Černý den v New Yorku 1945: Náraz bombardéru do Empire State Building

Když se mluví o letadle narážejícím do mrakodrapu v New Yorku, většině lidí se okamžitě vybaví tragické datum 11. září 2001. Málokdo však dnes ví, že k podobné nehodě došlo již o více než půl století dříve. V sobotu 28. července 1945, na sklonku druhé světové války, narazil v husté mlze americký bombardér B-25 do budovy Empire State Building, tehdy nejvyšší stavby světa. Nešlo o útok, ale o tragickou leteckou nehodu, která si vyžádala řadu obětí a měla významné technické i právní důsledky.

Toho rána panovalo nad východním pobřežím USA nepříznivé počasí. Z Bedfordu ve státě Massachusetts vzlétl dvoumotorový bombardér B-25 Mitchell, stroj přezdívaný Old John Feather Merchant. Za kniplem seděl zkušený sedmadvacetiletý podplukovník William F. Smith Jr., absolvent West Pointu a veterán s mnoha vyznamenáními z evropského bojiště. Na palubě s ním byli seržant Christopher Dimitrovich a mechanik Albert Perna, který se svezl jako pasažér.

Cílem letu bylo letiště Newark v New Jersey. Když se však stroj blížil k New Yorku, počasí se prudce zhoršilo. Hustá mlha a mrholení snížily viditelnost na minimum. Řídící věž na letišti La Guardia pilota varovala a doporučila mu přistát okamžitě tam, místo aby riskoval přelet nad městem. Smith, možná ukolébán svou bojovou zkušeností a sebedůvěrou, se však rozhodl pokračovat do Newarku.

Při letu nad Manhattanem se bombardér dostal do „betonového kaňonu“ mrakodrapů. Smith ztratil orientaci. V domnění, že je již za městem nebo v bezpečné zóně, začal klesat a připravovat se na přistání – svědci dokonce viděli vysunutý podvozek. Když se mlha na okamžik roztrhla, pilot s hrůzou zjistil, že se řítí přímo do centra Midtownu. Minul Chrysler Building jen o vlásek a zoufale se pokusil zvednout stroj vzhůru.

Bylo však již příliš pozdě. Krátce po 9:40 ráno se dvanáctitunový bombardér v rychlosti přes 300 km/h zabořil do severní stěny Empire State Building. Náraz otřásl celou budovou. Letadlo prorazilo díru o rozměrech přibližně 5,5 × 6 metrů mezi 78. a 80. patrem, kde sídlily kanceláře katolických charitativních organizací.

Následky byly okamžité a děsivé. Palivové nádrže letadla explodovaly a budovou se prohnalo peklo. Přibližně 3 500 litrů vysoce hořlavého leteckého benzinu se rozlilo chodbami a proteklo až do 75. patra. Jeden z motorů letadla proletěl celou budovou, vyrazil jižní stěnou ven a dopadl na střechu budovy v sousedním bloku, kde způsobil další požár. Druhý motor spolu s částí podvozku spadl do jedné z výtahových šachet.

Lidé na ulicích, kteří slyšeli řev motorů a následnou explozi, v panice prchali, zatímco z nebe padaly trosky a sklo. Pro zaměstnance uvnitř zasažených pater to byl šok, který mnozí nepřežili.

Bilance katastrofy byla smutná: zahynulo celkem 14 lidí. O život přišli všichni tři muži na palubě bombardéru a jedenáct lidí uvnitř budovy. Tělo mechanika Perny bylo nalezeno až o dva dny později na dně výtahové šachty. Vzhledem k tomu, že byla sobota, bylo v budově méně lidí než v běžný pracovní den, což pravděpodobně zabránilo mnohem vyšším ztrátám na životech.

Uprostřed této tragédie se však odehrál jeden z nejneuvěřitelnějších příběhů přežití v historii. Betty Lou Oliver, dvacetiletá obsluha výtahu, byla v okamžiku nárazu na 80. patře. Výbuch ji v prostoru výtahu těžce zranil a způsobil rozsáhlé popáleniny. Záchranáři jí poskytli první pomoc a naložili do jiného výtahu, aby ji transportovali do přízemí k sanitce.

Nikdo však netušil, že náraz letadla poškodil lana i tohoto výtahu. Jakmile se dveře zavřely, lana praskla. Kabina s těžce zraněnou Betty Lou se zřítila o 75 pater níže – padala více než 300 metrů do suterénu. Žena tento pád zázračně přežila. Zachránil ji vzduchový polštář, který se vytvořil pod rychle klesající kabinou v úzké šachtě, a hromada utržených kabelů na dně, jež ztlumila dopad jako pružina. Ačkoliv utrpěla zlomeniny pánve, zad a krku, zotavila se a dodnes drží zápis v Guinnessově knize rekordů za nejdelší přežitý pád ve výtahu.

Reakce newyorských záchranných složek byla obdivuhodná. Hasiči museli vyjet výtahy (které ještě fungovaly) do 67. patra a odtud ručně tahat těžké hadice a vybavení po schodech až k ohnisku požáru. I přes extrémní podmínky se jim podařilo dostat plameny pod kontrolu za pouhých 40 minut. Dodnes se jedná o jeden z nejvýše položených požárů v budově, který se podařilo hasičům takto efektivně uhasit.

Zatímco Dvojčata v roce 2001 po nárazu velkých dopravních letadel a následném požáru spadla, Empire State Building prokázala svou robustnost. Ocelová konstrukce z 30. let nárazu odolala a strukturální integrita mrakodrapu nebyla narušena.

Obnova proběhla neuvěřitelně rychle. Trosky byly odklizeny a již v pondělí ráno, necelých 48 hodin po nehodě, byla většina budovy znovu otevřena pro zaměstnance.

Havarie bombardéru B-25 měla kromě lidských a materiálních škod i významný právní dopad. V té době bylo pro občany velmi obtížné žalovat federální vládu USA za škody způsobené jejími zaměstnanci nebo technikou. Tato nehoda však vytvořila silný veřejný tlak na změnu.

Výsledkem bylo přijetí zákona Federal Tort Claims Act v roce 1946, který podepsal prezident Harry S. Truman. Tento zákon umožnil občanům soudit se s vládou v případě nehod a nedbalosti a obsahoval i zpětnou platnost, což umožnilo obětem z Empire State Building žádat odškodnění.