Nostalgie v politice: Jak se z minulosti dělá nástroj propagandy

Nostalgie je vysoce účinná metoda politického marketingu, protože dokáže v lidech vyvolat silné emoce. Lidé mají tendenci idealizovat minulost a často si ji pamatují jako lepší, než ve skutečnosti byla. Politik, který dokáže voliče oslovit nostalgií, tak může získat jejich přízeň.

Proč? Inu, nostalgie je definována jako převážně pozitivní emoce spojená se vzpomínkami na důležité události, které obvykle prožíváme s lidmi, kteří jsou nám blízcí. V politice se může projevovat různými způsoby. Mezi nejčastější formy patří:

Vezměme si za příklad italskou krajně pravicovou stranu Fratelli d'Italia (Bratři Itálie), která v současné době vede italskou koaliční vládu. Jejich Manifest 2022 obsahoval celou řadu nostalgických odkazů. Například, že „přírodní zdroje a umělecké dědictví národa jsou dědictvím, které je třeba střežit a rozvíjet“. Dalším pak bylo, že „staří lidé představují naši historii: dědictví zkušeností, dovedností, talentů, které pomohly ke zrodu a růstu našeho národa“.

👁️ Jedna studie zkoumala, do jaké míry politické strany ve svých kampaních využívají nostalgickou rétoriku, a to analýzou 1 650 volebních manifestů, které byly zveřejněných politickými stranami ve 24 evropských demokraciích v letech 1946 až 2018.

Volební manifesty ze své podstaty většinou obsahují sliby směřující do budoucna. Jedná se o seznam, které se strana zavazuje realizovat, pokud se stane součástí budoucí vlády. V průměru je 10 % těchto manifestů věnováno diskusi o minulosti.

Řeknete si, že to není nijak závratné číslo. Jenže se dále zjistilo, že politické strany ve střední, východní Evropě a jižní Evropě jsou nostalgičtější než strany v severní a západní Evropě. Průměrný manifest ve střední a východní Evropě obsahoval 44 nostalgických vět na 1000 vět, zatímco v západní a severní Evropě jich obsahuje průměrný manifest méně než polovinu z tohoto počtu.

🤡 Je také pozoruhodné, že mnohé z nejnostalgičtějších stran napříč kontinentem jsou klasifikovány jako nacionalistické. Mezi příklady patří: Všichni pro Lotyšsko, Estonská lidová unie, Zlatý úsvit v Řecku, Švédští demokraté, SMER – sociálna demokracia na Slovensku, Fidesz v Maďarsku, AfD v Německu, SPD u nás a Národní sdružení Francie (dříve Národní fronta).

A lze u nich vypozorovat tendenci zaměřovat se s obecným programem na budoucnost, zatímco bezpečnostní, imigrační a obranná politika jsou častěji zmiňovány s důrazem na minulost.

Proč je nostalgie v politice tak účinná?

Nostalgie je účinná, protože dokáže v lidech vyvolat silné emoce. Lidé mají tendenci idealizovat minulost a často si ji pamatují jako lepší, než ve skutečnosti byla. Politik, který dokáže voliče oslovit nostalgií, může tak získat jejich přízeň.

🤩 Nostalgie je také účinná, protože dokáže vytvořit pocit sounáležitosti mezi lidmi. Když se lidé společně vzpomínají na minulost, cítí se spojeni. Politik, který dokáže vyvolat mezi lidmi pocit sounáležitosti, může tak získat jejich podporu.

Na nostalgii není ve své podstatě nic špatného, ale takovéto níže popsané využití nostalgie v politických kampaních je ze své podstaty strategická manipulace s voliči. Její použití by mohlo být vnímáno jako nástroj k zamlžení, když např. vláda postrádá konkrétní řešení nebo návrhy pro budoucnost národa, kterému se snaží vládnout.

A vzhledem k našemu obecnému sklonu k nostalgii, může být tato použita jako prostředek k vytváření tzv. narativů. Tedy slovních popisů, který by mohl poskytnout krytí politikům usilujícím o zavedení potenciálně kontroverzní politiky.

🗣️ Podle šéfa Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka je situace opravdu vážná, ještě ale máme šanci s tím něco udělat: „Dokázali jsme to v devadesátých letech, kdy jsme byli po listopadu 1989 premianti Evropy. Přišla generace podnikatelů, byznysmenů, ale i osobností společenského života, kteří měli představu, kam jít, vložili do toho obrovskou energii. My jsme z toho těch 30 let žili a teď se to vyčerpalo. Proto je potřeba si znovu říct, pojďme znovu to nakopnout, pojďme dál.“

Zdá se, že bývalý čelný představitel ODS zkouší, zda již starší generace zapomněly na ODS&SOCDEM oposmluvní koktejl party v devadesátkách, po kterých následovalo Babišovo čapobraní. Dodnes z toho bolí hlava všechny bankéře, co ještě nejsou na Bahamách a pak ty, co si umí ve vyhledávači najít Seznam politických afér v Česku.

Věta – My jsme z toho těch 30 let žili a teď se to vyčerpalo. Proto je potřeba si znovu říct, pojďme znovu to nakopnout, pojďme dál. = se velmi silně snaží vyvolat onen nostalgický pocit sounáležitosti. A přemáznout rádoby pozitivním narativem tu hromadu tunelů, podrazů a korupce takovou rádoby malou lží o tom, že vlastně devadesátky byly fajn. Ne, to tedy rozhodně nebyly.

To vám pak naskočí v hlavě úplně samo, zdali si tímto konzervativní síly v ČR (ODS) zametají cestičky k další opoziční smlouvě s levicovými SocDem, pardon s jejich populistickými hrobaři z ANO. Největší tunel na voliče, to byly devadesátky!

Devadesátá léta v České republice byla obdobím velkých změn a přechodů. Země se vymanila z komunistické totality a snažila se vybudovat demokracii a tržní ekonomiku.

🚇 Toto období bylo také poznamenáno velkým množstvím korupce a tunelování. Konzervativní strany ODS a ČSSD uzavřely opoziční smlouvu, která jim umožnila spolupracovat na vládnutí. Tato spolupráce však byla také využívána k tomu, aby si obě strany navzájem kryly záda a aby mohly zneužívat své pozice k vlastnímu prospěchu. O tom, jak si prezidenti Zeman s Klausem prohazovaly své mocenské židličky by se mohl natočit nekonečný seriál na Primě s názvem „Kufřík a Peruťka“.

Z hlediska zločinného propojení politiky konzervativních stran ODS a ČSSD lze devadesátá léta definovat jako období, kdy se tyto strany spojily, aby mohly společně zneužívat své pozice k vlastnímu prospěchu. Tohoto propojení využily k tomu, aby mohly tunelovat státní majetek a získat pro sebe a své přátele obrovské bohatství.

Toto období mělo vysoce negativní dopad na českou společnost. Mnoho lidí ztratilo důvěru v politiku a v instituce veřejné moci. Došlo také k velkému rozdělení společnosti na ty, kteří se na tunelování podíleli, a na ty, kteří jej kritizovali.

☝️ Důsledky tohoto období se projevují v české společnosti dodnes. Konzervativní a populistické strany v České republice, jako jsou ODS a ANO, si jsou dobře vědomi, že právě zmíněná nostalgická rétorika na téma kontroly zbraní, imigrace a sociální spravedlnosti může pomoci ovlivnit voliče, aby se přiklonili k jejich názorům.

A proto budeme čím dál více svědky jejich používání. A taky možná posléze i návratu k osvědčeným opozičním smlouvám. Pamatujme si to.

🥰 Jak tedy pozitivně využít nostalgie v politice:

To závěrečné sdělení bych si dovolil pro ty, co přijdou k volbám trochu modifikovat: „Proto je potřeba si znovu a znovu říkat a připomínat, že kdyby tady chtěl někdo za pomocí nostalgie zavádět devadesátky, tak je třeba ho ve volbách nakopnout a jít od něj co nejdál.“

Zdroje: