Klimatická úzkost: Mladí si nevymýšlí, jen vnímají realitu

Když se řekne klimatická úzkost, mnohým z nás se vybaví obraz zhýčkané generace Z, která si s trochou stresu neumí poradit. Pojďme se ale na to podívat zblízka. Je to skutečně jen výplod rozmazlených teenagerů, o kterých někteří kritici mluví sarkasticky jako o „sněhových vločkách“, anebo je to oprávněná reakce na hrozbu, která se týká nás všech?

Podívejme se na to z optimistického hlediska skeptiků: „Co může být tak špatného na troše teplejšího počasí? Koneckonců, kdo by si nepřál věčné léto, že?“ - možná s výjimkou těch, kdo mají rádi lyžování… a taky lední medvědi, ohrožené druhy, ostrovní národy, které díky stoupající vodě oceánu hrozí zánik, zdejší zemědělci zápasící se suchem; no, a vlastně každý, kdo dýchá.

Faktem je, že planeta se otepluje. A to ne o málo, ale o dost. Důkazy jsou ohromující a ignorovat je by bylo vrcholem hlouposti. Ledové taje, moře stoupá, extrémní počasí se stává běžnou záležitostí. A to je jen začátek. A není to jen o rozpouštějících se ledovcích a vzestupu mořské hladiny; je to o extrémních počasích, ztrátě biorytmů, vymírání druhů a – ejhle jaké překvapení – také o nákladech na naše zdraví a ekonomiku.

První vědecké spekulace o vlivu lidských aktivit na klima sahají až do 19. století. Švédský vědec Svante Arrhenius je často citován jako jeden z prvních, kdo na konci 19. století učinil kvantitativní odhady o tom, jak emise oxidu uhličitého (CO2) z fosilních paliv mohou ovlivnit teplotu Země. Jeho práce z roku 1896 je považována za jeden z prvních vědeckých důkazů o skleníkovém efektu.

Od té doby bylo publikováno množství vědeckých studií, které zkoumají různé aspekty klimatické změny, včetně jejích příčin, následků a možných řešení. Toto téma se stalo středem pozornosti mezinárodního vědeckého výzkumu zejména od 70. a 80. let 20. století, kdy byla založen Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) pod záštitou OSN v roce 1988, což odstartovalo systematické globální hodnocení vědeckých důkazů o klimatické změně.

Historie pojmu „klimatická změna“ a návrhů řešení jejích dopadů:

Počátky:

Zvyšující se povědomí:

Vědecký konsensus:

Akční plány:

Ne, klimatická úzkost není výmysl. Je to reálná psychická potíž, vzniklá jakožto reakce na vnímání vědecky podložených obav skutečné hrozby klimatických změn a o stav světa, která se projevuje úzkostí, stresem a depresí. A není divu, že se jí mladí tolik obávají. Kdybychom se v jejich situaci chovali jinak, byli bychom blázni.

Takže znovu ne, klimatická úzkost není vymyšlená fobie zhýčkanou mládeží. Je to oprávněný strach z reality, kterou jsme mi sami našim mladým vytvořili. Ignorovat jejich obavy je nejen necitlivé, ale i hloupé. Vždyť to především oni budou muset s následky klimatických změn bojovat.

Takže co s tím?

1. Uvědomte si, že klimatická úzkost je reálný problém. Mladí si nevymýšlí, jen vnímají realitu. Zkuste se na to vše podívat jejich očima.

2. Naslouchejte jejich obavám a snažte se je pochopit. Nesnažte se je hned odbýt s tím, že přehánějí. Zkuste si najít existující vědecké práce o hrozbách související se změnami klimatu a přečíst si některou z nich

3. Podporujte je v jejich snaze o změnu. Mladí se aktivizují a bojují za lepší budoucnost. Podpořte je. Co když je právě tato úzkost tím, co nás konečně probudí k tomu, abychom začali jednat?

4. Ukažte jim, že i vy se snažíte. Dělejte ve svém životě kroky vedoucí ke snížení emisí, udržitelnosti a ke skutečné ochraně životního prostředí.

Nedávno jsem udělal pokus, své xx leté mamince jsem sbíral do zvláštní tašky plastové obaly z potravin, které spotřebovala za týden. Už se nediví a třídí. Sama od sebe.

A co se týče těch, kteří se mladým vysmívají?

Možná by jim pomohlo, kdyby se na chvíli zamysleli nad realitou, která nás čeká. Ano, mladí se bojí. Ale co se stane, když se jejich úzkost ukáže jako oprávněná? A co se stane s námi, až budeme muset žít ve světě, který jsme si sami zničili?"

Možná pak pochopíme, že klimatická úzkost není nic k smíchu. Protože ve skutečnosti není nic vtipného na celé planetě, která nás prosí a volá o pomoc.

Zdroje: