Elon Musk: z vizionáře budoucnosti vykradačem hodnot

🖖 Letos v lednu stál Elon Musk před vedením Pentagonu na základně Starbase a slíbil, že „chce, aby byl Star Trek skutečný“. Publikum tleskalo, ministr obrany zvedl ruku ve známém vulkánském pozdravu, a přitom se nikdo nezeptal na to nejdůležitější.

Který Star Trek přesně měli na mysli. Protože tento seriál nebyl jen o velkých lodích, zbraních a armádách. Právě naopak. Byl to funkční psychologický nástroj k rozvoji lidstva, ale právě této funkce si Musk vůbec nevšiml.

🧠 Vezměme si tu první a nejviditelnější hodnotu, radikální optimismus. Nejde o naivní veselost, jde o konkrétní psychologickou práci. Německá studie z Göttingenské univerzity ukázala, že Star Trek se s diváky propojuje na hluboké emoční úrovni a nabízí jim vodítko i zvládací strategie pro těžké životní chvíle, včetně ztráty blízkého člověka. Funguje jako sociální kotva, ne jako sladká pilulka.

A teď Musk. Jeho verze optimismu je auto, které se mělo samo řídit už před deseti lety, pak o rok později, a tak dál v pravidelném rytmu tak dlouho, že už mu to dneska nikdo nevěří. Přiznal to i on sám, s dost kyselým a hraným úsměvem. No a my víme, že opakovaný slib bez naplnění nevytváří psychologické bezpečí, ale vytváří přesný opak, tedy nedůvěru a únavu. Optimismus bez opory v realitě není naděje, je to jen další marketingový cyklus do nikam. Pardon, k ničemu.

🛸 Druhá hodnota je o něco málo jemnější, ale o to důležitější. Základní směrnice je pravidlo, které Hvězdné flotile zakazuje zasahovat do vývoje civilizací, jenž ještě nejsou dost vyspělé na kontakt s vesmírnými cestovateli. Není to jen právní paragraf ve fiktivní příručce k poznávání vesmíru. Psychologicky totiž funguje jako brzda proti tomu, čemu se říká syndrom spasitele, tedy přesvědčení, že moje řešení je automaticky lepší než jakákoliv cizí volba.

Nejlepší kapitáni Star Treku Směrnici respektují právě proto, že chápou, jak snadno se z dobrého úmyslu stane kulturní (mocenská) nadvláda. Musk žádnou takovou brzdu nemá, a co hůř, on sám ji ani nehledá. Mluví sice nahlas o záchraně lidstva jako o civilizační nutnosti, a mezitím si potichu na jihu Texasu nechal odhlasovat vlastní město, kde je starostou viceprezident jeho firmy a radními jeho kolegové. Žádná vnější kontrola, žádná pokora, jen přesvědčení, že tohle je pro všechny nejlepší cesta, protože ji navrhl právě on. Mlask.

🕳️ A znepokojující obraz na závěr. Testovací tunel pro Hyperloop, projekt, který měl podle týchž slibů spojit lidstvo dopravou o rychlostí zvuku, nechal Musk před pár lety zbourat. Na místě jeho zrodu i skonu dnes parkují auta zaměstnanců SpaceX. To je přesně to, co zbyde, když si vezmete skořápku, kterou beze zbytku vypleníte bez ohledu na hodnoty, na které stála. Takže ano, nezbyly sice žádné trosky, ale namísto dopravy budoucnosti je parkoviště. Jen praktické využití plochy, co zbyla navíc.

💫 Nejsem si jistý, že bych si s takovým člověkem dal kafe, ale to teď není podstatné. Podstatné je, že chrom a raketa nejsou vize, jsou jen obal. Skutečnou vizi poznáte podle toho, jestli nabízí oporu, nebo jen další slib s odloženým datem splatnosti. A možná je to jediná lekce, kterou nás tento seriál celou dobu učil. Že skutečná síla není v tom, co dokážeš postavit, ale v tom, co si dokážeš odepřít.

Tak až příště někdo prohlásí, že dělá ze sci-fi realitu, zeptejte se ho na jednu otázku. Je to ta, kterou pan Musk (Trump, Putin, Babiš) neradi slyší při jakékoliv příležitosti. Zní: „A kde je ta vaše Základní směrnice? A kdo vás smí zastavit, když se spletete?“

Prostor je nekonečný. Otázka, čí potřeby v něm mají přednost, nekonečná není. Na tu si každý musí odpovědět sám. Star Trek na ni odpověděl jasně. Uvidíme, jestli na ni jednou odpoví i oni.