Náš nevědomý svět: Neúplnost

Naše nevědomí se probírá situací, v níž se právě nacházíme. Vyřazuje vše, co je irelevantní a umožňuje nám soustředit se na to, co je opravdu důležité. Své nevědomé postoje si nevybíráme. A také si je vůbec nemusíme uvědomovat. Říkáváme jim mžik, záblesk či intuice.

K našemu spontánnímu jednání dochází nevědomě (je učiněno pravou polovinou mozku a není motivováno racionalitou). Tak jako se dokážeme naučit logicky uvažovat, můžeme se naučit i lepší blesková rozhodnutí.

Žijeme ve světě, kde panuje představa, že kvalita rozhodnutí je přímo úměrná času a úsilí, které byly na toto rozhodnutí vynaloženy. Rozhodnutí učiněné velmi rychle mohou být stejně dobrá jako rozhodnutí učiněná opatrně a rozvážně.

Když naše schopnost urychleného poznávání selže – selže z velmi specifických a stále stejných důvodů. I to, co o sobě lidé říkají, může být velmi matoucí z toho důvodů, že když jde o nás samé – není většina z nás příliš objektivní.

Náš svět si žádá, aby u našich rozhodnutí byly uvedeny zdroje a poznámky, a když řekneme, že máme pocit – musíme umět rozvést – proč ten pocit máme. A také proto naše společnost nesmírně důvěřuje testům, protože si myslíme, že jsou spolehlivým ukazatelem něčích schopností a znalostí.

Máme rádi průzkumy – poskytují nám jistotu dat, sebraných čísel, analýzu skóre, předpovědi. Když jsme přijali určité rozhodnutí, můžeme se prostě odvolat na čísla průzkumu.

Pravda je taková, že u nejdůležitějších rozhodnutí žádná jistota neexistuje! To, co považujeme za tzv. „svobodnou vůli“ je do značné míry iluze. Po většinu času fungujeme na autopilota a to, jak myslíme a jednáme – a jak dobře myslíme a jednáme bez přípravy – zde podléháme vnějším vlivům mnohem více než si uvědomujeme.

Soustrojí našeho nevědomí je skryté. Co se stane, když na něj nebudeme brát ohled a pokusíme se přimět lidi, aby své první dojmy a bleskové soudy vysvětlili? Nebudou to umět…my lidé sice umíme dobře vyprávět, ale až příliš rychle nacházíme vysvětlení pro věci, které ve skutečnosti vysvětlit neumíme.

Hledáme-li partnera pro život, práci, odpočinek či jakoukoliv jinou činnost, máme jakousi vědomou představu o tom, jakého partnera chceme. Tato představa není chybná, ale je neúplná. Není totiž doplněna o informace, co jsou za zavřenými dveřmi našeho nevědomí.

A protože po rozchodu s partnerem, vynuceného odchodu z práce a dalších našich často bolestivě nabytých zkušeností snažíme zbavit, aby nás netrápily, děláme následně ty samé chyby.

Pokračování …

Zdroje: