Článek
Pocit viny je hluboce zakořeněn ve společenských normách a výchově. Již od dětství jsme poučováni o tom, které pocity jsou „správné“ a které ne. A to se týká nejen pocitů sexuálních, ale všech emocí. Zatímco zvířata v přírodě jednají instinktivně a bez posuzování, my lidé se neustále hodnotíme, neustále si vytváříme v mysli představy o tom, co je správné a co ne.
Toto věčné posuzování se projevuje v těle jako chronické napětí. Naše ego se brání proti „nevhodným“ pocitům a činům, a my si tak vytváříme představu, že nemáme právo jednat svobodně. A tak žijeme v neustálém konfliktu mezi tím, co skutečně cítíme, a tím, co si myslíme, že bychom cítit měli. Tento vnitřní rozpor se ukládá postupně do našeho těla - do ohnutých zad, zatnuté čelisti, stažených ramen. Stáváme se tak vězni vlastních představ o správnosti.
Jaký je dopad potlačování emocí?
Každý pocit je pohyb energie v našem těle, který hledá svůj směr. Pokud tento pohyb potlačíme, jako například u zlosti či smutku, dochází k chronickému napětí svalů. Tyto svaly signalizují, že v sobě držíme potlačený křik nebo vztek. Všechno to nevyjádřené napětí zanechá fyzické stopy, které mohou způsobit dlouhodobé obtíže.
Když dlouho potlačujeme své emoce, mohou se proměnit v děsivé monstrum, které nás ovládne - jako mytická Medúza, jejíž vlasy se proměnily v hady. Její výkřik je výrazem všeho nevyjádřeného vzteku a bolesti.
Napětí však není jen fyzický projev. Je to také mechanismus ega, které se brání pocitům, které považujeme za nepřípustné. Například: pokud někoho neopodstatněně zkritizujeme a pocit viny potom potlačíme, tělo si tuto emoci uloží do „zásobníku“. A to může může v dlouhodobém horizontu vést k fyzické strnulosti, frustraci nebo ztrátě schopnosti plně vyjádřit to, co cítíme. Jak chcete potom naplno vyjádřit lásku?
Cesta k radosti bez viny
Víme, že radost a vina spolu nemohou koexistovat. V srdci není dost místa pro obě. Takže, když chceme žít autentický život, je dobré přestat potlačovat své emoce a naučit se je vědomě zpracovávat. A tento proces zahrnuje několik klíčových kroků:
- Pozornost k tělu: Naučte se všímat si napětí ve svalech, které signalizuje potlačené emoce. Jejich následným uvolněním, které přijde hned po povšimnutí, získáváte další energii úplně zdarma.
- Dechová cvičení: Pravidelné pomalé dýchání pomáhá uvolnit tělo a dostat se do kontaktu se svými emocemi. Ideální pro ranní rituály hned po probuzení. Ukotvíte se tak více ve svém těle.
- Vyjádření emocí: Najděte si opravdu bezpečné způsoby, jak ventilovat vztek, smutek nebo radost (např. sport, umělecká tvorba, rozhovory s blízkým člověkem, komunitní život, koučování).
- Vědomé rozhodování: Naučte se rozlišit, kdy je pocit viny oprávněný a kdy je vnucený společenskými normami. Etika & Etiketa není totéž, víme.
Radost jako vznešenost těla
Radostný člověk se pozná podle jemnosti a lehkosti, s jakou se pohybuje. Jeho pohyblivost a živost vypovídá o tom, že se v těle cítí svobodně a autenticky. Naše společnost se až příliš často bojí pudových reakcí, ale právě zvířata nám mohou ukázat cestu. Ukazují nám, jak žít v souladu s vlastními emocemi – bez jakéhokoli pocitu viny, ale s vášnivou radostí z bytí. Přirozeně.
Uvěříme-li, že můžeme žít bez pocitu viny, osvobodíme se od mnoha omezení. Tento proces není snadný, zahrnuje odvahu přijetí svých emocí a jejich propojení s naším tělem. Pouze tímto způsobem lze dosáhnout hluboké radosti, která je nezávislá na vnějších okolnostech a pochází přímo z nitra našeho bytí.
Návrat domů
A tak možná nastal čas vrátit se domů - do svého těla, do své přirozenosti. Je to cesta, která může být zpočátku děsivá, protože znamená projít vlastním „peklem“ potlačených emocí. Ale právě tam, v hlubinách našeho bytí, najdeme i svůj „ráj“.
Místo, kde můžeme být skutečně sami sebou, bez masek a bez výčitek. Kde se můžeme radovat z obyčejných věcí - třeba ze snědené misky brambůrků, i když zrovna držíme dietu. Kde vztahy s druhými lidmi nejsou o kontrole, ale o společném objevování, jak hluboko může láska jít.
Protože přesně tak vypadá svoboda - když se přestaneme bát své vlastní radosti.
