Příručka pro přežití po rozchodu

Rozchod je věc, která naše srdce hodně bolí. Nevím, jak špatně z rozchodu může být vám. Ale mohu vám slíbit, že najdete cestu zpátky k sobě.

Rozchod může přinést řadu psychosomatických potíží. Od poruch spánku, přes narušení imunity těla a zažívací potíže až k bolesti v různých částech těla. Psychicky je to škála negativních emocí od depresí, úzkostí až k „syndromu zlomeného srdce“, tam se šok z rozchodu může převtělit až do skutečného srdečního selhání ve stylu infarktu.

To, proč se po rozchodu cítíte nemocní, je stres. Když jste odmítání, když někoho ztratíte anebo vás někdo zradí, uvolňuje se vám do těla hormon kortizol. V případě skutečného nebezpečí je to razantní dávka energie sloužící k nastartování vaší obrany anebo k útěku. Jenže nám tady jde o život jen jako.

I když skutečné nebezpečí nehrozí, naše svaly zůstanou v napětí, a to bolí. Kortizol nám odpojí přívod krve do trávení a převede jej do svalů, které ještě víc napumpuje. Proto máte rozbořený trávicí systém a křeče v žaludku vyvolá jen pohled na šunku a cítit oblíbenou bramboračku vede ke sprintu na WC.

V mozku se projevuje další stres, a to díky nepřítomnosti neurotransmiteru dopaminu, který uvádí tělo do stavu „zamilování“. Tohle je hormon zodpovědný za naše extáze, elán, energii. Je pro mozek hluboce návykový, vede nás k ještě většímu soustředění se a pocitu, že zvládneme úplně všechno. Výsledkem je, že chceme více dopaminu, více slastných závratí, více potěšení. Takže si dovedete představit, jak asi vyvádí mozek, když mu seberete jeho oblíbenou drogu.

Když zemřela jedna mě blízká osoba, pocit toho, že je tu se mnou i potom, co se to stalo, byl obrovský. Snímkování mozku by vám ukázalo, že i když už víme, že se ten druhý nikdy nevrátí, stav „osvětlení“ či spíše „hlubokého připoutání“ v oblastech mozku, které zobrazují naše milující vztahy, existuje i nějakou dobu po jeho odchodu. A právě to, tvoří jednu z největších problematik rozchodů. Pocity zmatenosti.

Chcete udělat snídani. Vyskočíte a radostně prostřete pro dva. V tu chvíli si uvědomíte, že dva už nejste. A tato kombinace stresového kortizolu a signály z dopaminové centrály odměn s námi doslova fyzicky cvičí. Když se pak zmateně pohybujete po kuchyni, je to jedno. Když se ale takhle chováte při chůzi přes silnici, jde o vám život.

Když nad tím uvažuji dneska, tak možná i slovo zmatenost nebylo správné. Destabilizující. To je to správné slovo. Rozchod zpochybní naši identitu. Koncepci sebe sama. Sebehodnocení. Ve vztahu si vytváříme novou identitu a ta je najednou pryč.

Největší problém je v tom, že nástup do většiny vztahů je plný pozitivity a nadějí. Umocněných námi prožívanými filmovými romancemi, romantismem a představami z pohádek. Chceme v něm maximalizovat vše pozitivní z tvořené budoucnosti. Chceme ve spolupráci s druhým vytvořit ještě lepší verzi sebe sama. Proto tolik věříme tomu, že pár (vztah) nás činí lepší a šťastnější.

No a místo toho sedíme na holé podlaze vyklizeného bytu a jsme totálně nemožní. Jenže. Srdce nejde zlomit navždy. Můžete zase vpadnout aktivně do života. A to proto, abyste lépe snášeli ty špatné pocity prvních týdnů. A váš život šel zase dál.

Co s tím?

1. Přestaňte se stydět za své pocity. Přijměte to, že se cítíte pod psa. Neřešte to. Nesnažte se. Přestaňte s tím vším bojovat. Přestaňte hledat viníky. Časem vám to dojde, ale ne teď. Je naprosto v pořádku cítit smutek. Nyní je správný čas na to, uvědomit si sílu věty, kterou by si měli všichni adepti partnerství či manželství číst před tím, než do toho závazku vstoupí: „A budeš mě tolik milovat, i když tu už s tebou nebudu?“ Soustřeďte se na přítomnost. Ráno vstaňte, dejte si pod zadek polštář, sedněte si pohodlně a zavřete oči a vnímejte své srdce. Pocity, které ho zaplavují nehodnoťte. Dejte jim prostor se někam zařadit. Jen to nechte plynout a uvidíte, jak obrovsky se vám uleví.

2. Nebojte se brečet. Je lepší vše pustit a uvolnit se. Držet smutek uvnitř jen proto, že se to nehodí společensky je, promiňte mi to slovo, blbost. A už vůbec nejhorší je, když vám někdo vyjádří pochopení a zeptá se „a jak se máš“ a vy se zarudlýma očima v kapesníku zatroubíte: „jo dobrý, jsem úplně v pořádku“. Babička mi říkala, ať jsem k sobě upřímný. I ve chvíli, kdy je mi zle. I když se budeš cítit hrozně, nezapomeň, že na nic nemusíš být sám. Právě proto máme rodinu a přátele.

3. Trochu víc se hýbejte. Tělo, které se pohybuje, pomáhá odbourávat fyzický stres líp než cokoliv jiného. No a stačí třeba vyluxovat, uklidit si zahrádku, přerovnat botník, prostě i malá drobná aktivita, u níž se hýbete, je plus. Jistě hibernace je taky prima, ale i ten medvěd nakonec vyleze ze zimního brlohu ven. A naopak ani chuť vrazit do posilovny a naložit si 130 kg na činku anebo najednou rozštípat u dědy všechno dřevo na zimu taky není řešení. Fakt stačí pomalu. Co se projít na deset minut parkem? Nestanovujte si nereálné cíle, ty by vám jen násobily pocity deprese a smutku. Choďte pomalu, pak zkuste zvýšit tempo, a nakonec se proběhněte. Zvýšení tepové frekvence účinně odplavuje kortizol. A tím zmírníte stres.

4. Jděte do přírody. Chůze lesem snižuje stres, zlepšuje koncentraci a posiluje imunitu. Ale hlavně, příroda se vůči vám nikdy nestaví hodnotícím způsobem jako lidé. Strom vám neřekne: „… vypadni, jsi smutný tak, že mi z toho usychají kořeny.“ Jistě, ne všude les je hned na dosah, ale i krátká procházka po zelené loučce v městském prostředí stojí za to. Prozkoumejte městské parky, navštivte příbuzné či kamarády na venkově.

5. Aktivně veďte pozornost k věcem, co vás baví. I to, že si zajdete do kina na vašeho oblíbeného hrdinu, nebo si pustíte album hudební skupiny, kterou máte rádi, či sednete na kolo je plus. Nejde o to pohřbívat vaše pocity, naopak je třeba najít si nové. Jde o to, aby se vaše mysl dostala ze smyčky sebemrskačství a pustila se znovu do kreativní tvorby. A klidně přitom myslete na minulý vztah, klidně si řekněte, co by na tomhle místě říkal nebo cítil váš bývalý/á, ale pak to místo, činnost a situaci opusťte. Deprese ochromuje, kdežto srovnání ukazuje možnosti jiné cesty. Sežeňte si na balkon bylinky nebo udělejte na něm či zahradě pítko pro ptáky. Cokoli. Jak? Jakkoliv.

Takže opakování. Zlomené srdce je fakt. A ztratili jste někoho cenného. A i když je daná osoba naživu, pocit ztráty přinese významnou změnu nálady, smutek, stres, deprese. Prostě šok. Vy se tomu můžete postavit čelem. Tím, že si připustíte své pocity i za cenu pláče. Dále se zkuste víc hýbat, hlavně v přírodě a nebojte si říct o pomoc přátelům či rodině. A nakonec, i malé rozptýlení pozornosti směrem k jiným věcem než k smutku, pomáhá řešit to vše, co nás bolí a hluboce zasahuje.

Jo a jen pozor na faktor času. Stupeň smutku může záviset s tím, jak dlouho jste byli s druhou osobou. Někdy to vše bude trvat trochu déle, protože kdyby to bylo jednoduché, nic by nám to nepřineslo. O tom, že se v tomto stavu nevyplácí nikdy navazovat rychle další vztahy, psát nebudu. To je na jiný článek.

Jednou se dopracujete k tomu, že tomu druhému poděkujete, ale to má teď ještě čas. To nejlepší v životě, vás totiž teprve čeká. Přeji vám, ať už děláte jakékoliv kroky, aby vás dovedly uzdravit a pomohli vám se znovu cítit dobře.

PS: … a to, co vám zbylo a nechce se vám s tím zbytečně vláčet sebou, nechte v té popelnici vpravo, hned vedle východu z tunelu.

Zdroje: