Článek
Když se ráno, předtím než odejdeme do světa, podíváme sami na sebe, vyvstane nám v naší hlavě určitý pocit. Pokud jste s tím, co jste právě viděli, spokojení, dál číst nemusíte. Jenže pokud vám v hlavě proběhla ostrá kritika nebo nespokojenost či snad porovnání s někým jiným, pak zbystřete.
Za všechno může naše „kultura“. Učí nás tomu, že naše hodnota (tedy i to, jak se máme cítit) je úzce spojená s tím, jak vypadáme. Podívejte se všude kolem. Všechno je směřováno k tomu, abychom se od samého rána stále srovnávali a hlavně abychom se posouvali na „lepší úroveň“. Tlak jde jak z reklamy, tak z debat sociálních sítí, až po instagramové obrazy.
Všechny tamější „celebrity“ vám dobře poradí, jak skvěle vypadat. Kolik si máte nanést make-upu, aby měla tvář mladistvý vzhled, nebo jaký vlasový styling zvolit k dané příležitosti. A všichni kuchaříčci světa vám předloží výborné jídlo a zákusky, po kterých nepřiberete, a všudypřítomné fitnessky s vámi zacvičí, aby vaše tělo bylo OK.
Logicky by se z toho jeden mozek musel zbláznit. A všichni vám tvrdí, že být krásný a dokonalý je tvrdá dřina. Že za dokonalost se platí hodinami života v posilovně, návštěvami u plastických chirurgů a usilovnou prací na sobě. No a to je právě ta potíž. Ta tvrdost, urputnost až brutalita by se dala změnit.
Co kdyby cesta k lepšímu vztahu k našemu tělu vedla přes laskavost? A nikoliv přes tvrdost, sebeobětování a závislost na dokonalosti? Mít soucit s cizím člověkem, kterého postihlo kruté neštěstí, umíme. Ale máme soucit i sami se sebou? Jak se chováte k někomu, koho máte rádi? Tak, aby si o vás myslel to nejlepší. Abyste byli v centru jeho pozornosti. To zahrnuje cca tři věci, nad kterými je dobré se chvíli zastavit a zvážit je.
První z nich je všímavost. Když jsem k sobě laskavý, vnímám vlastní emoce, jejich projevy v těle i myšlenkách bez odsuzování. Druhou je vyjádření. Schopnost popisovat sám sobě tyhle věci s pochopením, a ne jen kriticky. A ta třetí z těchto dvou následně vyplyne sama. Je to přijetí vlastní nedokonalosti. Přijetí toho, jaký jsem. Uvědomím si, že být pro sebe „dost dobrý“ je daleko cennější než být pro všechny tam venku „dokonalý“.
Co vám to dá? Ti, kdo se k sobě chovají laskavě, mají zdravý vztah ke svému tělu a nesrovnávají se s druhými. Tento opomíjený sebesoucit narušuje cyklus onoho zmíněného negativního vnímání a pomůže nám k úžasnému objevu. Díky soucitu a laskavosti můžeme své tělo uvidět jako skutečný chrám své duše. A ne jen jako objekt k hodnocení. Tělo není jen o vzhledu, je i o pohybu.
Žijeme v době, která řeší, co má člověk na sobě, ale ne, co má v sobě.
Jak chceme strávit svůj život? S radostným, uvolněným postojem i pohybem, jasnými gesty a volným dýcháním? Naše neverbální projevy vždy ovlivňují to, jak se cítíme zpětně. Jak myslíte, že se chová tělo sevřené strachem? Když se trochu nahrbíte vpřed a stáhnete ramena k sobě, jak se vám dýchá? Mimochodem, u shrbení se o cca 1 až 2 cm se do plicních sklípků dostává podstatně méně vzduchu.
Tělo, emoce i myšlení jsou navzájem propojený systém. Laskavost k sobě je i o tom, jak se k tomuto systému chováme právě při pohybu a výrazu naší tváře. Podívejte se někdy na sebe do zrcadla, jen trochu jinak. Vnímejte svůj postoj. Je napjatý, nebo uvolněný? Vnímejte energii, co z vás vyzařuje. Chce se to jen soustředit.
A tak tedy možná začínáme chápat, že naše vizuální prezentace není jen o zakrývání „nedostatků“. Ale, že je vždy o naší osobnosti. O vyjádření naší duše. A vzhled je jejím nevědomý projevem. Právě proto bychom k němu měli přistupovat s respektem a pokorou. Síla nevědomí si ho (a laskavost k tomu) rozhodně zaslouží.
To, co nosíme za oblečení, používáme za doplňky, jsou jednak hodně „ukecané“ věcičky, které nejenže ovlivňují naše sebevědomí a způsob, jak se vnímáme, ale vyjadřují do světa poselství o tom, jak bychom chtěli, aby se s námi komunikovalo. Chcete být dokonalí? Tak se ptejte. Pořád se ptejte sebe i druhých.
Jaký styl oblečení vám přináší radost a pocit autenticity? Jaká barva nebo střih se vám líbí natolik, že se v nich cítíte pohodlně a sebejistě? A hlavně. Skutečně se oblékáte pro sebe, nebo podle očekávání druhých? Všechno se dá sladit, i firemní dress code a vaše touhy být za hvězdu.
Řídit svůj vzhled znamená oblékat se laskavě, s respektem k sobě, a vybírat si pro svůj denní vzhled to, v čem se dobře cítíme. A znovu - pořád se ptejte. Když jsem se cítil dobře ve svém těle, co k tomu přispělo? Nebo co by se změnilo v mém životě, kdybych se na své tělo díval s větším přijetím? A co za drobnou laskavost mohu vůči sobě udělat každý den?
V koučování se tomu říká systém malých kroků. Naše vědomí a nevědomí je třeba naučit spolupracovat. A sebesoucit není o radikální změně, ale o postupném budování laskavého přístupu k sobě. I to, že jste si dnes přečetli těch pár slov a víří vám to nyní hlavou, je úspěch.
Možná, že dnes uděláte něco trochu jinak. Přestanete se před zrcadlem kritizovat, narovnáte se, obléknete si něco, co vám straší ve skříni moc dlouho, a vezmete to s sebou na procházku. Možná, že své tělo uvolníte jedním klidným nadechnutím nosem. A možná si jen dovolíte žasnout nad tím, jak krásný svět můžeme vytvářet my sami.
