Článek
Od okamžiku, kdy se narodíme, jsme neustále formováni očekáváními a představami druhých. Rodiče, učitelé, přátelé i společnost jako celek nám předkládají vzorce chování a myšlení, které bychom měli následovat. Postupně si vytváříme různé role a masky, abychom těmto očekáváním vyhověli a získali přijetí a lásku.
Tyto role nás provázejí celým životem. Snažíme se být dobrými dětmi, studenty, partnery, rodiči či zaměstnanci. Přizpůsobujeme se normám a konvencím, abychom „zapadli“. Často se bojíme ukázat své skutečné já, své nedokonalosti a zranitelnost. Místo toho si nasazujeme masky, které nás mají chránit před odmítnutím a kritikou.
Problém nastává, když se v těchto rolích ztratíme natolik, že zapomeneme, kdo doopravdy jsme. Na konci života pak můžeme mít pocit, že jsme vlastně nežili svůj autentický život, ale pouze plnili očekávání druhých. To je smutný osud, kterému se můžeme vyhnout, pokud najdeme odvahu být sami sebou.
Cesta k autenticitě začíná uvědoměním. Musíme si přiznat, že hrajeme role, a začít je odhalovat. To vyžaduje odvahu a upřímnost k sobě samým. Není to snadné, protože tyto role nám často poskytují pocit bezpečí a jistoty. Být sám sebou znamená vystavit se zranitelnosti a nejistotě.
Klíčovým krokem na této cestě je nalezení rovnováhy mezi naší vnitřní mužskou a ženskou energií. Nejde zde o fyzické pohlaví, ale o dvě komplementární síly v naší psychice. Mužská energie představuje schopnost vymezit se, stanovit hranice a priority. Je to energie akce, logiky a struktury. Ženská energie je naopak tvořivá, intuitivní a empatická. Představuje schopnost naplnit tyto hranice obsahem, emocemi a vztahy.
Mnoho z nás má tendenci preferovat jednu z těchto energií na úkor druhé. Může to být důsledek výchovy, společenských očekávání nebo našich vlastních sklonů. Skutečné lidství a osobní růst však spočívá v harmonickém propojení a vyvážení obou těchto sil.
A tak když se naučíme vyvažovat svou mužskou a ženskou energii, získáme schopnost být flexibilní a autentičtí zároveň. Dokážeme se jasně vymezit a stanovit si hranice (mužská energie), ale zároveň zůstaneme otevření, empatičtí a tvořiví (ženská energie). Tato rovnováha nám umožní být více sami sebou ve všech životních situacích.
Důležité je uvědomit si, že být sám sebou neznamená najít nějakou předem danou, neměnnou podstatu. Naše pravé já je spíše nekonečným tajemstvím, které se neustále vyvíjí. Být autentický znamená přijmout toto tajemství a odvážně se rozhodovat, kým chceme v každém okamžiku být.
Tato cesta k autenticitě a celistvosti není snadná ani rychlá. Vyžaduje neustálou práci na sobě, ochotu čelit svým strachům a nejistotám. Znamená to také přijmout zodpovědnost za svůj život a přestat se schovávat za role a masky.
Odměnou za toto úsilí je však život prožitý naplno, v souladu se sebou samým. Je to život, ve kterém můžeme být skutečně svobodní a tvořiví. Život, ve kterém se nemusíme bát být zranitelní, protože víme, že naše skutečné já je silnější a láskyplnější než jakákoli maska.
A to už stojí za to, co říkáte?
