Manželství není pro všechny. Je pro ty, co od něj chtějí lásku, respekt i zodpovědnost

Nemoc, ztráta zaměstnání, smrt blízkého, krize středního věku – to jsou jen některé z mnoha situací, které mohou ohrozit stabilitu a štěstí partnerského soužití. Přesto spolu mnoho párů vydrží i půl století.

Jaký je jejich recept na partnerské štěstí? Páry, které se dokážou vzájemně podpořit, porozumět si a najít společné řešení, si tak prohlubují svou důvěru a lásku.

Podle poslední studie dvou generací manželství není pro vztah to nejdůležitější, že si partneři rozumějí, ani to, jak moc a jak často se milují, či jak se jim po finanční stránce daří, ale jaké je jejich odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích.

Čím více jsou jedinci schopni společně překonávat překážky, tím jistější a spokojenější ve vztahu bývají.

Nejčastější chybou partnerů je, že spolu žijí na tzv. „emoční účty“. Tak alespoň psychologové označují vztahy, kde spolu partneři zůstávají tak dlouho, dokud mají pocit, že jim vztah dává víc, než kdyby byli sami.

Osobně tomu říkám upíři úvěry. Ano, potřebujeme toho druhého jen do té doby, než ho spotřebujeme.

Takové páry se chovají jako spotřebitelé, kteří nakupují jen to nejlepší a nejlevnější zboží, hned ho vyhodí, když se jim znelíbí nebo najdou něco lepšího. Neumí si vážit toho, co mají, a nechtějí investovat do svých vztahů čas, energii ani peníze.

Tito jedinci neustále přehodnocují své pocity, ptají se sebe samých, zda jim vztah za to opravdu stojí, což právě velice výrazně narušuje jejich vnitřní rovnováhu a snáze tak před dlouhodobým vztahem upřednostňují přitažlivější alternativu – nevěru či více vztahů najednou. Baví se jako děti.

Velmi malé děti. Zodpovědné páry musí umět fungovat jako tým a umět navzájem obětovat i své osobní potřeby. I z tohoto důvodu vydrží déle manželství těch, kteří na instituci partnerství pohlížejí mnohem zbožněji. Není to vírou. Je to tím, že touto vírou dokázali žít spolu.

V současné době probíhá debata o manželství pro všechny, která by měla umožnit uzavřít sňatek i stejnopohlavním párům. Někteří lidé se tomu staví proti s argumentem, že manželství je jen pro muže a ženy, kteří spolu mohou mít děti.

Tento argument je ale založen na předsudcích a ignoranci. Podle posledního sčítání lidu žije v České republice více než 50 tisíc stejnopohlavních párů, z nichž mnozí spolu žijí dlouhodobě a mají společné děti. Z toho je registrováno pouze 3 600 partnerství.

Vzhledem k tomu, že registrované partnerství nenabízí stejnou právní ochranu jako manželství, jsou tyto páry diskriminovány v mnoha oblastech života. Tyto páry si zaslouží stejná práva a uznání jako heterosexuální páry, protože jejich vztahy jsou stejně hodnotné a zodpovědné.

Mnozí lidé si pod pojmem manželství představují pouze svazek muže a ženy. Ale není to tak, že by pohlaví bylo tím, co definuje manželství. Podstatnější jsou jiné hodnoty, jako je láska, respekt, zodpovědnost.

Tyto hodnoty mohou sdílet a projevovat i dva lidé stejného pohlaví. Proto bychom neměli omezovat manželství pouze na různopohlavní páry, ale měli bychom ho uznat i pro ty, kteří milují jinak.

Dlouhodobé vztahy jsou výzvou pro každého, kdo se do nich pustí. Vyžadují od nás nejen lásku, ale i zodpovědnost, obětavost a odhodlání.

To je to, co dělá vztah silným a šťastným, a ne to, jestli jsme muži nebo ženy, gayové nebo lesby.

Co si o tom myslíte vy? Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích. Díky

PS: Pavla Golasowská - poslankyně parlamentu ČR za KDU-ČSL. Samotnou existenci citové náklonnosti ve vztahu paní poslankyně sice připouští, ale v manželství podle ní nehraje pražádnou roli. „Nemá to nic společného s manželstvím. Láska není základem ani předpokladem manželství,“ řekla poslankyně. Prosím vás, vzpomeňte si na to, až budou další volby.

Zdroje: