varovat před možnou kontaminací halloweenských pochoutek. Jedenáctiletý John Ditmars z Houstonu později vzpomínal, že právě tento případ změnil Halloween v jeho okolí k nepoznání. Na následující rok vzpomínal slovy:

Rodiče začali kontrolovat všechny sladkosti, které si jejich děti přinesly z koledování. Porušené obaly, poškozené balíčky nebo domácí cukroví od cizích lidí se stalo tabu. Některé nemocnice začaly o Halloweenu nabízet bezplatné rentgenování sladkostí, aby ověřily, že v nich není nic nebezpečného. Komunitní akce a organizované večírky v kostelech, školách a nákupních centrech postupně nahrazovaly tradiční „trick or treat“ obchůzky po neznámých domech. Po celé zemi se rychle rozšířila nedůvěra vůči vykoledovaným sladkostem. Rodiče přestali věřit sousedům, dětem se zakazovalo brát jakékoli nezabalené sladkosti.

Nejsmutnější na celém příběhu ale zůstává skutečnost, že strach z „šíleného traviče“ byl vlastně naplněn jen jednou jedinou osobou v historii a nebyl to žádný cizí sadista. Byl to otec, který obětoval vlastního syna za 100 000 dolarů z životní pojistky.

Timothy Marc O'Bryan je pochován na hřbitově Forest Park Lawndale v Houstonu. Jeho vrah, jeho vlastní otec, spočívá jen několik kilometrů odtud, na hřbitově Forest Park East ve Websteru v Texasu.