Škorpion: Ikona československého zbrojního průmyslu

Jen málo zbraní z dob studené války dosáhlo tak kultovního statusu jako československý samopal vzor 61, známý po celém světě pod dravým názvem „Škorpion“. Tato kompaktní zbraň, která se vejde do pouzdra na opasku, se stala symbolem československé konstruktérské školy. Ačkoliv byl původně vyvinut pro potřeby bezpečnostních složek a armádních specialistů, nakonec se objevil v rukou elitních jednotek, teroristických organizací i filmových tvůrců.

Příběh Škorpionu se začal psát na konci 50. let 20. století. Československá armáda a bezpečnostní složky se v té době potýkaly s problémem sjednocení výzbroje. Zatímco pěchota přecházela na legendární útočnou pušku (samopal) vz. 58, pro některé specifické profese byla tato zbraň příliš velká a těžká.

Původní impuls k vývoji přišel od Ministerstva vnitra. To požadovalo zbraň pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti (SNB), která by byla skladná jako pistole, ale disponovala palebnou silou samopalu. K požadavku se brzy přidalo i Ministerstvo národní obrany, které hledalo osobní obrannou zbraň pro osádky tanků, řidiče, spojaře a průzkumníky.

Hlavním otcem této zbraně se stal konstruktér Ing. Miroslav Rybář (1924–1970) z České zbrojovky Uherský Brod. Rybář stál před nelehkým úkolem: zkonstruovat automatickou zbraň na náboj 7,65 mm Browning. Tato ráže, standardní pro tehdejší policejní pistole, byla sice logisticky výhodná, ale pro samopaly považovaná za příliš slabou. Rybář však tento handicap proměnil ve výhodu. Díky slabšímu náboji mohl zkonstruovat zbraň s neuzamčeným dynamickým závěrem, která byla neuvěřitelně lehká a malá.

Vývoj byl dokončen na přelomu 50. a 60. let. Po úspěšných zkouškách a výrobě ověřovací série v roce 1962 byla v roce 1963 zahájena sériová výroba pod oficiálním názvem Samopal vzor 61.

To, co dělá Škorpion technickým unikátem, není jen jeho velikost, ale především to, co se skrývá uvnitř jeho rukojeti. Při konstrukci takto malé zbraně s dynamickým závěrem totiž vyvstal zásadní problém: extrémně vysoká kadence (rychlost střelby). Bez úprav by zbraň vystřílela zásobník tak rychle, že by byla prakticky neovladatelná.

Miroslav Rybář proto do konstrukce zakomponoval mechanický zpomalovač kadence (zpožďovač). Tento mechanismus, umístěný v dřevěné (později plastové) rukojeti, funguje na principu zachycení závěru v zadní poloze. Závěr je na zlomek vteřiny podržen a teprve po doběhnutí závaží ve zpožďovači je uvolněn pro další výstřel. Díky tomu se podařilo snížit teoretickou kadenci na zvládnutelných 750–850 ran za minutu.

Klíčové technické parametry:

Zbraň střílí z přední polohy závěru (uzavřeného závěru), což zlepšuje kontrolu při střelbě jednotlivými ranami. Charakteristickým prvkem je také sklopná ocelová ramenní opěrka, která se překlápí přes horní část zbraně dopředu. Právě tento pohyb připomínající ocas štíra dal zbrani její slavnou přezdívku.

Po svém zavedení se Škorpion stal nedílnou součástí výzbroje československých ozbrojených sil. U armády (ČSLA) jej fasovali výsadkáři, průzkumníci, ale i „pancéřovníci“ a osádky vozidel, pro které byl samopal vz. 58 příliš rozměrný. U Sboru národní bezpečnosti (SNB) a Vězeňské služby sloužil jako výkonná záložní zbraň.

Díky své kompaktnosti a možnosti snadného použití tlumiče si jej oblíbily speciální jednotky pro boj v uzavřených prostorách (CQB) a pro skryté operace. Pamětníci z řad výsadkářů vzpomínají, že zbraň byla často utajovaná a na veřejnosti se nesměla vyjímat z pouzdra.

Zbraň byla ceněna pro svou spolehlivost a odolnost. Ačkoliv byl účinný dostřel papírově uváděn až na 150 metrů (při střelbě s opěrkou), reálné efektivní použití se pohybovalo spíše v desítkách metrů, což však pro účely městského boje či sebeobrany plně postačovalo.

Základní model vz. 61 v ráži 7,65 mm Browning byl vyroben v počtu přibližně 210 000 kusů v několika výrobních etapách (60., 70. a 90. léta). Konstruktéři si však byli vědomi limitů slabého náboje, a proto vznikla řada prototypů a menších sérií v jiných rážích:

Nejvýznamnější zahraniční stopu zanechal Škorpion v bývalé Jugoslávii. V polovině 80. let zakoupila Jugoslávie licenci a ve zbrojovce Crvena Zastava začala vyrábět vlastní verzi pod názvem Zastava M84. Tato zbraň se od originálu lišila především černou plastovou pažbičkou namísto původní dřevěné. Ale existují i další drobné rozdíly (např. tvar lučíku, povrchová úprava, drobné změny v detailech výroby).

V současné době udržuje odkaz původního Škorpionu firma Czech Small Arms (CSA), která vyrábí samonabíjecí varianty pro civilní trh v různých rážích, včetně 9 mm Makarov nebo 9 mm Browning, a vyváží je do celého světa.

Bohužel, kompaktní rozměry a vysoká kadence neunikly pozornosti ani druhé straně zákona. Škorpion se stal oblíbenou zbraní teroristických skupin v 70. a 80. letech, včetně italských Rudých brigád. Byl nalezen v arzenálech zločineckých gangů po celém světě a dokonce jej používala Jednotka 969 (Velitelství Ho Či Minova mauzolea) ve Vietnamu.

Jeho nezaměnitelný vzhled z něj udělal také filmovou hvězdu. Objevil se v rukou padouchů i hrdinů v desítkách filmů. V legendární přestřelce v kultovním sci-fi Matrix (1999) používá hlavní hrdina Neo mimo jiné i dvojici upravených Škorpionů. Vidět jsme ho mohli také ve filmech jako Con Air, Temný rytíř, Captain America: Návrat prvního Avengera nebo v českých klasikách jako Copak je to za vojáka.

Díky videohrám jako Call of Duty nebo GoldenEye 007 se povědomí o této české zbrani rozšířilo i mezi mladší generace, které ji nikdy nedržely v ruce.

Ačkoliv je původní vz. 61 legendou, v 21. století již jeho koncepce a ráže nevyhovovaly moderním požadavkům. Česká zbrojovka Uherský Brod proto v roce 2009 představila nástupce, který si ze svého předka bere jméno a filozofii kompaktnosti, ale technologicky je zcela jinde.

CZ Scorpion EVO 3 A1 je moderní samopal ráže 9×19 mm Luger. Jeho vývoj má kořeny na Slovensku (původní název projektu byl Laugo), ale finální podobu a výrobu realizovala Česká zbrojovka.

Na rozdíl od svého celokovového předchůdce využívá EVO 3 ve velké míře odolné polymery, což snižuje hmotnost. Zbraň je vybavena montážními lištami pro optiku a příslušenství, je ergonomicky přizpůsobitelná a vyniká jednoduchou rozborkou. Dnes ji používají elitní policejní a vojenské jednotky po celém světě, od české Hradní stráže až po policii v Egyptě či Bolívii. Pro civilní trh je dostupná samonabíjecí verze EVO 3 S1, která je mimořádně populární zejména v USA.

Samopal vzor 61 Škorpion zůstává i po více než 60 letech od svého vzniku fascinujícím kusem techniky. Předběhl svou dobu v kategorii zbraní, kterým se dnes říká PDW (Personal Defense Weapon – osobní obranná zbraň), ačkoli tehdy o oficiální kategorii v dnešním smyslu ještě nešlo. Miroslav Rybář dokázal navrhnout zbraň, která překvapivě dobře vyvážila nároky na kompaktnost a praktickou použitelnost.

Zatímco původní „škorpíky“ jsou dnes především ceněnými sběratelskými kousky, jméno Scorpion žije dál v moderní generaci EVO 3. Přestože jde o zcela odlišnou konstrukci, symbolicky navazuje na tradici českých kompaktních zbraní. Malý samopal s „drátěnou“ opěrkou tak zůstává ikonou československého zbrojního průmyslu.