Článek
Vítejte ve světě, kde city vládnou a rozum je jen jejich věrným sluhou. Představte si, že vaše emoce jsou jako rozjívení školáci na výletě a váš mozek je ten chudák učitel, který se je snaží udržet pohromadě. Zní vám to povědomě? Inu, vítejte v realitě lidského rozhodování!
Kdysi dávno, v dobách, kdy lidé věřili, že Země je placatá a kýchnutí je dílem ďábla, by nikoho ani nenapadlo, že by obyčejní smrtelníci měli rozhodovat o důležitých věcech. Pche! To bylo něco pro krále, papeže a ty chytré hlavy s dlouhými vousy. Ale pak přišla doba osvícení a někdo dostal ten bláznivý nápad, že by se lidé mohli řídit svými pocity. Nedejbože se svobodně rozhodovat. Ach, ta demokracie!
A tak teď máme volby, kde se ptáme Pepíka od vedle, co si myslí o zahraniční politice. Pepík, který si není jistý, jestli Brusel je v Belgii nebo v Bruselu, má najednou rozhodovat o budoucnosti země. Ale nebojte, Pepík se poradí se svými nejhlubšími pocity! Jen doufejme, že ty pocity nepocházejí z posledního piva v hospodě U Křepelky.
V umění to není o nic lepší. Kdysi dávno umělci tvrdili, že je inspirují múzy a andělé. Dnes? Stačí vzít záchodovou mísu, postavit ji do galerie a voilà! Máme umění. A proč? Protože někdo řekl, že se mu to líbí. Kdo jsme my, abychom posuzovali, že záchodová mísa není uměním? Koneckonců, její největší krása je možná skryta v oku toho, kdo se právě potřebuje vyčurat.
A co teprve ekonomika! Dříve o cenách rozhodovali moudří konšelé a knížata. Dnes? Stačí, aby se milionům lidí zalíbil nějaký nesmysl, a máme nový trend. Pamatujete na fidget spinnery? Přesně tak. A protože zákazník má vždycky pravdu, i když kupuje plastový odpad, který skončí za týden v šuplíku.
Ve školách už děti neučíme fakta. Ne, to by bylo příliš jednoduché. Místo toho je učíme „samostatně myslet“. Což v praxi znamená, že místo memorování Pythagorovy věty diskutují o svých pocitech ohledně pravoúhlých trojúhelníků. Kdo ví, možná jednoho dne objevíme, že součet čtverců nad odvěsnami je roven čtverci nad přeponou jen proto, že se tak cítí.
A co teprve náboženství! Dříve byl Bůh všemocnou bytostí, která rozhodovala o všem. Dnes? Je to jen abstraktní koncept, o kterém si každý myslí, co chce. Můžete v Boha věřit, nebo ne, záleží jen na tom, co vám říká váš vnitřní hlas. A jestli vám ten hlas říká, že jste Napoleon, no, kdo jsme my, abychom vám to vyvraceli?
Takže, milí čtenáři, příště až budete stát před důležitým rozhodnutím, nezatěžujte se zbytečně fakty a logikou. Prostě se zeptejte svého srdce, co si myslí o daňové politice nebo kvantové fyzice. Koneckonců, vaše pocity jsou tím nejvyšším expertem na všechno. A jestli se vám tento článek nelíbí? No, to je jen váš pocit, a kdo jsem já, abych vám říkal, že se mýlíte?
A teď dost legrace, milí čtenáři, než se vrhnete do víru takovéhoto emočního rozhodování, možná by stálo za to si připomenout pár drobností:
- Váš vnitřní hlas je sice moudrý, ale občas mu může prasknout hlasivka. Než se rozhodnete prodat všechny své věci a odletět na Bali, protože vám to zašeptala vaše třetí čakra, možná by stálo za to si ten nápad nejprve přespat. Kdo ví, třeba ráno zjistíte, že to byla jen špatně strávená večeře.
- Emoce jsou jako koření – v malém množství dodají životu chuť, ale přeženete-li to, spálíte si jazyk. Nebojte se svých pocitů, ale občas je nechte, ať si dají pauzu na kafíčko, zatímco vy se poradíte s tím otravným, ale občas užitečným kamarádem jménem Rozum.
- Pamatujte, že i ten nejracionálnější člověk na světě se občas řídí srdcem. A to je v pořádku! Koneckonců, kdyby se lidé řídili jen čistou logikou, nikdo by se nikdy nezamiloval, nenapsal báseň nebo si nekoupil čokoládu navíc.
- Nakonec, ať už se rozhodnete jakkoliv, buďte k sobě laskaví. I když váš pocit nebyl zrovna trefou do černého, aspoň jste získali cennou zkušenost. A kdo ví? Možná příště, když budete stát před důležitým rozhodnutím, vzpomenete si na tento článek, usmějete se a řeknete si: „Možná bych měl/a tentokrát poslouchat nejen své srdce, ale i hlavu.“
Tak co, drazí čtenáři? Cítíte se teď moudřejší? Nebo aspoň pobavení? No vidíte, už zase rozhodují vaše pocity! Ale nebojte, je to tak v pořádku. Koneckonců, život je příliš krátký na to, abychom každé rozhodnutí podrobovali vědecké analýze.
Někdy stačí prostě následovat svůj instinkt, usmát se a užít si tu divokou jízdu, které říkáme život. Jen občas nezapomeňte přibrzdit a podívat se, kam vlastně jedete! Šťastnou cestu.
