Jak Finové sabotovali sovětské miny polkou Säkkijärven

Po katastrofální zimní válce v letech 1939–1940 muselo Finsko Sovětskému svazu postoupit zhruba osm procent svého území včetně Karelské šíje a důležitého města Vyborg (finsky Viipuri). Když v červnu 1941 napadlo nacistické Německo SSSR, využili Finové příležitosti a v rámci tzv. pokračovací války se pustili do osvobozování ztracených území.

Koncem srpna 1941 finská vojska Vyborg dobyla zpět. Ustupující Rudá armáda zanechala ve městě stovky pečlivě ukrytých výbušnin. Záhy začaly městem otřásat zdánlivě náhodné exploze. Zřítila se budova poštovního a telegrafního úřadu, asi stometrový úsek silnice mezi Juustilou a Portinhoikkou byl zničen a celkem během následujících dní vybuchlo sedmnáct min, které si vyžádaly oběti na životech vojáků i ohrozily civilní obyvatelstvo. Ženisté zpočátku předpokládali, že jde o miny aktivované časovým spínačem.

Zlom přišel 28. srpna 1941, kdy finští ženisté pod vedením poručíka Lauriho Sutely objevili pod tzv. Měsíčním mostem v Antrei 600kilogramovou (podle některých zdrojů ještě vyšší) nálož s neporušeným spouštěcím zařízením zabaleným v gumových sáčcích. Sutela osobně oddělil rozněcovač od výbušniny a okamžitě jej předal ženijnímu oddělení štábu.

Úkolem prozkoumat zařízení byl pověřen elektroinženýr Jouko Pohjanpalo, odborník na telekomunikace. Ten rychle zjistil, že jde o bateriemi napájený rádiový přijímač. Když bylo zařízení opatrně rozebráno, ukázalo se, že obsahuje malou zapečetěnou kovovou krabičku s několika rezonančními prvky naladěnými na specifické frekvence.

Každá mina obsahovala několik laděných prvků, které reagovaly na specifické frekvenční signály. Když Sověti vyslali signál na odpovídající středovlnné frekvenci, rezonanční prvky se rozkmitaly, sepnuly elektrický obvod a mohly prostřednictvím rozvodného systému aktivovat více min současně. Cenné informace o systému Finové získali také z výslechů sovětských zajatců.

Jakmile byl princip odhalen, vyvstala naléhavá otázka: jak zabránit Sovětům v odpalování min, než je ženisté zneškodní? Pohjanpalo navrhl rušit spouštěcí frekvenci min nepřetržitým vysíláním, ale ne obyčejným bílým šumem. Bylo třeba najít signál, který spolehlivě přehluší spouštěcí signál, ale sám ho nebude moci napodobit.

Z Lappeenranty byl narychlo přivezen vysílací vůz finského rozhlasu Yleisradio (typu REO Speedwagon), jehož anténa byla natažena k vysokonapěťovému stožáru u mostu Papula. Vůz dokázal vysílat výkonem 1 kW přesně na spouštěcí frekvenci min. Ve sbírce gramofonových desek posádky vysílacího vozu objevili nahrávku Säkkijärven polkka v podání slavného akordeonisty Vilja „Viliho“ Vesterinena z roku 1939. Pohjanpalo usoudil, že tato lidová melodie má dostatečně proměnlivou a nepřerušovanou strukturu, která dokáže spolehlivě překrýt spouštěcí signál.

Pouhé tři dny po nálezu prvního rozněcovače se nad Vyborgem rozezněly nekonečné tóny finské polky.

Během prvních dnů zněla Säkkijärven polkka nepřetržitě. Sovětský vysílač pravděpodobně operující z oblasti Leningradu, vysílal spouštěcí signály, ale díky vzdálenosti od Vyborgu se je dařilo přehlušit. Když Sověti začali měnit vysílací frekvence, Finové okamžitě reagovali. Z Pitkäranty dorazil další vysílací vůz, který na jiné frekvenci pouštěl skladbu Saariston Sirkka od Georga Malmstena. Třetí frekvenci Finové rušili souběžně dalším vysílačem.

Aby obsluha nemusela neustále zasahovat, byla brzy sestrojena pomocná zařízení pro automatické vracení gramofonové jehly. Finská armáda navíc objednala u společnosti Helvar speciální 50 W rušicí vysílače, které byly dodány již 9. září 1941 a v rušení pokračovaly bez přestávky až do 2. února 1942.

Podle propočtů měly baterie v sovětských radiopřijímačích vydržet přibližně tři měsíce. Po jejich vybití se miny staly zcela neškodnými a finští ženisté je mohli v klidu deaktivovat.

Ze zhruba tisíce min dokázala Rudá armáda odpálit jen několik (podle různých zdrojů celkem 12 až 17). Při pátrání bylo nalezeno přes čtyři tuny výbušnin a desítky dalších pastí.

Obyčejná akordeonová polka tak sehrála nečekanou roli ve válečném konfliktu. Zachránila nejen značnou část historického Vyborgu před zničením, ale především stovky lidských životů – vojáků i civilistů, kteří se postupně do města vraceli.

Finové zkušenosti získané během operace dále rozvíjeli. Pohjanpalův tým se zaměřil především na zdokonalování metod rádiového rušení a postupů pro detekci a zneškodňování dálkově ovládaných výbušnin. Tyto poznatky se promítly do širšího rozvoje ženijních a radiotechnických schopností finské armády během pokračovací války.

Samotný Vyborg si však Finové udrželi jen několik let. V létě 1944, kdy se válečné štěstí obrátilo proti Německu, zahájila Rudá armáda mohutnou ofenzivu a město dobyla zpět. Následná mírová smlouva přiznala SSSR všechna území získaná po zimní válce a některá další. Vyborg dnes leží na ruském území.