Bitva u Chlumce 1813: Dvoudenní peklo, tisíce obětí, zničený kraj

Napoleonské války přepsaly mapu Evropy a zanechaly nesmazatelné stopy i v české krajině. Jedním z nejvýznamnějších, a přesto v obecném povědomí často opomíjených střetů, byla bitva u Chlumce a Přestanova na konci srpna 1813. V údolí pod Krušnými horami se tehdy rozhodovalo o osudu českých zemí i o budoucnosti protinapoleonské koalice. To, co začalo jako zoufalá obrana hrstky ruských vojáků, skončilo drtivou porážkou francouzského sboru a stalo se předzvěstí Napoleonova konce.

Rok 1813 byl rokem zvratů. Po katastrofálním tažení do Ruska se Napoleonovi podařilo znovu vybudovat armádu a na jaře a v létě uštědřit spojencům několik porážek. V srpnu se však situace zkomplikovala vstupem Rakouska do války na straně koalice Ruska a Pruska. Hlavní stan spojeneckých armád se přesunul do Čech, kde se formovala tzv. Česká armáda pod velením knížete Karla Filipa ze Schwarzenbergu.

Klíčovým momentem předcházejícím chlumecké tragédii byla bitva u Drážďan (26.–27. srpna 1813). Napoleon zde dosáhl velkého vítězství a donutil spojenecká vojska k ústupu přes Krušné hory zpět do Čech. Císař Francouzů vycítil příležitost zasadit koalici smrtelnou ránu. Vyslal proto velitele I. francouzského sboru, generála Dominiqua Josepha Reného Vandamma, s více než 30 000 muži (některé zdroje uvádějí až 40 000), aby pronásledoval ustupující vojska.

Vandammův úkol byl jasný a ambiciózní: projít Nakléřovským průsmykem, obsadit Teplice a přetnout hlavní ústupovou tepnu na silnici mezi Drážďany a Prahou. Pokud by uspěl, hrozilo by České armádě – v jejímž středu se nacházeli i ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III. – obklíčení a totální zničení. Politické důsledky by byly nedozírné, Rakousko by pravděpodobně z koalice vystoupilo a sen o porážce Napoleona by se rozplynul.

V neděli 29. srpna 1813 se francouzské jednotky vyvalily z horských průsmyků. Proti nim stála jen hrstka obránců. Zadní voj spojenců tvořilo zhruba 14 000 až 16 000 ruských vojáků pod velením generála Alexandra Ivanoviče Ostermana-Tolstoje. Poměr sil byl hrozivý, ale Rusové neměli na vybranou. Museli udržet pozice za každou cenu, aby umožnili zbytku armády a panovníkům bezpečný ústup.

Tento den se do dějin zapsal jako „české Thermopyly“. Ruské gardové pluky (Preobraženský, Semenovský, Izmajlovský) zaujaly obranné postavení na linii Unčín – Přestanov – Chabařovice. První střety vypukly u chlumeckého hřbitova. Francouzi postupně obsadili Chlumec i strategický vrch Horka, odkud jejich dělostřelectvo ovládalo bojiště.

Boje byly nesmírně kruté. Vesnice Stradov a Přestanov se ocitly v plamenech. Generál Vandamme, jistý si svým vítězstvím, tlačil na ruské linie, které se prohýbaly, ale nepraskly. Ruský odpor byl vykoupen potoky krve. Sám velitel Osterman-Tolstoj byl těžce zraněn, dělová koule mu rozdrtila levou ruku. Traduje se, že si na bojišti vybral mladého lékaře se slovy: „Tvůj obličej se mi líbí, odřízni mi ruku,“ a během amputace nařídil vojákům zpívat ruské písně. Velení po něm převzal generál Alexej Petrovič Jermolov.

K večeru 29. srpna byly ruské zálohy vyčerpány, ztráty na obou stranách dosahovaly tisíců mužů (cca 6 000 na každé straně). Vandamme se však domníval, že má vyhráno. Svým důstojníkům sebevědomě oznámil, že ve čtvrtek 2. září již budou obědvat v Praze. Netušil však, že se nad ním stahují mračna.

Noc na 30. srpna přinesla změnu. Z Krušných hor začaly proudit posily České armády, včetně rakouských divizí generála Colloredo-Mansfelda. Síly se vyrovnaly, spojenci nyní disponovali více než 50 000 muži. Ráno se rozpoutaly nové boje. Zatímco pravé křídlo Francouzů tlačilo u Stradova, na levém křídle Rakušané obsadili Střížovický vrch a začali Francouze obkličovat.

Rozhodující moment přišel kolem poledne. Na hřebenech nad Nakléřovským průsmykem, v týlu francouzské armády, se objevilo vojsko. Vandamme jásal, neboť se domníval, že jde o sbor maršála Saint-Cyra, kterého mu Napoleon poslal na pomoc. Jeho radost se však brzy změnila v zděšení. Z hor nesestupovali Francouzi, ale Prusové pod velením generála Kleista.

Francouzský sbor se ocitl v dokonalé pasti. Sevřeni mezi Rusy a Rakušany zepředu a Prusy zezadu, propadli Francouzi panice. Vandamme se pokusil o zoufalý manévr, nechal na místě veškeré dělostřelectvo a vozy a zavelel k probití se zpět do hor. Části jízdy se to podařilo, ale pro většinu pěchoty to byl konec.

Sám generál Vandamme byl zajat na Asmanově louce ve Ždírnickém údolí nad Žandovem. Jeho zajetí provázela trpká dohra. Protože se mezi lidem šířila zvěst, že mu Napoleon slíbil titul českého krále a rozsáhlá panství, musel cestou do zajetí čelit posměchu a urážkám prostých vojáků i civilistů. Spolu s ním padlo do zajetí dalších 10 000 francouzských vojáků a 80 děl se stalo kořistí vítězů.

Vojenské vítězství spojenců bylo vykoupeno totální devastací kraje pod Krušnými horami. Bilance dvoudenní bitvy byla děsivá. Na bojišti zůstalo ležet přibližně 9 300 spojeneckých vojáků a 11 000 Francouzů (mrtvých či zraněných).

Civilní obyvatelstvo zažilo skutečné peklo. Kroniky hovoří o tom, jak ženy a děti prchaly do lesů, zatímco jejich domovy mizely v plamenech. Obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov byly prakticky srovnány se zemí. Zničeno bylo na 600 domů. Krajina, dříve úrodná a malebná, se proměnila ve spáleniště poseté mrtvými těly lidí i koní, což v následujících týdnech vyvolalo epidemie a další útrapy.

Ustupující francouzské jednotky měly v úmyslu zapálit i město Ústí nad Labem, aby kryly svůj ústup. Tomu zabránil včasný zásah rakouských vojsk. Při záchraně města hrdinsky padl dragoun Friedrich Jordan, jehož jméno dodnes nese jeden z ústeckých paláců.

Napoleon se s porážkou svého sboru a ztrátou naděje na rychlé dobytí Prahy nehodlal smířit. O necelé tři týdny později, ve dnech 17. a 18. září 1813, se pokusil o průnik do Čech znovu, opět přes Nakléřovský průsmyk.

Císař osobně dohlížel na operaci z kostela sv. Josefa v Nakléřově. Tentokrát však proti němu nestála jen armáda, ale i počasí a terén. Rozblácené horské cesty znemožnily efektivní přesun dělostřelectva a zásobování. Spojenecká vojska pod velením knížete Schwarzenberga kladla tuhý odpor a Francouzům se nepodařilo plně rozvinout své šiky v údolí.

Dne 18. září vydal Napoleon rozkaz k ústupu. Byl to historický okamžik. Tento den byl posledním, kdy noha slavného korsického vojevůdce spočinula na území Čech. Porážka u Chlumce a neúspěšný druhý pokus o vpád zásadně podlomily morálku francouzské armády a posílily odhodlání spojenců, což vyvrcholilo o měsíc později v „Bitvě národů“ u Lipska.

Krajina mezi Teplicemi a Ústím nad Labem je dodnes poseta pomníky, které připomínají krvavé dny roku 1813. Díky jejich hustotě a monumentálnosti se jedná o unikátní pietní území v rámci celé střední Evropy.

Mrazivým mementem je hromadný hrob v Přestanově. Hrabě Josef Westphalen nechal v roce 1835 posbírat ostatky padlých, které byly do té doby roztroušeny v mělkých hrobech po celém okolí. Pod prostým kamenným křížem zde odpočívá na 10 000 vojáků všech bojujících národností. Jde o největší hromadný hrob na území Čech, tiché svědectví o ceně, kterou Evropa zaplatila za zastavení Napoleonových ambicí.

Bitva u Chlumce tak zůstává nejen vojenským milníkem, ale především varováním před hrůzami války, které se nesmazatelně vepsaly do tváře severočeské krajiny.