Zamilovanost: Zázrak, který nevydrží věčně

Pamatuji si, jak jsem se poprvé zamiloval. Ona byla ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl. Cítil jsem se tak šťastný a vzrušený, že jsem nemohl myslet na nic jiného než na ní. Ale pak, po několika měsících, se naše zamilovanost začala vytrácet. Začal jsem si všímat jejích nedostatků a začal jsem se cítit frustrovaný. Nakonec jsme se rozešli.

Zamilovanost je často spojována s pocitem euforie a intenzivního štěstí. Můžete v ní mít pocit, že jste na vrcholu světa a že naprosto nic nemůže pokazit vaše štěstí. Zamilovanost může také způsobit hormonální změny v našem těle a chování. Můžete mít zvýšenou hladinu energie, rychleji vám může tlouct srdce a mít problémy se spánkem.

Vědci se domnívají, že zamilovanost je způsobena kombinací biologických a psychologických faktorů. Zamilovanost aktivuje v našem mozku stejné oblasti, které jsou spojeny s odměnou a závislostí. To vysvětluje, proč se můžete cítit tak euforicky (jako pod vlivem návykových látek), když jsme zamilovaní.

Zamilovanost může být ovlivněna našimi osobními zkušenostmi a představami o lásce. Například lidé, kteří měli pozitivní zkušenosti s láskou v dětství nebo ji vnímali v rodině, mají větší pravděpodobnost, že budou mít šťastnější vztahy v dospělosti. Včetně zamilování se.

Zamilovanost je sice silná emoce, ale není trvalá. Po několika měsících nebo letech může intenzita postupně vyprchat. To však neznamená, že váš vztah s partnerem musí kvůli tomu skončit. I když zamilovanost postupně vyprchá, vy můžete stále cítit hlubokou lásku ke svému partnerovi.

Zde je shrnutí několika konkrétních poznatků o zamilovanosti:

Takže už víme, že zamilovanost je období, kdy vidíme svět přes růžové brýle a věříme, že náš partner je dokonalý. Zamilovanost však obvykle nevydrží dlouho. Po několika měsících až letech se zamilovanost vytrácí a my začínáme vidět svého partnera v realističtějším světle.

Zamilovanost lze roztřídit do různých typů podle toho, proč nás daná osoba přitahuje. Některé druhy jsou založeny na fyzické přitažlivosti, jiné na podobných zájmech nebo hodnotách. Můžeme se také zamilovat do někoho, kdo je nám podobný, nebo naopak do někoho, kdo je zcela odlišný.

Rada je jednoduchá, zkuste si uvědomit jaký typ lásky k dané osobě cítíte, a podle toho se chovejte. Pokud například cítíte lásku k fyzicky přitažlivé osobě, neměli bychom od ní očekávat, že bude mít stejné hodnoty jako my. A opačně, pokud cítíme lásku k osobě, kterou obdivujeme pro její rozum, zkušenosti a nadhled, neměli bychom se jí snažit být ve všem podobní.

Důležité je také si uvědomit, že některé typy zamilování se mohou být nebezpečné. Například vztah k osobě, která nás potřebuje, může vést k tomu, že se na ní stanete zcela závislí. Láska k osobě, která nás ponižuje, může zase vést k tomu, že zcela ztratíme sami sebe.

Pokud si tedy nejsme jisti, jaký typ zamilovanosti k dané osobě cítíme, měli bychom si o tom promluvit s důvěryhodným přítelem nebo s odborníkem.

Jak se vyrovnat s negativními stránkami zamilovanosti?

Takže, už tušíte, k čemu nám je zamilovanost? Ano, jde o prvotní stav sblížení dvou osob. Stav, kdy nám naše vlastní chemická a psychologická složka osobnosti nabízí čas a prostor k překonání hranic dvou různých osob k uvědomování si toho, v čem jsme si tak blízcí. Protože teprve na tom, co nás spojuje, můžeme postavit svou společnou budoucnost.

Zamilovanost je krásná, ale pomíjivá. A tak když chceme najít skutečnou lásku, tu která trvá navždy, je třeba se naučit vidět toho druhého v realističtějším světle a vybudovat si svou společnou intimitu a odpovědnost za ní. A to je v závodě života spíše než sprint, běh na dlouhou trať.

Zdroje: